PhillM.

Povedený casting a k historii citlivý scénář - to je základ úspěchu tohoto filmu. Velmi potěší Poirot-Suchet jako Wolsey, HBC moc nemusím, ale zde mi jako Anna Boleyn nevadí, Winstone by mohl trošku přidat, ale typově se na Jindru náramně hodí. Film má dvě části a první samotná by útočila na pět hvězd. Ale je tu ještě druhá, strašidelně zdlouhavá část, kde se dlóuho předlouho čeká na popravu běhny Kateřiny. Už tam není Poirot, už tam není ani ta HBC a Winstone, jak ve filmu stárne a ztrácí výše jmenované herecké kolegy, tak ho to nějak postupně přestává bavit. Je ale potřeba ocenit poctivost tvůrců, protože se nabízelo natočit jenom první, divácky vděčný díl a na zbytek se vybodnout. Přes všechny výtky uvedené výše je podle mě dobře, že se to nestalo. Suma sumárum, pokud se chcete bavit, pusťte si první díl, pokud se chcete ňahňat v historii, dejte si oba.

No, na velkofilm v Emmerichově stylu je to malé. A přitom hyperstupidní scénář a herci narežírovaní do křečovitých postaviček tomu přirovnání nahrávají. Jako největší slabinu filmu vidím právě herecké výkony - s čestnou výjimkou Wokalek, totiž jen kvůli ní se to dá dokoukat. Jinak selhávají všichni, místy výkony připomínají besídku zvláštní školy, ani jinde aspoň sympatický Goodman není k vydržení (zřejmě má být vtipný). Faramir většinu času jen tupě civí. Herci okolo (např. scéna, kdy papež Goodman zakáže demolici chudobince) jsou jako z grotesky. Bohužel však nejsou němí. Suma sumárum, film s hloupým scénářem a lobotomizovanými herci. Jinak ale povinnost pro ty, kterým se líbí placaté Němky... Kolik takových ale je, že?

Jemný, pomalý a krásný film. Absolutní Sellers.

Podle mě povedená adaptace, snad až na to, že oproti knize se vytratilo dost humoru. Což je škoda.

Možná si na to vzpomenete. Začátek devadesátých let, odpověděli jste na inzerát a přišel vám poštou na jednojehličkové tiskárně vytisknutý seznam filmů, ze kterého jste si mohli od tajemného filmového podnikatele nějaké ty kousky na VHS objednat. Bylo mi tak něco kolem dvanácti, když jsme nad tím dvoustránkovým seznamem s tátou seděli a tehdy jsem slyšel svou první filmovou recenzi. „Pamatuj si,“ řekl tehdy můj otec, „že Tenkrát na Západě je nejlepší film na světě“ a v seznamu jej pevnou rukou zakroužkoval. Co se stane, když se Sergio Leone, Henry Fonda, Claudia Cardinale, Charles Bronson a Ennio Morricone dají do holportu? Vznikne kultovní záležitost, při jejímž sledování se zpomalí čas a vy labužnicky usrkáváte filmové umění, vdechujete nádherné obrazy (ze kteréhokoli snímku filmu se dá udělat pozadí na plochu) a tonete v magické hudbě. A navíc – táta má vždycky pravdu;)

Ajajaj. Tak to se tedy nepovedlo. Pokud už se nějaký film jmenuje SH, tak bych předpokládal, že bude o Holmesovi, o kterém psal AC Doyle. O nádherně štiplavém anglickém géniovi s jemným pelem drogové závislostí. Problém vidím v tom, že SH byl detektiv, jenže tento film není žádná „kriminálka“. Pokud tam stopa tohoto žánru je, tak ji spolehlivě zakrývá bombastická akční clona. Prostě, abych nezdržoval, je to špatně napsané. A že to jde i jinak, lépe a radostněji, dokázal hned rok po vzniku této taškařice Steve Moffat ve svém třídílném BBC Sherlockovi (2010).

Hodnocení filmů a snaha ty nejlepší vměstnat do jakéhokoli žebříčku je vždy činnost ošemetná. Nicméně až doposud se mi nepodařilo shlédnout tak neuvěřitelně komplexní Film, jako je dr. Divnoláska. Šaman Stanley Kubrick, který celý život točil jeden pangalaktický megacloumák za druhým, zde dokázal spojit tolik žánrů takovým způsobem, že z toho (doslova) zůstane rozum stát. Divnoláska je komedie. Telefonický rozhovor mezi americkým a sovětským presidentem patří mezi nejvtipnější filmové sekvence všech dob. Divnoláska je válečný film. Naštěstí jen hypoteticky-válečný, ale je. Divnoláska je i historický film. Třeba v detailech, kdy major “King” Kong v letadle předčítá složení US „kápézetky“. Divnoláska je drama. Záverečný rozhovor ve war room na téma „co teď?“ nebo když se kapitán Mandrake snaží generálu Ripperovi odebrat kulomet – to jsou sice vtipné, ale také neobyčejně mrazivé scény... Divnoláska je Peter Sellers. A i kvůli tomu pro mě zůstává v mém žebříčku filmů na prvním místě.

Vážení přátelé, ano. Kvůli tomuto filmu jsem vstoupil do vod ČSFD. Prostě jsem byl po jeho shlédnutí tak nadšený, že jsem to někomu nutně potřeboval říct. Jenže telefon nikdo nezvedal, sousedé neotevírali a náhodní kolemjdoucí před mým pokřikováním z okna zbaběle uskakovali, tak mi nezbývalo než skočit šipku do virtuálního bazénu. Film, jehož podtitul by mohl znít „Unesli jste mně dceru, tak tady máte přes držku“. Charismatický Irčan Liam Neeson, který ví, zač je toho loket (případně i koleno či jiné části těla, které jdou ohýbat do protisměru). Děj připomíná jízdu na horské dráze. Prvních (nut/dných) dvacet minut vás veze ve vláčku pomalu nahoru, pak se najednou něco utrhne a vy zbytkem filmu proletíte v šíleném rytmu přikováni do sedačky. Jistě, je to profláknuté, je to stokrát omílané, ale v případě Taken to, světe div se, vůbec nevadí. Zlejšci jsou krásně zlí, francouzští policajti krásně zkorumpovaní a taťka Liam nádherně doruda vytočený. Kdyby v encyklopediích mohly být videoukázky, tak u slovního spojení „jít přes mrtvoly“ by mohli vystavovat tenhle film. Co k tomu všemu dodat? Snad jen: „Chci víc, tak kde se couráte s tou dvojkou?“

Už někde od Moonlighting (1985) mám tenhle styl (meta)humoru rád. Jistě to znáte – herec uprostřed vypjaté scény pohodí hlavou a do kamery si začne stěžovat na produkci (a kde že je sakra ten kluk s kafem), nebo v rámci honičky vyběhne z kulis a následně i ze studia. Tento metajazyk se podle mého vkusu pro komedie a komediální seriály náramně hodí. Community navíc „normální“ díly (uvozovky jsou na místě, opravdu neběží o normální seriál), velmi často střídá jakýmsi „parodickým kořením“, tzn. jednoduchá dějová linie celého seriálu jde stranou a nastupují mokré sny pološílených scénáristů, kteří v dětství seděli pětadvacet hodin denně před televizí, dokud za nimi na zdi nezůstal navždy otisknut jejich stín. Tento stín pak překročili a napsali takové lahůdkové díly jako CONTEMPORARY AMERICAN POULTRY (parodie na gangsterské filmy), EPIDEMIOLOGY (parodie na zombie filmy) a můj nejoblíbenější MODERN WARFAFE (naprosto dokonalá parodie akčních filmů – „Come with me if you don’t want to have paint on your clothes.“) Community asi není seriál pro všechny, ale pro mě, který jsem vyrostl na Policejních akademiích, Predátorech, Rambech a komediích s Chevy Chasem (ten má nakonec v Community krásnou roli), je to jasná volba.