PhillM.

Opravdu výborná Pauline Collins ve výtečně napsaném kousku, kterému k mému nemalému překvapení neuškodil ani přesun na plátno a "zviditelnění" ostatních postav. A přidám se ke kleopatře - živé představení se Simonou Stašovou (hraje se už od roku 2008) je skutečně výjimečným zážitkem.

Po pilotu jsem nadšen. Skvělé obsazení. Uvidíme, jak budou vypadat další díly, ale zatím jsem dostal přesně to, co jsem od ostrovanů čekal a chtěl. Skvělou zábavu a povedenou aktualizaci předlohy. - OK, takže po prvním a druhém dílu ubírám hvězdu, od knihy se to zcela odklonilo a místy to (po třech dílech!) začíná být předvídatelné (v individuálních scénách, nikoli v pointách příběhů), ale i tak je to pořád výborná zábava.

Takový vizuál se opravdu hned tak nevidí (a to ani v mnohém přírodopisném dokumentu). Natočit skoro celý film na louce a v lese byl vynikající nápad. O hodně horší to však je se scénářem. Podobné veletoče s odkrýváním identity postav se dají najít snad jen na konci divadelních her Oscara Wilda. A "srdcervoucí" finále, kdy příběh končí nadvakrát (nebo na kolikrát vlastně...) No, škoda slov.

Pohádka je z dnešního pohledu natolik politicky nekorektní (dnešním newspeakem řečeno, obsahuje "sterotypní pohled na ženy a cikány"), že je otázkou času, kdy bude označena za ideově závadnou a přestane se dávat. Za sebe ale v tomto konkrétním případě nemohu truchlit, neboť je to jeden z filmů, který pro mě zničily Liškovy smyčce. Nervní psychadelická atmosféra, tvořená hudbou jako "ze Studny" zcela rozložila mé dětství v pohádkách jako Třetí princ či Princ a Večernice a zde to není v ničem lepší. Naopak...

Hodnocení na základě dílů Seznámení, Krvavý nápis a Pes Baskervillský. ----- Za prvé si dovoluji zmínit atmosféru. Ta existuje! Už to samo o sobě je plus bod. Není anglická, ale ani vyloženě ruská. Je tak něco mezi, což mi před projekcí přišlo nepředstavitelné. Velkou roli v tom hrají zajímavé (i když opět ne příliš anglické) exteriéry. Např. v Psovi baskervillském. O trošku méně jsem spokojen s interiéry, přece jen byt na Baker street mám zažitý jinak (bez čajovaru:-) - a když už jsme u toho, tak paní Hudsonová coby ruská babuška mě taky nějak nenaplňuje nadšením. (Tu zmiňuji v tomto odstavci o prostředí, protože patří spíš k vybavení bytu, než k postavám). Velmi specifickou atmosféru hodnotím ****/5. ----- Jak lze hodnotit příběh? Když je to Doyle, že... No právě že ne tak docela. Žasnu nad Moffatovým BBC Sherlockem, nad tím, jak důvtipně dokázal příběhy a postavy rozložit a pak zase složit do skvěle fungující podoby. Ale soudruzi z CCCP se o něco podobného pokusili 30 let před ním a, světe div se, s poměrně slušným úspěchem! Spojení Studie v šarlatové a Strakatého pásu v prvním díle překvapivě neprovokuje a nenutí ke skoku z okna. ----- K příběhu přibalím i postavy (nikoli herce, o těch později). Opět by člověk nečekal, že budou možné nějaké posuny a opět by byl překvapen. Možná jsem trochu ukřivdil paní Hudsonové, tak jí začnu - několikrát Watsona setřela takovým způsobem, že jsem jí snad i ty její zauralské rysy odpustil. Watson sám je "takovej připitomělej", ale v tomto případě nemožno hovořit o posunu proti předloze. Zato inspektor Lestrade je postavou jak z grotesky, tedy příliš přehnanou (a přehrávanou). Nu a Sherlock sám? Všiml jsem si, že nebere drogy. A když poprvé explodoval v salvě smíchu, to když se mu podařilo napálit na něčem Watsona (myslím, že mu z okna ukazoval svého bratra Mycrofta), lekl jsem se a šel zkotrolovat, jesli mi nepopraskaly žárovky (vlastně úsporky). Ruský smích je něco vskutku jedinečného. Příběh a postavy nicméně možno hodnotit stejně vysoko jako atmosféru. ----- A nakonec herci. Tak co si budeme říkat - ten jeden spolehlivě zastíní všechny ostatní. Vasilij Livanov je v hlavní roli opravdu skvělý a šlape na paty dalšímu skvělému představiteli Holmese, Jeremy Brettovi. Za herecké výkony tedy Livanovi plný počet, ostatním tak 3-4. ----- Seriál je jiný, liší se, někdy v uchu zasyčí (patetické dialogy tak typické pro ruštinu), do oka tu a tam kapne trošku vodky (Henry Baskerville opravdu tak strašně s Watsonem chlastali?), ale rozhodně jej nelze jen tak šmahem odmítnout. Na to jsou jeho kvality příliš vysoké. Pro fanoušky Sherlocka Holmese povinnost!

Ačkoli televizi nevlastním a původní české TV seriály na mě čas od času zaútočí jen na návštěvě u příbuzných, nejde mi do hlavy, kdo proč a zač točí klikou tohoto zhovadilého kolotoče. On je žena!, Letiště, Bazén, Obchoďák atd,? Pár dílů a konec. To si nikdo nepoloží otázku PROČ to má minimální sledovanost? PROČ to nikoho nezajímá? Přijde mi, že tvůrci jen opětovně nabízejí ten stejný produkt a doufají, že divák časem zblbne natolik, že se mu to bude líbit.

1. FUNUS - „Co máte kromě rumu? Kromě rumu? Jenom rum.“ Korejs přijíždí do Prahy a všechny – z Jedové chýše, ze „čtyřky“ i diváky – náramně zajímá, jaké to bude po odchodu Vacátka. Já mám jasno. „Starej pán byl sekáč. Ale tenhle si s ním nezadá.“ Za tenhle díl 5/5. --- 2. DĚVČE OD VODY - „Mladej“ Souček (Ondřej Havelka) dostává první případ – mord mladé holky, za kterou se každá mužská hlava ráda otočila, podezřelých je tedy víc než dost. Překvapivé rozuzlení v podobě prozaického motivu. 5/5 --- 3. ATENTÁN NA MINISTERSKÉHO PŘEDSEDU - Nudné politické intriky takřka bez pánů ze „čtyřky“. Vysoká politika ve starosvětské detektivce na mě prostě málokdy zabírá (uměl to jen Doyle). Nebýt Simony Stašové, spadlo by hodnocení ještě níž. Nejslabší díl seriálu. 3/5 --- 4. LETNÍ PŘEHÁŇKA - Můj nejoblíbenější díl se starým Mrázkem, který se vrací jako Lassie a nelze jej odehnat. A řeší a řeší až vyřeší. Jo holt ono to někdy chce fištróna... Skvěle napsaná zápletka, kdy každý ze „čtyřky“ hlídá svého podezřelého, aby nakonec přišel Mrázek s tím svým šokem. Skvělou vedlejší postavou je svobodník aspirant Boháček, básník Richard Boryna a „stín noci“ v jedné osobě (Marek Vašut). Ale i Preissův pokladník spořitelny Hnízdo je vynikající. 5/5 --- 5. POTKAT ANDĚLA - Brůžek popíjí výbornou domácí hruškovici na svatbě a zachraňuje podezřelého ženicha (Pavel Zedníček si bere slepou dívku, která ho napravila). Z dílu ční scéna s krásně tupým oblastním inspektorem (Oldřich Vlach), panem radou a strážníkem Kadrnožkou. 4/5 --- 6. V TOM STARÉM DOMĚ - Díl stojí na penzionovaném Mrázkovi, který se svým psím společníkem za prachy sleduje podezřelou paničku, do toho baští utopence, popíjí plzeň a mimochodem i poodhalí starou veleloupež s maďarským nádechem. 5/5 --- 7. HOKYNÁŘSKÁ BALADA - Soutěžení dvou drobných živnostníčků (sycené brutálním dodavatelem, jehož morální profil připomíná manažery dnešních hypermarketů) vyhřezne ve zločin. Skvělý Lubor Tokoš. 5/5 --- 8. PAN RADA V PAŘÍŽI - Vcelku roztomilý pokus o komedii (až parodii). Policejní rada Korejs, žena vamp a ukradené hodinky. Hodně hodinek. Téměř funésovská zápletka, chybí tomu snad jen nějaká ta mrtvola. 4/5 --- 9. PŘÍBĚH Z DOVOLENÉ - Bouše se vydává na rodinnou dovolenou sbírat borůvky mezi henleinovce. Kromě lesního ovoce se vrací bohatší o ukradenou hůl (špacírštok) pro pana radu a zjištění, že „správnej policajt prostě žádnou dovolenou mít nemůže.“ 4/5 --- 10. LAKOVÁ KRABIČKA NA ČAJ - Mladý zaměstnanec muzea (Pavel Trávníček) je pověřen svým nevzdělaným nadřízeným, který se na místo dostal díky politickému vlivu (Rudolf Hrušínský), inventarizací sbírek a přimíchá se k důmyslné vraždě, která ze začátku jako vražda vůbec nevypadá. 5/5

Film o prepubescentních gangstaz, kteří mají srdíčko na správném místě? Ač jsem fanda ostrovních suchařin, tady mi to nepřijde vtipné, naopak, v kombinaci s pokusem o poselství o úžasnějch lidičkách, který to maj těžký, spíše trapně křečovité..

Ať si kdo chce co chce říká, tohle prostě dokonale funguje. Skoro romantický western, kde vrcholí bromance mezi Oldou a Vinckem. Sakra, vždyť na tento film mám úplně první filmovou vzpomínku (a snad úplně první vzpomínku vůbec!), když jsem někdy kolem roku 1988 seděl s tetou v kině "Oko" na Újezdě v Prostějově (v té době měl PV 3 kina!), přibitý do tvrdé sedačky a hltající každou vteřinu. Můj první opravdový film v kině (Krteček se nepočítá) a hned taková pecka! A jak já řval, na konci... Nebyl jsem k utišení. Prej, "nebreč, je to jenom film," nepochopila teta podstatu věci. Snad nikdy už jsem si neodnášel z kina tak intenzivní zážitek, jako tenkrát ve věku devíti let. A o tom to je.

Tarantino ve mně udržuje prastaré umění, které se z moderního světa (a tedy i filmu) bohužel vytrácí, a to umění žasnout. A je to škoda, protože umění oběcně (a film zvlášť) podle mě MÁ vyvolávat úžas. --- Django je zábavný film, který, jak už bylo v ostatních komentářích řečeno mnohokrát, navzdory stopáži, velmi rychle uplyne. Už po první půhodině jsem věděl, že ten film nebude dost dlouhý. Djanga Tarantino natočil s chutí a radostí (jako ostatně všechny ostatní své filmy) a je to setsakramentsky poznat. V rozhovorech stále častěji hovoří o tom, že přestane režírovat a bude jenom psát. To by sice byla škoda, ale upřímně - scénáře jsou právě Quentinovým hlavním trumfem. Postavy, dialogy, příběh. V prvních dvou kategoriích je pán z videopůjčovny nepřekonatelný, v té třetí velmi silný. (Oscar za původní scénář je myslím v těch správných rukou!) No a když se k tomu přidá tradičně kvalitní hudba, skvělá kamera a dost dobří herci, tak se dostaví to, co se dostavit má - totiž ten požadovaný ÚŽAS. Bravo, pane Q.