Tsuki

Základ (svět, do kterého je příběh zasazen) je hodně podobný jako v Divergent. Příběh a myšlenka jsou ale odlišné. Navíc jde pouze o jeden film, ne natahovaou trilogii nebo tetralogii, které se v posledních letech tak rozmohly. A hlavní postava je mužská, ne ženská. Takže i když tenhle film spadá do tak oblíbeného žánru "antiutopie", se kterým se od prvotní popularity Hunger Games tak trochu roztrhl pytel, zdá se mi v mnoha ohledech dost jiný. Osobně mám navíc slabost pro filmy, které vyzdvihují důležitost lásky. Takže co na to říct... film mě zkrátka dojal a moc se mi líbil, proto tak vysoké hodnocení. Krom hereckých výkonů Meryl Streep a Jeffa Bridgese potěšila i mini rolička Taylor Swift. ~(4,3★)~

Tímto (po čtyřech letech) završuji svou zkušenost s "nebesy lásky" (Koizora). Myslím, že jako jedna z mála tady můžu říct, že jsem nejen viděla obě zfilmované verze (tuhle i seriálovou), ale že jsem si přečetla i dvoudílnou předlohu plus dokonce speciální díl "Kimizora" (stejný příběh z pohledu Hiroa - hlavní mužské postavy). Nejvíc mě před čtyřmi lety zasáhl onen seriál, se kterým jsem se setkala jako první, i když je v podstatě nejnovější ze všech verzí. Nato jsem se rozhodla se postupně prokousat všemi knihami, což mi zabralo dost času a když jsem to dočetla, pochopila jsem, že celý příběh je skutečně dost roztahaný (ten dojem jen umocňovalo to, jak pomalu jsem to v japonštině četla :)). Je to konec konců příběh, který se odehrává v několika letech a v původní knižní verzi je toho dost, co tuším nebylo přesně zachyceno ani v seriálu natož v tomto filmu. Takže když jsem se konečně rozhodla nyní vidět i film, cítila jsem se trošku ochuzeně. Ve filmu má všechno až moc rychlý spád a vidíme tam jen ty nejdůležitější události příběhu a to v téměř nepříjemně rychlém sledu. Je pravda, že nakonec mě příběh tak jako tak dojal, podobně jako mě kdysi dojal seriál, a z toho důvodu se nakonec přikláním k trochu vyššímu hodnocení... musím ale trvat na tom, že tomuto příběhu sluší seriálová délka mnohem víc. Navíc, ač mám Miuru Harumu jako herce hodně ráda, do téhle role s blond vlasy mi nějak vůbec neseděl (ani trochu mu ten blond nesluší), nemluvě o tom, že v roce 2007 ještě nebyl asi herecky dost zdatný na to, aby dobře zvládal scény s citovými výlevy (za herecký výkon má tady bohužel spíš mínusové body). Hiroa si stejně asi vždycky budu představovat jako Seto Kódžiho. Pokud se ke Koizoře ještě někdy v budoucnu vrátím, nebude to ani ke knize (která, ač je pravdivou zpovědí skutečně žijící Miky, jen tak mezi námi není nijak zvlášť dobře napsaná), ani k tomuto filmu, ale k seriálové verzi z roku 2008. ~(3,5★)~

Bavila jsem se možná dokonce o krapet víc než u jedničky, i když to asi bude i tím, že jedničku jsem bohužel neviděla v kině. Každopádně, musím určitě vyzdvihnout vizuální propracovanost - to se mi ostatně líbilo už u prvního dílu. Obsahové zpracování možná není vůbec věrné předloze (nedokážu posoudit, komiks jsem nečetla), ale vizuální určitě je - ta komiksovost se v tom nezapře. Jinak byly chválihodné především herecké výkony, obzvlášť Eva Green zazářila - myslím že jí role mrchy zkrátka sedne. Nemluvě o tom, že někteří překvapili v mini roličkách (Lady Gaga, Alexa Vega), i když to je jen taková lahůdka navíc. A bavila jsem se především některými hláškami ("Looks like... Christmas!") Ani mi nepřišlo, že by to snad bylo extrémně natahané, jak si tady někteří lidi stěžují... já se nenudila ani minutu. ~(4,0★)~

Seriál Coffee Prince sice sedmnáctým dílem skončil, ovšem existuje ještě tento "speciál", díky kterému se můžeme blíže seznámit jak s herci a charaktery postav, které hráli, tak s filmovým štábem a průběhem tvorby celého seriálu. Jedná se v podstatě o dokument. Nepodává však žádné suché fakta, ale doslova z něj čiší ta hezká přátelská atmosféra, která se táhla celým seriálem. Hned nám je tak jasné, že si herci i štáb užili při filmování dost legrace a že pro ně bylo těžké se pak po skončení natáčení rozloučit. Myslím, že je fajn, že zrovna k tomuto seriálu vznikl takový dokument. Pohled do "zákulisí" Coffee Prince jsem si doslova užila a bylo fajn se takhle seznámit s účinkujícími herci. Plus se mi líbily komentáře o módním stylu jednotlivých postav a pár pokažených scén na konci. ~(4,3★)~

Tak... dlouho jsem mluvila o tom, že se krom japonských seriálů kouknu taky na nějaký ten korejský, když jsou ty korejské natolik vychvalované. A konečně jsem dostála svému slovu, i když jsem se do toho musela krapet nutit. Schválně jsem si vybrala právě tento pro jeho obecnou oblíbenost. A z pohledu japonštináře musím říct, že to mělo pro mě svoje silné i slabší stránky. Nejdříve tedy trošku té negativní kritiky: Vadila mi délka dílů. U japonských seriálů jsem si už zvykla, že série má většinou okolo deseti dílů a jeden díl má asi 45 minut. Tahle stopáž se pro mě ve světe seriálů stala mým limitem. Takže když teď došlo na délku někdy i více než 60 minut na jeden díl, bylo to pro mě zkrátka trošku moc. Ne že bych se nudila, ale ne vždycky jsem si našla celou volnou hodinu, abych se na jeden díl podívala a někdy jsem to proto musela i "kouskovat" a bylo to trošku otravné. Navíc i délka 17 dílů se mi při takové stopáži zdála trochu moc. Ale budiž. Jak tak koukám, v Koreji je asi taková délka seriálů celkem běžná, včetně té minutáže. Byl to však důvod, proč jsem vlastně zhlédnutí nějakého korejského seriálu tak dlouho odkládala... Dále mi vadilo, že to má místy trochu moc "telenovelový" nádech, obzvlášt na počátku mi některé scény přišly trošku trapné - upřímně, proč si sakra ti Korejci pořád strkají prst do nosu? To má být jako vtipné nebo roztomilé? Šlo to dost mimo mě. Vlastně, abych to shrnula celkově, trvalo mi několik prvních dílů (tak tři, možná čtyři), než jsem se tak nějak adaptovala na korejský styl. Ono se to nezdá, ale na to, jak Japonci a Korejci dělají někdy podobný dojem, jsou vlastně dost odlišní. Snad i mentalita je hodně jiná. A proto taky jejich seriály dělají nejspíš úplně jiný dojem. Se svou chabou znalostí korejštiny jsem měla navíc trochu problém se orientovat v nějakých jazykových zvycích a výrazech. Zatímco u japonských seriálů se hrozně moc vyžívám v samotném poslechu japonštiny a proto, že rozumím, dokážu se mnohem rychleji s celou atmosférou seriálu sžít, tady mě pouhé čtení anglických titulků zdaleka neuspokojovalo. Cítila jsem se tak nějak ochuzená. Ale to je samozřejmě jen můj subjektivní pocit, jak tak srovnávám svou diváckou zkušenost s korejským a s japonským světem.... Ale abych se teď dostala k tomu, proč nakonec dávám tak vysoké hodnocení. I když mi zpočátku trvalo, než jsem si zvykla na sledování korejského seriálu, přece jenom se mi pomaloučku jeho atmosféra a postavy líbily čím dál více. Neměla jsem takový ten pocit familiárnosti, jaký mívám u japonských seriálů, ale Coffee Prince se mi kupodivu nakonec dokázal dostat pod kůži. Není úplně na místě hodnotit korejskou seriálovou tvorbu podle jednoho seriálu, ale myslím, že Korejci dokáží vztahy zobrazit trochu reálnějším a míň naivním způsobem než Japonci, což pro mě byla taková svěží změna. Neříkám, že by snad byli lepší ve zobrazování citů, to si nemyslím, ale spíš je rozdíl v tom, jakým způsobem ty city zobrazují. Zatímco japonská citovost je spíše "skrytá" a taková subtilní, Korejci se očividně některé věci nebojí zobrazit přímo. A to se mi docela líbilo. Není to samozřejmě přehnané, pořád se udržují na takové té roztomilé rovině jako Japonci, ale rozdíl to rozhodně je. Když tedy došlo na poslední díly tohoto seriálu, už jsem v něm byla docela "zažraná". A poslední díl se mi líbil ze všech nejvíc. Moc hezká atmosféra. Sice pořád zůstávám příznivcem japonských seriálů, ale Coffee Prince byl pro mě milou novou zkušeností s něčím trochu jiným. Rozhodně si zaslouží vysoké hodnocení. ~(4,3★)~

Jak je vidět, má nejspíš na x-menovskou kvalitu skutečně vliv sám režisér. Zatímco Poslední vzdor mi přišel jako film tak nějak nudně průměrný a téměř mi neutkvěl v paměti, Budoucí minulost se naopak v režii původního Bryana Singera vyšvihla opět hodně vysoko. Na to, že se rozhodně nemůžu pokládat za nějakého nadšeného příznivce X-Menů a všechny předchozí filmy jsou viděla spíše náhodou, musím uznat, že to na mě udělalo velký dojem. Přestože jsme na to do kina šly s kamarádkou především kvůli Hughovi Jackmanovi a Jennifer Lawrence, nakonec to dalece předčilo mé očekávání a dokonce jsem si docela živě vybavila události, které se odehrály v předchozích dílech, i když už jsou to dlouhé roky, co jsem to viděla. To se povedlo. Skvělá režie i herecké výkony. Není téměř co vytknout. ~(4,2★)~

Vidím, že tento film se zrovna neshledává s dobrými ohlasy, ale netřeba přece hodnotit ne až tak kvalitní formu, pokud se člověku líbí hlavně obsah. Aspoň u mě to tak je. Před několika lety jsem četla stejnojmennou knížku, která se k tomuto stala předlohou. Nepamatuju si ji sice do detailů, ale vím, že na mě tehdy udělala docela dojem. A stejně tak se to nakonec povedlo i tomuto filmu. Jen je trošku škoda, že podobné věci, které mají člověka takto "duchovně" obohatit a napomoct k uvědomění, že život je možná o něčem víc, jsou často takto nepříliš kvalitně zfilmovány, což zhoršuje celkový dojem. Já se ale dívám tak trošku pod povrch a pomohlo mi to připomenout si sdělení, které jsem tehdy vyčetla v oné předloze. Proto děkuju za tuhle filmovou verzi. PS: Bylo fajn vidět v hlavní roli Matthewa Settla, kterého jsem "vídala" v seriálu Gossip Girl.~(3,8★)~

Přesně takové hrdinky, jako je Hotaru, mám moc ráda, protože mě dovedou neskutečně pobavit, i když se chovají místy přes míru trhle :) Ale o tom ten japonský humor je. V tomhle seriálu se mi navíc hodně zamlouvaly i vedlejší postavy, protože každá měla svůj vyhraněný charakter a většinou i způsob mluvy. O to větší byla radost na to koukat. Například jak Kaname mluvil kansaiským dialektem. Nebo trochu zvláštní intonace Futatsugiho. Možná jsou to jenom detaily, ale dost to obohatilo můj divácký zážitek. Nemluvě o zasazení běžného života hlavních postav do tradičního domku s rohožemi tatami, což mělo svoje kouzlo. Zkrátka jsem si to užila až do konce. Pouze ten úplný závěr mi přišel tak trošku strojený, i když jsem samozřejmě nečekala, že by tam došlo k velkým citovým výlevům, ale i tak... Kažodpádně jsem zvědavá na pokračování ve druhé sérii. ~(4,3★)~

Knihu jsem zatím nečetla, i když se zdá, že příběh celkově tak trošku vykrádá Hunger Games. Ohledně filmu, jak to tady vidím, hodnocení jsou dost rozporuplné. Možná je to i tím, že se hodně lidí zkrátka nedokáže ubránit přirovnávání k Twilight nebo právě Hunger Games. Ale upřímně, nebýt těchhle předchozích příběhově trochu srovnatelných trilogií/tetralogií, vážně byste to hodnotili tak špatně? Co se týká mého názoru, zrovna s Twilightem to má pramálo společného. Že je tam ženská hrdinka, která se zamiluje do mužského hrdiny, to je úplně normální skoro u každého filmu dnešní doby. A nějaké klišovité řečičky tady taky skoro úplně chybí. S Hunger Games to má možná společného víc a osobně se mi Hunger Games taky líbily víc, ale tohle je přece jenom trochu jiný příběh. Navíc to bylo místy docela drsné a akční natolik, že jsem pak musela uznat, že se ani nedivím, že v kině je snad dokonce víc mužských diváků než ženských (když jsem do kinosálu přišla, nejdřív jsem se trochu divila). Přitažené za vlasy a naivní to není skoro o nic víc než jiné filmy. Takže proč se pořád najde tolik škarohlídů, co tomu musí za každou cenu dát jen jednu hvězdu, sotva slyší, že je to podle knižní trilogie srovnatelné s Twilight, Hunger Games nebo snad dokonce s Harrym Potterem? No, je fajn, že momentálně tenhle film dosáhl aspoň na tu hranici 70%, aby všem dokázal, že to zdaleka není žádný odpad. Nemluvě o tom, že Shailene Woodley (hlavní protagonistka) se docela vytáhla svým hereckým uměním. Není to žádná Kristen Stewart s věčně vyceněnými zuby a stejným výrazem. ~(4,0★)~

Hezky natočené, barvité, trhlé a veselé. Ve skutečnosti se sice člověk mockrát nezasmál (pozadí příběhu vlastně komediální vůbec nebylo, šlo spíš o vtipnost toho, co jednotlivé postavičky prováděly), ale musím uznat nápaditost. A především pak skvostné obsazení. Mimochodem, Saoirse Ronan to tam moc slušelo. Co je ovšem škoda, je to, že film jako celek nezanechal moc emocí. Proto hodnotím slabšími čtyřmi hvězdami. ~(3,7★)~