Muf911

Filmy s cestováním v čase mám rád. Tohle byl tak trochu Návrat do budoucnosti, ale nechyběl mu humor, spád a pár dobrých ftípků.

Jistě zajímavý nápad pokusit se zrekonstruovat, co by se stalo a jak by to vypadalo, kdyby v 80. letech proběhla jaderná válka. Ač mě tyto katastrofické filmy vždy lákají, tento mi moc zajímavý ani uvěřitelný nepřišel. Samozřejmě se to nedá stornávat s velkorozpočtovou americkou produkcí, ale i tak mi přišlo, že film měl mnohem větší nároky, než kolik se mu dostalo peněz. Proto se tvůrci občas museli spokojit s retušovanými fotografiemi místo pohyblivého filmu. Také zbytečný detail na různě se hemžící krysy, hořící zbytky těl nebo ozářením zdeformované tváře mi nesedl. Spíš mi přišlo, že se tvůrci snaží za každou cenu šokovat a burcovat. No, vzhledem k atmosféře doby, kdy byl film natočen, se to možná dá pochopit, nicméně dneska nemůžu tento film doporučit ke shlédnutí, možná jenom jako dokreslení antiatomové propagandy.

Příjemný přímočarý film bez větších peripetií. Krásné záběry krajiny, krásné obrázky myší a králíků, kteří občas mrknou okem nebo zavrtí ocáskem. Roztomilé.

Přesně ten druh filmu, který mám rád. Napínavý od začátku do konce, časové smyčky, různý pohled na stejnou realitu, atd. I když ten konec byl možná trochu americky přeslazený, přesto dávám plný počet.

Mě se na filmu nejvíc líbil ten dabing. Přišlo mi zajímavé jednak zjišťovat, tohle je Liška, tohle bude Macháček, tohle vypadá na Čtvrtníčka, atd. Ten dabing je takový civilní a k těm pohádkovým postavičkám tak jako by skoro nepatřil, a přitom o to je to skutečnější. Samozřejmě různé vtipné hlášky jsou pak o to výživnější. Jinak každopádně velice originální snímek, který nemá obdobu. Myslím, že se bude líbit jak dětem, tak i spoustě dospělých.

Takový víceméně komorní příběh o starém pánovi, který po smrti své manželky a také asi jediné osoby, se kterou dobře vycházel, musí urovnat svůj život. Je poznamenaný děsivými zkušenostmi z války v Koreji a nese si s sebou nenávist vůči asiatům. Těžce snáší, že jeho původně bělošská čtvrť se pomalu stává buranovem plným přistěhovalců. Nakonec ale zjišťuje, že nejde ani tak o rasu, jako spíš o člověka. Jeho vlastní děti a vnuci jsou obzvlášť karikaturně nevydaření potomci a jeho noví žlutí sousedé zase až příliš charakterní. Hlavní úlohu ve filmu také hraje 1972 Ford Gran Torino, což je v Evropě vcelku neznámý pekáč, který si starý pán pečlivě hýčká a který se stává nejdřív objektem krádeže a nakonec symbolem usmíření.

Jednou větou skvělý akční film nabitý od začátku do konce. Vzhledem k tomu, že se na začátku píše, že byl natočen podle skutečné události, přijde mi zvláštní, že jsem o ni neslyšel. Svým rozsahem mi připomněla ono slavné přistání letadla na řece Hudson a následné oslavování jeho kapitána.

Zajímavý film o jednom fenoménu internetu. Akorát nechápu, proč to všichni vynáší tak do nebe. (Asi proto, že ani facebook nepovažuju za extra skvělou věc). Jako film tu nic převratného nevidím. Prostě jen dobře zpracovaný příběh.

Na tento film jsem se podíval už před dvěma lety. Nedávno se mi pod ruku dostala kniha od E.M.Remarque Nebe nezná vyvolených a přitom jsem si vzpomněl na tento film. Když jsem knížku dočetl, tak jsem dostal chuť film znova shlédnout. Takže teď se neubráním srovnání. Knížka je trochu jiná. Je hodně rozvláčná a zabývá se vnitřními pocity a užívá si v složitých a květnatých větách. Hlavní hrdina v knize je veskrze sympatický správňák, poznamenaný válkou, Al Pacino je sobecký a rozmazlený fracek, kterého nikdo nezajímá a který se stará jen o sebe. Ani ženská hlavní postava není povahově podobná té z knihy. Aspoň křestní jméno ji autoři filmu nechali, když všem ostatním jména změnili nebo alespoň navzájem proházeli - bůh ví proč. Konec knihy je také jiný, než ve filmu. Nebo prostě film skončí o trochu dřív. Každopádně se mi tento sdnímek líbil, mimo jiné také díky krásným alpských a severoitalským scenériím a zajímavým autům.

Taková nízkorozpočtová televizní inscenace o cestování v čase. Tři loseři nacházejí na záchůdkách jednoho baru brány do jiných časů a různě cestují v čase, až z toho jde hlava kolem. Jestli to nakonec dává smysl, jsem ani neřešil, protože mi ta ptákovina nestála za to, abych si tím namáhal šedou kůru.