Recenze (102)
Výtah na popraviště (1958)
pěkný noir. obsahově neortodox - prý francouzská nová vlna; o to zajímavější.
Pád Třetí říše (2004)
zezačátku se to zbytečně rozplývá v četných epizodních scénkách, které mají zřejmě za úkol vystavět atmosféru; bohužel jenom nudí a působí kýčovitě. taky mi absolutně nesedí hrdinský obrázek toho magora a vůbec celé té fašistické sebranky, který film tak nepokrytě buduje. nicméně suicidální konec je docela zábavný ... jo a taky hláška "přímý zásah", když to adolf skoncuje, má neuvěřitelnou sílu přenést se přes ten patos a vydržet to do konce.
Zazie v metru (1960)
docela slušný blázinec, který vyniká především po vizuální stránce. experimenty podobného druhu dokážu ocenit
Cesta do Vídně a zpátky (2007) (TV film)
velice příjemný tv film bez zbytečných klišé, ke kterým námět a formát svádějí. docela mně pobavil obrázek (ne nepravdivý) toho, jak to u nás na jihu chodí.
Korida lásky (1976)
film se snaží předat určité poselství, jinými slovy: hlubší myšlenku lze vystopovat. bohužel se to zbytečně vleče: jinými slovy - nuda.
Země nikoho (2001)
zajímavý a humorně odlehčený snímek, který neotřelým způsobem rozšiřuje tematiku moderního válečného konfliktu dvou stran o rozměr třetí osoby, a tak celkově si pohrává a zkoumá psychologii "nezůčastněných".
Rychlý jako blesk (1992)
klasický béčkový usínák. to, že je to jakože akční, nezmění nic na tom, že je to nuda.
Občan pes (2004)
po všech stránkách dokonalý film. není co dodat. jsem unešen.
Hair High (2004)
krásný animák, který vyniká nejen stylovou kresbou billa plymptona, ale taktéž jeho specifickým smyslem pro humor. příběhovou kostru tvoří další z variací na věčné téma "život na americké střední škole" - tipoval bych poslední ročník, který končí maturitním plesem, s čímž jsou spojena všechna dnes už neopomenutelná klišé. navzdory vší té satirické recyklaci nehodlá autor sklouzávat do tendečních řešení a tak standardní příběh vyústí do klasické zápletky způsobem, který by už ale jen málokdo čekal.
Vysoká modrá zeď (1973)
viděl bych to asi takto: nenásilná, téměř místy až podprahová agitka, která měla v době vzniku mladé generaci ospravelnit události režimu z 50. let. ale to, že hodný tatík generál se po každém svém histerickém výstupu omlouvá: já vím, že to cítíte jinak, ale rozkaz je rozkaz; mně nedokáže přesvědčit, že vyvrařdění inteligence bylo nezbytné. to, že toto pseudodrama je poslepované jako leporelo tu vůbec neberu v potaz, už by nebylo kam klesat.