Botič

Týdenní dovolená na Havaji? Co by se tady mohlo pokazit? Prakticky úplně všechno. Satira o toxicitě peněz, v které si každá postava projde určitým zhroucením se a jakousi katarzí, aby se nakonec všichni, s jednou čestnou vyjímkou, vrátili znovu na úplný začátek bez jakéhokoliv ponaučení. Slušná noční můra. Bolehlav a kocovina. Hlavně buďme šťastní.

Žádná volba je taky volba. Darren Star se tentkrát vyšvihl a třetí sezóna je nejlepší, co zatím s Emily In Paris nabídl. Je to pořád bejkárna. Seriál z jiného času, prostoru a reality, ale je to zábava sledovat. Už chápu, proč se doktoři neradi koukají na projekty z lékařského prostředí, kdo má ty nesmysly vydržet sledovat. Trochu jsem rostl ze všech těch nesmyslných marketingových pitchů a náhodných nápadů, které přijdou zrovna v tu správnou chvíli. Ale jinak? Paráda. Mindy tentokrát největší tahoun.

Podivuhodná dovolenková koláž. Charlotte Wells jakoby celý film záměrně něco zatajovala, ale v samotném závěru, který zůstává i tak dost nedořečený, jsem měl pocit, že jsme se potkali a pochopili.

Někdo cítí jedlíka na míle daleko, já tu cítím kultovku. Pokud broskev v Call Me By Your Name byla pro někoho kontroverzní, tak nevím co bude dělat s Bones and All. Trochu Into The Wild, do kterého Trent Reznor vydrnkává, jak kdyby to byla Zkrocená hora. A celé je to vizuálně střižené pro hypebeasts, co čtou Dazed nebo i-D. Hodně fresh.

Nečekaný komentář k #metoo a cancel culture. Postpandemická kocovina. Neskutečné sólo Cate Blanchett, která táhne monstrózní stopáž silou několika koní, takže to ani chvilku nepůsobí unaveně nebo vyčpěle. Nedovedu si představit žádnou jinou současnou herečku, která by Lydii Tár mohla hrát. Jeden z filmových vrcholů roku.

Takový hezký vizuální prdík. Miller vymáchá diváka v několika příbězích, ale na to, že je z toho cítít touha vyprávět, mu chybí alespoň jedna vyloženě silná linka. Nakonec zůstává nejzajímavějším motivem přání někoho vlastnit a ovládat.

Strhující komentář ke kauze Harvey Weinstein i filmová pocta urputným novinářům a novinářkám. Maria Schrader vypráví bez přehnaného patosu, bez srdceryvných momentů a přitom s notnou dávkou empatie.

Černohumorná blbinka o stádu ovcí, co šla na porážku. Oproti Trojúhelníku smutku je Menu satira z fast foodu, ale i tak dost fresh. Odcházel jsem s plným bříškem. Takže spokojenost.

Film o jedné rodině a jejich honbě za naplněním vlastních snů odvyprávěný s neskutečnou lehkostí a citem.

Trochu Candyman, trochu It Follows, trochu Insidious. Sosie Bacon urazila dost velkou cestu od 13 Reasons Why!