Regis

"I don't know what to say, really. Three minutes till the biggest battle of our professional lives. All comes down to today. Either we heal as a team or we're gonna crumble. Inch by inch, play by play, till we're finished. We're in hell right now, gentlemen. Believe me. And we can stay here, get the shit kicked out of us or we can fight our way back into the light. We can climb out of hell one inch at a time. Now, I can't do it for you. I'm too old. I look around, I see these young faces, and I think I made every wrong choice a middle-aged man can make. I pissed away all my money, believe it or not. I chased off anyone who's ever loved me. And lately, I can't even stand the face I see in the mirror. You know, when you get old in life, things get taken from you. I mean, that's part of life. But you only learn that when you start losing stuff.You find out life's this game of inches. So is football. Because in either game, life or football the margin for error is so small one-half a step too late or early, and you don't quite make it. One half-second too slow, too fast, you don't quite catch it. The inches we need are everywhere around us. They're in every break of the game, every minute, every second. On this team, we fight for that inch. On this team, we tear ourselves and everyone else around us, to pieces for that inch. We claw with our fingernails for that inch because we know when we add up all those inches that's gonna make the fucking difference between winning and losing! Between living and dying! I'll tell you this. In any fight it's the guy who's willing to die who's gonna win that inch. And I know if I'm gonna have any life anymore it's because I'm still willing to fight and die for that inch. Because that's what living is! The six inches in front of your face! Now, I can't make you do it! You gotta look at the guy next to you! Look into his eyes! I think you're gonna see a guy who'll go that inch with you! You're gonna see a guy who will sacrifice himself for this team because he knows, when it comes down to it you're gonna do the same for him! That's a team, gentlemen! And either we heal now, as a team or we will die as individuals. That's football, guys. That's all it is."

Ten rok asi všichni hodně ujížděli na Star Wars, jinak to nevidim :D. Každopádně ke konci hodně velký úlet i na Bonda. V rámci bondovek skoro až parodie, což nevylučuje dobrou zábavu.

I bez znalosti předlohy nemusím hádat, že největší kámen úrazu je v nápadu nacpat celou sérii seriálu do 100 minutové stopáže. Potom se nemůžeme divit, že všechno je zrychleno do nesmyslného tempa. Budování jakéhokoli příběhu, tak očividně nefunguje. Ostudné dialogy a charakterová prázdnota je toho výsledkem. V celku to na vás potom působí dojmem nesmyslu, kterým nezbytně nemusí být.

Na začátku doufáte v důstojné pokračování a inteligentní drama z finančního světa. Jenže už zanedlouho to začíná pěkně vrzat a několik geniálních sekvencí (Gordon a jeho přednáška, bankovní zasedání) se nám začíná mlátit se sladkobolnou rodinou eskapádou. Analogie na Lehman Brothers a Goldman Sachs potěší ale tím Stone vystřílí veškeré střelivo. Místo toho aby pokračoval a šel až na kost, tak zůstává prázdno a vaty se kupí přímo kopec. Jinak by byl snímek pro dnešní publikum asi nestravitelný nebo nevím. Trio Douglas, Brolin a Wallach se snaží, seč jim síly stačí, jenže v tomhle případě to stačit nebude. Mihnutí Sheena snad nemohlo být myšleno vážně, stejně tak čokoládový konec. Kde i z takového žraloka jako je Gordon Geeko, se může stát hodný děda. Asi se nás snaží opíjet myšlenkou, že rodina je přeci to nejdůležitější aktivum co máme. Což je posledním tahem ze zoufalství a podtrhuje nefungující slepenec, kde žánrová vymezenost zatraceně chybí. Příležitost a potenciál enormní, výsledek prachbídný. Druhé střetnutí u mě Stone prohrává na plné čáře.

Ze začátku jsem se hodně bál průšvihu. Jenže potom přijde na řadu prosluněná Provence a její vinice. Náhle se utápíte ve francouzském víně a v modrých očích Marion Cotillard. A i když můžete namítát, že příběh je otřepané klišé. Tak to nezabrání tomu, aby jste nakonec nepocítili hřejivě příjemný zážitek z dobrého ročníku.

Jedno velké výtvarně stylistické cvičení, při kterém ale jaksi chybí hlubší atmosféra a celá kostra příběhu jakoby se ztrácela v nebesky barevných dálavách.

Přerostlí píseční červi proti partě jižanských buráků uprostřed ničeho. Co víc si přát :D aneb dozvuk osmdesátek a jedno z oblíbených béček.

Jestli je naivita záměr nebo výsledek si musí každý zodpovědět sám. Stejně tak jestli chceme věřit a věříme nebo nechceme. Já uvěřil nebo jsem alespoň chtěl. Jenom mám takový pocit, že škarohlídům se tahle věc moc líbit nebude, což by možná korespondovalo i s místním hodnocením :)

Je sice pochvalné ukazovat lidem to, co nechtějí vidět ale prvoplánovost a stylizace za každou cenu z tohohle kousku kouká až za roh. Nehledě na to, že za celou stopáž říct - závislost je pěkně zasraná věc. To mi teda přijde setsakra málo na první padesátku.

Žánrový crossover, který je oblečen do precizního technického hávu. Zatímco akční sekvence utíkají ve zběsilém tempu, tak charisma hlavních hrdinů je cítit na míle daleko. Po druhém shlédnutí jednoznačně must see záležitost korejského filmu.