corn3y

Ten konec byl vážně dobrej. Bez něho by to byl jen dobře natočenej a zábavnej průměr. Milej film. U scény s Tony Hawkem sem se vážně pobavil.

Skvělá režisěrská práce Boylea. Nesedí mi tam moment s batohem, ale tj maličkost:) Pižlání rukou tu snad už bylo, ale drásání nervů(doslovně) je vážně skvělá vychytávka. Jinak běžné fráze: povedený příbeh o neskonalé lidské touze přežít.

Neuvěřitelný dokument! Nabízí pohled přímo z první ruky, strhující originální záběry z živých vystoupení, úžasný zvuk(za ten ale můžou především Joy Division) a plno zážitků. Manchester je hnusný a zárověň krásný a to i díky této kapele. Ian bude asi navždy nevyčerpatelným tématem. Jejich hudba je tak strhující a ubíjející zároveň.

jak muzete povazovat film, ktery ste videli jen jednou v zivote za uzasny a pritom ho nechcete videt znovu? nebo si to jen myslim?

Miluju Joy Division a řek bych, že Corbijn také, jinak by nenatočil takový příběh o vzácnem talentu, náboji, zaujetí ale také strachu, ztracení a beznaděje. Přesně takový film, jakou hrají Joy Division hudbu. Každá minuta byla nádherná. Černobílé provedení prostě nejlépe vystihne atmosféru kolem Curtisova života. Nemluvě o tom, že Rileyho ztvárnění Curtise mi přišlo věrohodnější než jak byl nastíněn Curtisův charakter v 24hour party people. Ty básně jsou...

Zlý a hodný polda. Zkušený a mladý. Zkažený a plný ideálů. Drsný a milý. To všechno tu už bylo. Nemluvě o Mexikánech, černošským ghettu, fetujících a zkorumpovaných poldech, ale čím je tento kousek tak zvláštní? Denzel! Tak surový, tvrdý, sebědomý a charismatický snad nikdy nebyl. Oscara má právem, protože on dělá tento film něčím nadstandartním. Věřím mu každé gesto, slovo a výraz. Film, který byl natočen jen proto, aby toho oscara dostal a svou práci zvládl neskutečně.

Na další Aronofského kousek jsem se velice těšil a tak jsem šel do kina s velkým očekáváním. Už jen námeť mi přišel jako dost velké sousto i na něj. Udělat film "o baletu" a tak, aby zapůsobil i na širší publikum, mi pišlo jako šíleně těžký úkol, ale...Film se rozjížděl celkem pomalu, i když kamera byla skvostná od prvních záběrů. Nemluvě o hudbě Clinta Mansella, která byla oprvadu strhující (co jiného čekat, když je tvůrcem hudby i pro Requiem). Některé scény byly zdlouhavé a bylo těžké vžít se do postavy hlavní herečky. Nicméně v druhé polovině se ukázalo mistrovství režiséra a také skvělý výkon Portman. Scéna se spící matkou je nezapomenutelná. Film nabíral na obrátkách a Natalie na otočkách. Afonofsky mi rozbušil srdce. Zase.