sulimo

Rádoby o něčem, ale ve finále o ničem, nevim, třeba mi něco uniklo. Pořád jsem čekala na nějaké ostřejší vyvrcholení děje, ale marně, jak jsem zjistila po 94 minutách. Dívalo se na to hezky, ale to je tak vše, což prostě nestačí. Mimořádně pomíjivá záležitost. Hodně slabé 3 hvězdy.

Krása života, duše v kontrastu s lidským konáním, s válkou. Tohle je pro mě dost možná nejlepší válečný film a jeden z nejlepších filmů vůbec. Já to Malickovi prostě žeru, to je člověk, který s pomocí kamery dokázal na velké plátno přenést pohled do nitra člověka a divákovi předvést, jak těžké je nezapomenout kým jste, co jste během války, která bere rozum. Ačkoli se jedná o americký film, z vyloženě americké časti války, na mě působil mimořádně evropsky, nedivim se, že to byl v USA nedoceněný propadák, jelikož s jejich mentalitou tenhle film nemá co dělat (aspoň většinou).

Jedno z nejlepších právnických dramat, co jsem kdy viděla, na jehož kvalitě se přirozeně lvím kusem podílí charisma Newmana. Bez něho by to byl pravděpodobně jen hodně dobrý film. Filmy zabývající se touto tématikou zrovna moc nevyhledávám, jelikož se z toho povětšinou vyklube dílo oplývající nesnesitelnou mírou stupidního amerického patosu. Tohle je ovšem jiná, sice mi zde chybělo krapet ostřejší vyvrcholení a větší dynamika děje, ale i tak se jedná o velice střízlivou záležitost, která se onoho obávaného patosu nedotkne ani zbla. 80% minimálně.

Kvalitní, nápadité, občas i vtipné, ale mě se to prostě nijak výrazněji nedotklo. Což je prostě špatně.

Taková milá podívaná na krize manželství/partnerství napříč generacemi. Je to jako ze života, akrotát z pěkně nudného a tisícekrát ohraného. Ničím to neohromí, nijak extra nepobaví, prostě nuda beze snahy o nějakou zapamatováníhodnou příběhovou inovaci, sice hezky natočená a zahraná, ale předvídatelná a mimořádně pomíjivá. Škoda, Woody to přece umí lépe.

Více než podařené pokračování načaté dokonalosti LoM. Sice Sam je jenom jeden, ale tady je zas více vtipu a hlavně více jisker mezi Huntem a Drakeovou, sice mi její hysterický záchvaty lezou občas krkem, ale zase je fakt, že nemám šajna, co je být matka (díky bohu (a antikoncepci)) a rozhodně nevim, co to je být matka , která trčí v osmdesátých letech a ne a ne se z nich po tři série vyhrabat. Druhá série AtA je sice krapet slabší, ale i tak se neodvažuji dát méně než pět, protože tenhle počin si těch pět zaslouží jako máloco. A navíc veliké potěšení pro magory do Pýchy a předsudku, ano, pan Darcy osobně (sice vypadá jak vypadlej videoklipu Nightworku a la normalizačně popovej vzhled, ale i tak....MacFadyen prostě!!). No a samozřejmě ten konec.....ten konec.....TEN KONEC JE MINIMÁLNĚ MAXIMÁLNĚ MOCNEJ!!!!

Dokonce i na můj vkus až moc tragický a depresivní, což je fakt co říct, jelikož se v depresivnosti vyloženě rochnim. I přes tento až moc depresivní fakt, se ve filmu najde věc, která je pro kvalitu filmu z mého úhlu pohledu daleko fatálnější (v tom negativnim slova smyslu), a to je prostě skutečnost, že jsem se za boha nedokázala soucítit s tou jejich "zamilovaností", se mnou to prostě nic neudělalo a ve finále mi bylo jedno, jestli to dopadne dobře, nebo ne. Což je prostě špatně. Škoda, takovéhle téma šlo uchopit daleko vkusněji, bez té zbytečné a přehnané depresivnosti, která ve mě vzbudila ledatak lhostejnost.

Tak tohle mě opravdu krutě neohromilo. Jediný, u čeho jsem byla napjatá jak struna byly honičky v autech, což je na dobrý thriller prostě málo. Daleko zajímavější mi přišlo pozorovat prostředí, ve kterém se ta nuda odehrávala, než sledovat děj, pro mě to tentokrát nezachránili ani herci. Tři hvězdy ze soucitu.

Když smíchám nepřetržitý průjem barev, s nesnášenlivostí vůči opicím ve filmech, s debilními dialogy, neuvěřitelným kýčem, se super efekty, s mojí ignorací závodů všeho druhu, s nesnášenlivostí vůči tomu hysterickýmu malýmu smradovi a nakonec s platonickou láskou, kterou chovám vůči Emilovi Hirschů, tak mi vyjde místy horkotěžko snesitelnej blivajz, na který se ovšem dobře dívá, protože už před tím víte, do čeho to vlastně jdete. Tož tak, takže za tři bych to viděla.

Tohle je jedna veliká deprese. Když na konci víte všechny potřebné informace, začnete být depresivní i ze sebe samotných, protože nevíte, zda soudit společnost, že soudí, nebo zda soudit jedince za hříchy z mládí, které jsou naprosto ohavné, ovšem stejně tak společnost, která je jejich nepřímým viníkem. No, nehezké to dilema, které mi vytvořilo v hlavě pěkný guláš, který mě donutil přemýšlet o vlastních hodnotách, které by mě dostaly ven z tohoto začarovaného kruhu myšlenek, které nikam nevedou. Nebýt nedávno viděného filmu Kid, který je daleko větší obžalobou společnosti (ovšem s tímhle morálním dilematem má pramálo společného), dala bych pět, ale takhle zhuntovaná tímto předchozím filmovým zážitkem to je "jen" za čtyři hvězdy.