PhillM.

Původní verze z roku 81 se do mé osobní filmové historie zapsala významným způsobem - dodnes si pamatuji, jak jsem coby malé dítě seděl s vykulenýma očima a sledoval Persea sekajícího hlavu Medúzy. Ještě teď mi při té vzpomínce běhá mráz po zádech. Nebo hláška "vypusťte Krakena" - ta také zlidověla jako nemnoho jiných. Při sledování Leterrierova remaku jsem seděl za dvěma zhruba desetiletými dětmi a přiznám se, že spíš než film jsem sledoval ty děti a jejich reakce. Říkal jsem si, jestli si z filmu odnesou tak výrazný zážitek jako já před dvaceti lety. A došel jsem k závěru, že nikoli. Souboj Titánů (2010) je totiž průměrný trikový spektákl, kterých se dnes valí do kin tucty. Ta tam je specificky temná atmosféra (aspoň tak jsem to tenkrát vnímal), na minimum je ořezána přítomnost magie a kouzelných předmětů. Zřejmě z toho důvodu, že se tvůrci pokusili stvořit něco jako rodinné fantasy. Kouzelné předměty by dnes už ukazovaly na film pro děti a temný rodinný film je logický nesmysl. Remake má tedy téměř identický scénář jako jeho předloha, ale v konečném důsledku jde o úplně jiný film. Ne úplně špatný, ale ani ne úplně dobrý.

Napínavá záležitost, má to atmosféru, příběh zaujme, Neeson se na roli náramně hodí, jen mám pocit, že to celé mělo skončit o půl hodiny dřív a vyhnout se provařenému konci.

No tak pokud od toho nic moc nečekáte, dočkáte se. Vizuálně výrazný film s prachbídnými hereckými výkony. Ale dá se u toho probendit propršený letní večer...

O jojoj. Podivně slátaná přehnaná podívaná, kteroužto sledovat se zapnutým mozkem je takřka nemožné. U takového filmu si cvrknou blahem tak maximálně kluci do čtrnácti let (kteří k tomu podle mě napsali scénář). Veliké zklamání.

Pro mě velmi příjemné překvapení a velice povedený hold druhému nejlepšímu westernu všech dob. Z filmu místy trčí jakási super-ultra-coolovost, ale proč ne... Film má i konec, což poslední dobou nevídám. Tedy, ne že bych se nedodíval, ale před závěrečnými titulky mě tvůrci většinou krmí úsměvy, objímáním, máváním vlajkou, požíváním dortů, plácáním se po zádech, případně zoom-outem celé naší spokojené (rozuměj zachráněné) modré/zelené (*nehodící se škrtněte) planety. Suma sumárum, dynamická a vtipná oddechovka. A jen tak mimochodem, pokud Ital točil spaghetti westerny, neměli by Korejci točit rice westerny?

Ze začátku se zdálo, že mě čeká pohodová roadmovie o dvou zrzounech oddělených generační propastí, jejíž dva břehy spojuje rezavý most. Očekávání se mi zakrátko (mylně) potvrdilo hláškami typu "Co děláte?" "Jsme gangsteři." "No jo, ale co děláte?" "Děláme rap." Závěr se pak zvrhl v šílenou (doslova) jízdu a při ní se mi vracely obrazy z první "pohodové" části a viděl jsem je úplně jinak. Naprostý souhlas s velebením obou herců. P.S. Takovej konec v balóně by se hodil i do Vratných lahví - možná by se měl Jan Svěrák zeptat taťky, jestli to ještě nechce přepsat...

Komediální/satirický vhled do mikrosvěta filmových makropeněz. Dobří herci (Penn dokáže výborně zahrát sebe coby špatného herce, De Niro hraje jako vždy a Willis... začíná častěji a častěji hrát Bruce Willise) k filmu přitahují pozornost. Těžko jsem se však vyrovnával s oním rozkročením mezi komedií a dramatem. Ona je to tedy především komedie, ale místa, kde se brnká na vážnější strunu jsou prostě odfláknutá, do filmu jakoby uměle nacpaná. Celé to nefunguje dohromady: není to VESELE O SMUTNÝCH ZÁLEŽITOSTECH, ale O VESELÝCH A pak taky několika SMUTNÝCH ZÁLEŽITOSTECH. Suma sumárum, koukat se na to dá, už jen kvůli těm hercům, nečekejte ale žádnou řachandu. Film je povinnou potravou pro všechny, kteří chtějí vidět Bruce Willise s plnovousem.

Je to opravdu žánrově nekompromisní, čistý řez - jako mávnutí katanou. Vizuálně atraktivní, jen mi trochu tahaly uši prapodivné zvuky vylévané z domíchávače. Několikrát jsem se přistihl, jak dumám, co ten zvuk asi má znamenat, jak se ho podařilo docílit a proč tam vlastně je. Nebo se mi to zdálo? Suma sumárum, pokud hledáte jednoduchý příběh o tom, jaké by to asi bylo, kdyby Rychlým šípům ruplo v bedně a rozhodli se rozsekat Bratrstvo kočičí pracky na fidloprcičky, neváhejte.

Dělat komedii není žádná sranda. V tomto herecky nadupaném snímku se to ale docela daří (ale uznám, že je to sporné - je to otázkou vkusu a stylu humoru, který vyznáváte). Pokud máte rádi Willa Ferrella, tak si to myslím užijete. Samozřejmě co do vtipnosti film ve srovnání s jeho skeči kulhá na obě nohy, na druhou stranu je i zde pár gagů, které jsou na dost široký úsměv. Navíc scénář je sice jednoduchý až primitivní, ale neurazí a příběh se dá vcelku bez újmy snést. Suma sumárum: je to dort, z něhož si vychutnáte pár třešniček, ale na zbytek už zřejmě nebudete mít podruhé chuť. *** No a co dodat k tomu překladu názvu filmu? Já nevím... Někdy si říkám, že někde musí existovat jeden člověk, co je za všechny ty Přepadení ve vzduchu a Prci prcičky zodpovědný. Představuji si ho jako malinkého pána něco kolem padesátky, velmi hubený, napadající na jednu nohu, s výrazným nosem a tikem v oku. Nejraději nosí tílko a trenky. Moc rád bych ho potkal osobně a zeptal se ho, kde bere tu neuvěřitelnou invenci při vymýšlení názvů filmů, které jiní natočili. Takže pokud ho někdo znáte, byl bych vděčný za kontakt...

Bídný scénář plný rozvařených klišé, prošpikovaný "šokujícími" zvraty, které ovšem jsou velmi dobře předvídatelné. Salt je průměrný a rutinní akční film, který není ničím pozoruhodný... tak nějak sekal Baťa cvičky.