lucascus

8

Koukni na nebe!/K zemi hleď! Nejvíce korespondující film s rokem 2021 a 21. stoletím vůbec. Satiricko-dramatickou formou nastavil film zrcadlo celé společnosti. Věříme buď všemu, nebo už nevěříme v nic. Snadno podléháme davu, přijímané názory za své, jen abychom byli in. Vlastně jim ani nevěříme, volíme buď elitářsky, nebo opozičně. Jsme intelektuální kavárnou, nebo hlasitou lůzou. A nebo zastáváme korektnost - takže si na klopu kabátu připneme placku s šipkou nahoru i dolů. Vytratil se polopatismus a selský rozum. Zdravý nadhled i zdravá pokora chybí. Film je vlastně hodně úsměvný, ale zanechává sakra hořkou pachuť. A trochu bolí. DiCaprio, Lawrence, Streep a Blanchett vytvořili majstrštyk s velkým přesahem. Uf.

Mohl to být kvalitní dokument o kariérní dráze jednoho populárního zpěváka, který se udržel u vesla v totalitě i kapitalismu české provenience. Bohužel. Paní režisérka bezesporu má talent a dokumentární cit, ovšem to zbožšťění Gotta a stavění ho na piedestal bylo až k zblití. Samozřejmě, že se tématu anticharta nešlo vyhnout, to však však bylo zlehčeno a odmrštěno jako něco nedůležitého. Vždyť Gott přece nazpíval píseň o Palachovi, podporoval Martu Kubišovou, zpívání v socialismu bylo přece nezáviděnihodné, nikdy nechtěl emigrovat (sic! - co ten půlroční pobyt v USA?). Idiot hudby - napsal o něm Kundera, a ač ani slavný literát nemá zcela vyčištěno před svým prahem, zde souhlasím. Smutný osud zpěváka, pro kterého byla sláva vše - první a poslední a až příliš pozdě si uvědomil, že život nabízí i jiné a důležitější hodnoty. Absence kritického pohledu bohužel činí z dokumentu selanku o jednom zbytečně přeceněném zpěvákovi.

10

3/5

6/6

5

03/03 Uff. Tohle bylo vcelku silný kafé. V hlavní roli “me too”, společně s kariérismem, drzostí, přetvářkou to vše prozkoumáno skrze hlubokou sondu psychologicko-realistické podívané. To, že je Weinstein prase největšího kalibru, to všichni víme, taky se na něho už uvařila voda. Další “me too” kauzy zejména v českém prostředí zcela zlehčujeme. Některé právem, jiné neprávem. Toto ale není předmětem zkoumání seriálu. Ten poukazuje celou tuto kauzu optikou jak ženských obětí (ženy, které podlehly kariérně výše postaveným mužům), tak obětí mužských (muži, kteří se stali předmětem honu na čarodějnice). Záleží pouze na divákovi, kterou stranu si vybere. Hranice mezi těmito světy je zcela nezřetelná a mnohdy nepatrná. Mužské i ženské myšlení je odlišné, v zásadě se může stát, že oběti i predátoři můžou být v jedné kauze na obou stranách. Poslední díl první série byl opravdu adrenalinový, to už se mi u seriálu dlouho nestalo, těším se na další sérii. Nutno rovněž vynést nahoru i herecké výkony (a to ne pouze dvou ženských hereckých megastar), zejména mě však těší kvalitní a po psychologické stránce pečlivě zpracovaný scénář.. Vše výše zmíněné, ta slast a rozplývání ze seriálu s dokonale budovanou pointou, to vše patřilo 1 sérii. Nyní jsem dokoukal i tu druhou sérku. Rozčarování. Chaos. Nic nefunguje, zápletky jsou uměle poslepovány k sobě lepidlem jménem "koronavirus". Ta dynamika, sdělení, poselství první série je pryč. Nedokážu uvěřit, že něco tak skvělého nechali tvůrci zcela vyšumět. Takové rozčarování jsem zažil snad pouze u seriálu "Lost", když jsem dokoukal poslední, zcela zbytečný díl. Postava Mitche (tak psychologicky vykreslená v první sérii) v druhé sérii vedla od nikud nikam. Z rebelující Bradley s názorem se stala nevyrovnaná labilní blondýna, a jestliže Aniston byla původně zajímavá a mírně záporná postava, ve druhé sérii byla již pouze na pěst (ani herecky to Aniston neukočírovala). Zajímavě se začala prezentovat postava Coryho (ovšem ani zde to tvůrci nedokázali dotáhnout do konce). I Stella (Coryho korejská asistentka) by mohla rozehrát svou zajímavou postavu, jen kdyby dostala větší prostor. Vše ostatní zklamání. Budu dělat, že druhá série neexistuje. Kéžby.

Po mnoha temných seriálech přichází gejzír pozitivity v podání Teda Lassa. Neuvěřitelně lidský seriál, plný humoru, skrytých i otevřených vtípků, a jak jsem již zmínil, zejména pozitivity, která vás nutí sledovat díl po dílu s potutelným úsměvem, který místy přechází do hurónského smíchu. Kontrast americko-britských reálií v kontextu fotbalu navíc nabízí nekonečný přísun nových skečů. Apple TV v poslední době začíná vystrkovat růžky… 3/12

Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem odcházel z kina, kde se promítal český film, s takovým příjemným potutelným úsměvem. Neustále mě překvapuje maďarská, rumunská a polská kinematografie, nyní se snad podařilo vytvořit nějaký závan budoucí české nové nové vlny. Doufám v to. Tímto směrem vede cesta. Příjemná neonoirová atmosféra, neonová světla objevující se ve tmě, vystihující oblaka cigaretového dýmu, parádní hudba i kamera, to (nejen) českému filmu svědčí. Notná nadsázka a černý humor pak navazuje na českou tradici. Tváře herců jsou příjemně neokoukané, Pechlát potvrzuje své mistrovství. Největší slabina posledního desetiletí - chatrný scénář - zde byla rovněž zažehnána. Netvrdím, že se zde menší chybičky nenašly, ale děj měl spád, nestihl jsem se ani na vteřinu nudit. To se mi u tuzemských filmů nestává. Snad bude tento snímek odrazovým můstkem pro další podobnou tvorbu. O režisérovi jistě ještě uslyšíme. Jistě, není to film, na který budou chodit masy lidí (od toho je tady Prvok - rovněž s Pechlátem v hlavní roli), ale mohl by pomoci narovnat křivou páteř současné české kinematografie. V kině jsme byli všehovšudy tři lidé, nicméně věřím, že po Českých lvech by se mohl dostavit i nějaký ten komerční úspěch..