dusepe

Věrná adaptace knihy. Vančurově jazyku jsem aspoň, co se týče četby, nepřišel příliš na chuť. Menzel však toto kouzlo a krásu v jednom nesporně odhalil v dokonalých dialozích. Atmosféra, prostředí a postavy jsou tak nějak Vančurovsky utahané. Takhle to zkrátka mělo být. Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že věta "Tento způsob léta se mi zdá poněkud nešťastný." mluví za vše. Každopádně jisté "ale" zde je. Přestože Rozmarné léto pravděpodobně nešlo natočit lépe, něco mi k pěti hvězdičkám chybělo. Nevím však, co to bylo...

Tři hvězdičky ale s odřenýma ušima. Přišlo mi, že tento snímek sám neví, co chce vlastně říct. Hlavní postavy zde byly rozporcovány s rychlostí světla. Člověk čekal, že se budou někam rozvíjet, naberou konkrétnějších rysů, ale než se stačil vzpamatovat, byli čtyři z pěti mrtvé a závěr filmu tvůrci tak trochu sobecky přenechali jen na Karině Testě. I tak však nejde opomenout skutečnost, že Hranice smrti přímo oplývá napětím a dynamikou. Některé scény byly brilantní. Viz přestřihnutí Achillovek. Vskutku humus!!! Tohle byl nářez. Místy však vzduch zhustnul pod závanem prostoduchosti celého příběhu a některých postav. Každopádně to však byla zábava. Rozhodně jsem se nenudil.

Musím se přiznat, že po dodívání tohohle filmu mám hodně rozporuplné pocity. Na jedné straně obrovská síla úvodu tohoto filmu, která dokázala strhnout neskutečným způsobem. Famózně vypointovaná scéna s prodavačem párků a vše co následovalo. Kevin Bacon v další ze svých typických rolí záporáka a mohl bych pokračovat. Tady to však pro mě končí. Ani nejde o předěl, kde se dějová linie posune do budoucnosti. Jde mi spíš o to, že závěr byl pro mě osobně strašně prostoduchý. Možná nebýt postav Tommyho a Johna, kteří byli v dospělosti vykresleni jako bezcitné trosky na drogách a chlastu, ještě k tomu vrazi, bylo by to jiné. Já prostě kdybych byl v pasťáku, i když bych zažil to co oni, k takovým lidem bych se asi nehlásil. Je přece bláhové si myslet, že za vším stojí jen ty zrůdnosti z pasťáku. Přesně tak jak to chtěl vylíčit tenhle film, čímž v mém hodnocení výrazně poklesl. Možná to však beru strašně prakticky a tenhle film jsem jen strašlivě moc nepochopil...

Tak tohle skutečně vyrazí dech. Bear Grylls se neštítí ničeho. Klidně sní jablka nalezlé v medvědích extrementech (podotýkám předtím je alespoň očistí). Vyrobí si "spacák" z kůže mrtvého velblouda. Používá svou ruku jako návnadu k ulovení metrového sumce. Vypije vlastní moč a já nevím co ještě. Zkrátka ukazuje, kam až sahají hranice lidských možností. Jaká může být vůle k životu. Co vám může připadat nechutné, zvrhlé, nezřídkakdy tak nějak divně vtipné, to Bear Grylls předvádí díl po dílu. Hodinka napětí prošpikována permanentním strachem o tohohle pohodového sympaťáka. Při jeho kouscích leckdy zavíráte oči. Adrenalin jak má být. Teď už si asi dokážu představit, že bych někde v divočině zůstal zcela sám. Pět hvězdiček naprosto bet debat.

Tenhle kousek se zdánlivě snaží být něčím výjimečným, ale ve skutečnosti se nejedná o nic zvlášť pozoruhodného. Začátek přitom vypadal slibně. Přeplněná new yorská nemocnice. S každým dnem do větší beznaděje se upadající Nicolase Cage. Nelžu říkal jsem si: Tohle nebude špatné, přičemž jsem se cítil snad ještě hůř než samotný Frank Pierce. Postupem času však tento film zapadl do kolejí obvyklosti a vygradoval pro mě dost nepochopitelným závěrem. Možná ani ne tak nepochopitelným jako všedním. Namlsán po Skryté identitě, Casinu a Mafiánech jsem chtěl zkusit Martina Scorseseho trochu jinak, ale Počítání mrtvých je pro mě osobně docela zklamáním. Ne, že bych během něj nudou počítal ovečky, ale tenhle příběh mohl dopadnout jinak, než jakýmsi tradičním americkým "happyendem".

Deset deka totální lidské naivity, na hrubé kousky nasekaná imbecilita ochucená pořádnou špetkou nechutného a všechno možné jen ne vtipného humoru. Tato zatuchle zapáchající směsice vytvoří podezřele vypadající blaf, jenž by si měl člověk na obrazovku servírovat s nejvyšší opatrností. Kdepak tady to někdo s kořením trošku přepálil a finální výsledek se rozpadá pod rukama. Pozor, abyste se v závěru nerozbrečeli. Ono to však asi nepůjde. Takhle promrhaný čas přinutí k slzám i hodně otrlé borce. Jednu hvězdičku jsem dal snad jen za to, že se vše aspoň neuskutečnilo na táboře pro mentálně zaostalé. Čert ví, co by totiž s takovým námětem tvůrci tohohle braku dokázali slátat.

Chvílemi se trefného humoru doslova nemůžete nabažit a jindy si přejete, aby se „pískal konec“. Nástrahy velkoměsta nebyly tak špatné, aby dostaly podprůměrnou známku, ale ani nebyly tak dobré, aby byly hodnocené jako něco nad rámec obvyklosti. Divák se mnohdy dostane do stavu, kdy smíchy nemůže popadnout břicho, ale také se objeví momenty, které mu budou připadat nudné, zbytečné, dopředu odhadnutelné, u nichž je šance zasmát se prakticky nulová. Když jsem si vše po zhlédnutí filmu nějak sesumíroval, zjistil jsem, že obě strany mince byly jaksi vyvážené.

Když jsme se s kamarádkou měli po konci filmu odebrat z kina, poprosil jsem ji ať ještě chvilku počká. Tohle bylo trošku velké sousto na rozdýchání. Drogy? Po tomhle? Chcu vidět člověka, který by měl odvahu. Kdepak. Chcete znát definici deprese? Mrkněte na tohle.

Nejzákeřnější forma odpadu.

Tenkrát na západě a Hodný, zlý a ošklivý. Kdo z koho? Pro jedny je lepší prvně jmenovaný, pro ostatní ten druhý… Osobně si myslím, že se možná tak trochu srovnává nesrovnatelné. Hodný, zlý a ošklivý je neuvěřitelný snímek, který mě uchvátil už jako malého kluka. Clint Eastwood, Lee Van Cleef a Eli Wallach se ženou za pokladem. Skvělý příběh, famózní zápletka a excelentní závěr. Hledání hrobu Arche Stantona na hřbitovu Sad Hill za doprovodu Morriconeho Ecstasy of Gold je pro mě tak emočně silný zážitek, že pokaždé cirka na čtyři minuty nevnímám svět kolem sebe. Pro mě je to jedna z nejúžasnějších filmových scén, co jsem kdy viděl. Možná vůbec ta nejúžasnější. Film jsem zhlédl už několikrát. Možná desetkrát. Během každého roku je pro mě nepsaným pravidlem jej minimálně jednou zhlédnout. Nevím, zda je to tím. Možná bych si ho teď dokázal představit trochu kratší, ale každopádně to nic nemění na tom, že Sergio Leone natočil westernový skvost. Z mého pohledu asi nejtřpytivější drahokam v téhle pokladničce.