sulimo

Na tomhle filmu je nejobdivuhodnější Greengrassův "cit" pro stereotyp, aneb víc anorektický Somálce prostě sehnat nemohl, černochy pak prezentuje jako přirozeně naivní vypatlance bez plánu, který si jedou o čtyřech lidech přepadnout loď a pro jejichž gestikulaci každou chvíli čekáte, jaký z těch bílých sofistikovaných laskavých mužů jim nabídne ten banán. Vzhledem k tomu, že tohle je "trů story", tak si film "zasloužil" dokumentární styl, založený jen a pouze na třesu kamery, což vás má přesvědčit, jak strašně moc je ta story vlastně trů, jestli pak měl být výsledný pocit otrávenost z bolesti hlavy, tak to Greengrass zvládnul na jedničku, gratuluji. Tak nějak jsem naivně doufala v další výborný Let číslo 93, bohužel, tahle záležitost je jak z rukou jinýho režiséra. Místo toho tak radši doporučim o dost povedenější dánský Kaprigen, který realitě asi odpovídá daleko víc.

NEpolopatická kritika poměrů ve společnosti na polský způsob, aneb jak se dostat z morálního bahna do morálního hnoje za nepřetržitého prolévání těla samohonkou,protože po ní ta realita a ten nůž v zádech tolik nevadí a nebolí. Celkem dost náročná záležitost, které by dle mě daleko více slušelo méně televizní zpracování, nicméně i tak...MASAKR....doslova.

Pokud někdy budete mít nutkavou potřebu dostat se velmi rychle do velmi kvalitní deprese a současně marně hledat dolní čelist, potom vřele doporučuji tuhle záležitost. Sakra povedenej a dobře divnej film, na kterej se prostě nezapomíná. Předpokládám že asi nemusim zmiňovat, že Morricone je fakt Bůh.

Kdysi dávno, ještě než se stal profesionálním řitním alpinistou v Ruské federaci, byl Gérard Depardieu naprosto výborný profesionální herec. Kdysi dávno taky natočil tohle dílo, které se, v kombinaci s Tornatorem, Polanskim a Morriconem, stalo dokonce naprosto skvělým. Nečekejte ovšem velkou akci, tady se nejzásadnější dějové zvraty odehrávají v jedné místnosti a pomocí slov.

Pokud jsem to správně pochopila, tak dle tohoto filmu je khůl jen takový jedinec, který své hipízácko grýnpísácké kolegy teroristy dokáže líbat na pupík, krmit je ve svěrací kazajce, vydrží jim omejvat nohy v rybníce a když se pak oholí a oblékne, je z něho nevyhnutelně atraktivní jedinec, který svojí atraktivitou ještě nevyhnutelněji opovrhuje. Pokud se pak budete snažit mezi tyto morálně nadřazené, moudré a nádherné lidi dostat, obarvěte se prosím na blond (neptejte se proč). Film, kde je všechno řečeno doslova, který je přehlcen trapnejma rituálama, a který vás ve finále paradoxně a nevyhnutelně donutí nesnášet všechny ekologicko-whatever teroristické skupiny, protože jsou to fakt nepochopitelně pošahaný dementi. Takže tak.

"That proves I'm human!" "That proves you're stupid." "Exactly!" Zatím asi nejoriginálnější zábava tohoto roku, která je.....no prostě peggovina, kterou můžete buď zbožňovat, nebo nechápat, jak tohle někdo zbožňovat vůbec může.

24 hodin ve světě, kde se hobbesovské "člověk člověku vlkem" stává realitou. Nemít to tak stupidní scénář, mizernou pointu a herecké výkony a hlavně nemít podezření, že tohle musely nutně zacálovat americký zbrojovky, tak se mi to i líbí. Tak nějak jsem přesvědčena o tom, že pro stupiditu filmu, která opravdu dokáže strhnout asi jen po zuby obrojené a paranoiu nasáklé obyvatelstvo USA, nad timhle výrobci zbraní musí masturbovat víc jak u porna.

Dánským způsobem o tom, jaké to asi je, když vás v Indickém oceánu přepadne tlupa somálských pirátů.....aneb k vybudování skvělýho napětí Dánům zjevně stačí telefon a fax, jinými slovy - žádnou velkou akci nečekejte. Ovšem i tak se jedná o parádní záležitost rozhodně stojící za pozornost a já osobně se už nemůžu dočkat chystaného akčního pojetí podobné situace ze strany Paula Greengrasse.

Navzdory tomu, že se jedná o tak velkou kosočtvercovinu, že je to místy až nekoukatelný, tak ve finále stejně můžu říct, že za to divácké utrpení krční koule Jackmana a hlavně pak zjištění, že "Machines - they're full of kids" fakt stály - aneb odteď vybírám prachy z bankomatu jen nejnásilnější možnou cestou.

Tak trochu vykalkulovaná a místy až nesnesitelně černobílá záležitost, kde zjevně marxismus je v kombinaci se zásadovým a vždy spravedlivým knězem všelék na nedostatky ve společnosti a kapitalismus je jen pro povrchní, líný a zhejčkaný zrůdy, jejichž nejvýraznějším představitelem je vypatlaný (asi) teenager, který si přirozeně svoje intelektuální nedostatky kompenzuje tak typickými násilnými projevy buržoázního sraba. I přes onu do očí bijící vykalkulovanost a další těžko překousávatelné nedostatky má ovšem tahle záležitost celkem dost dobrých scén a je hlavně velmi dobře zahraná, škoda jen, že to nešlo podat trochu méně zaujatě.