Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Horor

Recenze (318)

plakát

Půlnoční vlak (2008) 

Nejnechutnější film za poslední dobu, ty brutální kuchající scény byly opravdu moc i na mě. Na tyhle typy hororů pohlížím srz prsty, a moc dobře vím proč- Půlnoční vlak je toho zářným příkladem. Ani ten Bradley to nezachránil, protože tady ani pořádně neví co má hrát. 30%

plakát

Záskok (1994) 

Tenhle film byl pro mě obrovským překvapením… takovým, které opravdu stojí za komentář. V první řadě musím pochválit skvělou atmosféru která je takovým mixem stylu Tima Burtona a Caprova It's a Wonderful life. Dále brilantní Burwellovu hudbu, vynikající herce a v neposlední řadě scénář, který tvůrci dohnaly až do zajímavé kombinace, směšně- roztomilé absurdity… více takových filmů. 80%

plakát

Rockeři (1994) 

Pohodová komediální jednohubka, která zabaví, neurazí ale ničím zvlášť nepřekvapí... 60 %

plakát

Pánská jízda 2: Poslední pokušení (2008) 

S bezvadným původním filmem, raději vůbec nespojovat... Křečovitá trapnost, klišé nad klišé a neskutečná nuda- to jsou 3 charakteristiky tohohle paskvilu. Tu jedinou hvězdu jsem dala proto, že jsem to zvládla zhlédnout do konce, i když až na třetí pokus... a trpěla jsem.

plakát

Sinister (2012) 

Moje hororové srdéčko po nedávném a neskutečném Conjuring (V zajetí démonů) znovu zaplesalo. Sinister, je luxusní mix hororu (Kruh) a thrilleru (Se7en + Mlčení jehňátek) s vcelku originálním scénářem, a neskutečně působící mrazivou hudbou. Nelze nic jiného než doporučit, všem hororovým fanouškům. 82 %

plakát

Argo (2012) 

Možná je mé hodnocení kapánek přeceněné, takže není vyloučena možnost že změním hodnocení až to uvidím po druhé... Ale Argo mě na poprvé, co se týče napětí a pocitu na konci málem odrovnalo. Argo, go fuck yourself!

plakát

Bídníci (2012) 

Les Misérables... Dopředu zdůrazním, že již dříve jsem filmové Bídníky zhlédla ve dvojím zpracování. Jak verzi z roku 1998, tak francouzskou z roku 1958 (dle mě nejlepší ze zfilmovaných) a nyní přichází muzikálová verze od Toma Hoopera... Na začátek je třeba zmínit, že film je muzikál převedený na plátno a ne adaptace knihy (jak správně uvedla uživatelka Vědma). Proto lze očekávat, že děj bude oklestěn až na kost, paradoxem je, že i přes svoji délku čítající přes 150 minut. Film je sice vypiplaný do posledního detailu (a je to na něm znát) ale nejde do hloubky, která je Bídníkům vlastní. Hlavní příčina je, v téměř absolutním vynechání filmových dialogů, které nahrazuje zpěv. Ten, ač se snaží sebevíce, neobjasní myšlenkové pochody a konání postav, tak jak by dokázal filmový dialog. Když už, tak jemně naznačuje, ale trvá mu to úctyhodnou chvíli, proto některé pasáže (zvláště ty s Jeanem Valjeanem) se zdají téměř úmorné na soustředění. Ale na druhou stranu, tím můj výčet negativ končí. Precizně vybraní herci /zpěváci, tento snímek vyvyšují jak nejlépe to jde. Třeba, příjemným odlehčením je groteskní pojetí nevypočitatelných manželů Thénardierovích (Sasha Baron Cohen a Helena Bonham Carter). Russell Crowe je jako pedantský Javert excelentní. Srdce zaplesá například nad posloucháním Amandy Seyfried coby Cosetty. A u Fantiny Anne Hathaway, mi nejednou ukápla slza (I Dreamed A Dream), protože to, co tady tahle herečka předvádí, jsem od ní ani v nejmenším nečekala. 77%

plakát

Hobit: Neočekávaná cesta (2012) 

Tak je to tu. Je 13. prosinec 2012, 10 minut po půlnoci. A já sedím v kině na premiéře filmu, který se stal pro mě snad nejočekávanější za poslední léta… Pravidelně přiživována vlogy z natáčení, 2x přelouskaná kniha profesora Tolkiena, třídenní filmový maraton Pána Prstenů. Dělala jsem vše, pro vyplnění doby do premiéry, a přece jen to tu. Ale první dojmy po skončení první části Hobita, nazvané Neočekávaná cesta, jsou bohužel zcela rozporuplné. Především za to může velké očekávání, které nebylo a možná taky nemohlo být plně vyplněno. Protože Hobit, oproti jak knižnímu, tak i filmovému opusu Pán prstenů, je nevinnou a nenáročnou pohádkou s více méně strohým dějem. Snímek na mě ale působil neuceleně, nedodělaně. Jakoby Jackson, film sestříhával na poslední chvíli a spíchl jej narychlo horkou jehlou (a vzhledem k poslednímu jeho vlogu, nejsem od pravdy daleko). Následkem toho, některé scény působily zdlouhavě, bezvýznamně a některé zcela zbytečně. A to navazuje na další etapu. A to jsou vsuvky, které v knižním Hobitovy nejsou (jsou z Tolkinovy knihy Silmarillion), sloužící k tomu, aby se v Hobitovi rozjelo více dějových linií. Nevím jak ostatní, ale některé spíš uškodily, než prospěli (např. Radagast). Vizuální efekty ve 3D byli mnohdy bez debaty úchvatné. Někdy zase vypadaly až moc digitálně, jako by zrovna vypadly z nějaké počítačové hry (např. úprk skupiny před skřety). Hudba Howarda Shorea byla pro mě vcelku zklamáním, přišla taková vyčpělá, se vší vervou ji zachraňoval hlavní dynamický motiv a píseň trpaslíků Misty Mountains Cold. Mezi nejlepší scény co se ve filmu objevily, bych na první místo zařadila tu s Glumem, a jeho hádankamy ve tmě, ta se vážně povedla. Na co si ale musím postěžovat, je že postavy trpaslíků mi přišli docela málo prokreslené. Výjimky tvořili jen Kili, Balin a hlavně Thorin kterého Jackson postavil do obdobné pozice jako Aragorna. U Gandalfa mi na pár okamžiků přišlo, že Ian McKellen poněkud vypadává z role. Místo prudkého a rychle se rozhodujícího čaroděje, se mnohdy zachovával jako senilní a lehce infaltivní děda. Kdybych měla napsat, co mě na filmu potěšilo nejvíce, byl by to nejspíše vynikající Martin Freeman. Jako Bilbo byl jednoznačnou trefou do černého, nikoho lepšího si momentálně na tuhle roli neumím představit. 80%

plakát

Nový svět (2005) 

Taková realistější verze Pocahontas- okleštěně řečeno. Nový svět se vstřebává pomalu, ale zato s dlouhotrvajícím účinkem. Je to rozvláčné, melancholické a lyrické dílo, které vypráví sílu lásky a ukazuje nám krásy přírody. Film není pro každého, zvlášť' pro toho, kdo očekává akční řežbu. Naprosto oprávněná oscarová nominace pro kameramana Emmanuela Lubezkiho. 77%

plakát

Válka Roseových (1989) 

Podle mě nejlepší film o manželství, který by si měli preventivně pustit všichni, kdo chtějí vstoupit do stavu manželského. Válka Roseových představuje naprosto bezprecedentní skloubení dramatu a černé komedie, kterou podtrhuje trefný, leč mírně absurdní scénář. Sledujeme život jednoho manželství- od veliké lásky, obyčejného života, pomalého odcizování, po první naschvály, až po šílenou nenávist... Nejlepší film Danny DeVita, který obsadil do hlavních rolí, již sehranou dvojici, a to Michaela Douglase a Kathleen Turner. Ukončím komentář, úryvkem z filmu- Oliver:''Kdo dělá tak vynikající paštiky, nemůže být tak úplně špatný.'' Barbara:‘‘Zaleží na tom z čeho ta vynikající paštika je… haf''. Oliver:‘‘Benie?''. Ten film podle mě nemá chybu.