bolan

Dokonalá studie mentálního rozkladu osobnosti. Polanski je bůh.

Halucinogení pilulka na které jsem si užasně pochutnal. Přesně dle mého vkusu. Polanski je špička.

Pokud si chcete vychutnat skutečnou trapnost, pak italská hororová tvorba přelomu 70-tých a 80-tých let je bezbřehá studnice, kde Zombi Holocaust zaujímá své právoplatné místo. Za absolutní vrchol trapnosti bych pak zvolil snímek „Noci hrůzy“.

Krásný příklad, že k absolutnímu posrání není třeba litry krve nebo nějaký humanoidní potvory, ale uplně stačí ten nejjednodušší způsob - les a tma.

Nesmyslné tlachání o Obamovi a o tom co měla jedna průměrně hloupá štětka na sobě v jakémsi pseudo-dokumentu. Tohle může umělecky rozebírat pouze skutečnej kretén. Nad některými komenty skutečně kroutím hlavou a předpokládám že asi tak stejně jako autoři těch komentů nad tím mojím.

Klasický případ devadesátých let kdy frčeli party, drogy, trainspotting, kdy bylo hrozně COOL namrskat do 120 minut 150x větu "Ty zkurvená píčo" a ještě víc COOL bylo se tomu chechat.

Hrůza mě pojímala asi jako při sledování nedělního pořadu o vaření - v tomto případě 100% vyhrává kniha.

Hodně depresivní a hodně reálné vykreslení světa před a po nukleární válce. I když se jedná o televizní film působící místy jako dokument, je to snad to nejlepší, co jsem na toto téma viděla. Byla jsem tímto filmem zhnusena mnohem více, než po sebetrýznivějším hororu. Pecka povinná pro všechny.

Na téma drogy byla už natočena spousta filmů a konkrétně tento, krom toho že se jedná o přirozený vývoj jedné romance obohacené o nějakou chemii, nepřináší žádné zásadní a už vůbec ne nové či jiné sdělení.

Nemám rád negerský filmy a nemá to nic společného s rasismem, obvykle jsou poměrně laciný až stupidní s příšernými dialogy. Výhodou tohoto filmu je skutečně reálný pohled na domácí násilí s kterým se samozřejmě nepotýkají jen Maoři.