messi@h

Vůbec nechápu, jak může mít Lotrando a Zubejda na čsfd tak vysoké hodnocení, zejména když vezmu v úvahu, že vůči českým pohádkám jsou zdejší uživatelé většinou hodně přísní (mnohdy až zbytečně a neprávem). Lotrando a Zubejda jsou v podstatě jenom Uhlířovy písničky velmi volně pospojované imitací děje. A bohužel to ani nejsou nejpodařenější Uhlířovy písničky (snad jen ta závěrečná je trochu nadprůměrná). Ano, sem tam se najde nějaká dobrá hláška a Barbora Seidlová je překrásná, ale to nic nemění na tom, že celek není o moc víc povedený, než pozdější Tři bratři. 50 %.

Láska nebeská je právem považovaná za vánoční romantickou klasiku - 135 minut uteče jako voda, navzdory velkému počtu postav je celý film přehledný, všichni herci podávají velmi kvalitní výkony a hudební doprovod je skvělý. Přesto by podle mě výsledek mohl být působivější, kdyby se vyškrtlo pár dějových linek a zbývající příběhy byly prokleslené víc do hloubky. Kandidátů na vyškrtnutí bych viděl hned několik, na prvním místě zoufale zamilovanou ženu s autistickým bratrem v ústavu, tenhle příběh filmu nic nedává a vyšumí úplně do ztracena (navíc takovému tématu by víc slušel samostatný celovečerní film). Ale ani další dva příběhy, ošklivý zrzek, který se vydá do USA balit holky nebo dva "dabléři-předskokani" pro erotické scény, nejsou příliš nosné příběhy a film by se bez nich obešel. Nicméně chápu, že tvůrci chtěli záměrně takhle vysoký počet dějových linek, aby vytvořili jakýsi "kaleidoskop milostných příběhů". Já osobně jsem vždycky měl největší problém s příběhem nevlastního otce a jeho 11 letého poprvé zamilovaného syna. Námět to není špatný, ale synek mi od prvního shlédnutí před lety nepadl do oka a příběh samotný obsahuje několik rušivých špatně napsaných scénáristických momentů, místy až křečovitých. Přesto jako celek solidních 70 %.

Úvodní půlhodina mě málem unudila, pak se ale film rozjel v docela příjemnou buddy kriminálku, takže nakonec celkem spokojenost. Musím vyzdvihnout některé relativně podařené souboje a občas dokonce i funkční vtípky a hlášky (nutno podotknout, že se ale dají spočítat na prstech jedné ruky). 65 %.

Kdyby seriál vypadal od první série takhle, neštěkne po něm ani pes a kdoví, jestli by neskončil hned po první sérii. 8. řada si možná s odřenýma ušima jednu maximálně dvě hvězdy zaslouží, ale za způsob, jakým neumětelové scénáristi pohřbili skvělý seriál a zlobotomizovali hlavní hrdiny, nemůžu dát nic jiného než odpad. Na Hře o trůny je nádherně vidět, že jakmile ti dva s prominutím blbečci bez talentu nemohli vycházet z propracované knižní předlohy plné skvělých dialogů a výborně napsaných hlavních postav, kvalita se řítila dolů světelnou rychlostí... až k tragické osmé sérii. Bohužel se v mezičase ukázalo, že tak úplně geniální není ani G.R.R. Martin, který do dnešního dne (!) nebyl schopný dokončit předposlední knihu ságy (a nejspíš ji ani nikdy nedokončí), když naprosto nezvládl příliš velký rozsah svých románů a ztratil se nepřeberném množství (často zbytečných) postav a dějových linek, které vytvořil.

Bohužel tím nejhorším na Hard Target je John Woo, i když to může znít dost překvapivě. První polovina filmu byla ještě docela slušné guilty pleasure pro milovníky akčních snímků a já se chystal v hodnocení nasázet nostalgické 3 až 4 hvězdy. Holubice všude možně mi sice přišly celkem zbytečné, ale tím mě Woo ještě neštval. Ovšem nesnesitelné bylo "vyvrcholení filmu" závěrečnou přestřelkou ve staré tovární hale. Neustálé zpomalovačky, postava JCVD překonává překážky zásadně pouze gymnastickými přeskoky v přemetech a vývrtkách a do každého úplně zbytečně vystřílí minimálně 10-15 střel (napsal bych "do každého vyprázdní zásobníky", to by ale jeho zásobníky nesměly být bezedné) a nemyslně ho ještě dodělá kopem z otočky. Do toho příšerným způsobem přehrává Lance Henriksen (kterého mám jinak rád a pod vedením dobrých režisérů umí zahrát výborně) - a opět všude poletují holubice. A všechna ta nucená snaha o efektní podívanou dohromady působila neuvěřitelně hloupě a opravdu mě iritovala. Takže ze 4 hvězd moje hodnocení rychle sklouzlo na 2 a kdyby celý film vypadal takhle, nezasloužil by si nic jiného než odpad. P.S. To jsem ještě zapomněl zmínit, že v závěru chybí i naprosto elementární schopnost udržet návaznost děje - hlavní ženská hrdinka je poslána pro šerifa, aby o několik střihů později bojovala po boku JCVD, jako kdyby nikdy nikam neodjela...

V rámci veskrze průměrné až podprůměrné filmografie Seagala je tohle jeden z jeho nejlepších (ne-li nejlepší) filmů, ve kterém je celkem slušný nástin krimi příběhu, Seagal je tady docela sympaťák, předvádí svoje bojové umění bez nesmyslných střihů a stíhá přitom trousit sem tam i celkem dobré hlášky. Poctivé 3 hvězdy, jednu hvězdu navrch přidávám za reggae hudbu a sympatickou woodoo mystiku (a samozřejmě taky z nostalgie).

Dokázal bych odpustit celkově překombinovanou zápletku a všechny ty nesmysly s družicemi - protože jinak je to celkem zábavná blbina, co odsýpá. Bohužel závěrečné minuty (po závěrečném souboji Seagala s hlavním žoldnéřem) jsou tak zoufale blbé, že místo zamýšlených 60 % dávám 40 % a to ještě s oběma zavřenýma očima. P.S. Zajímavé je, že v obou Přepadeních jsou souboje většinou tak divně sestříhané, že z nich prakticky nic není vidět - jako kdyby Seagal ani nic neuměl a šlo jen o herce, u kterého je potřeba skrýt jeho nemohoucnost v bojových uměních...

Být Elle o půl hodiny kratší, byl bych spokojenější. Kdybych hodnotil podle toho, jak jsem se bavil, musel bych dát okolo 50 %. Ale na druhou stranu je to velmi neobvyklý film s neobvyklou hlavní hrdinkou, který byl na pár místech opravdu znepokojivý a měl i docela atmosférické okamžiky. Takže tak 60 % až 65 % si asi zaslouží.

Verhoeven je často trochu neuchopitelný, ale je to součást jeho přirozenosti a právě proto ho mám rád. V Hvězdné pěchotě vytvořil ad absurdum dotaženou SF satiru, která je ale zároveň neuvěřitelně zábavná a obstojí i jako kvalitní hardcore SF. V Černé knize zase nenatočil "běžný" válečný film o utrpení židů. Naopak, je to takový zvláštní mišmaš válečného filmu o židovské tématice, dobrodužné kovbojky a romantiky s pár erotickými okamžiky. Skoro bych řekl, že jsou to Hanební pancharti po Verhoevensku. Dívá se na to dobře (i díky půvabům hlavní hrdinky), ale filmu chybí větší hloubka, která by z něj udělala nezapomenutelný zážitek. Silné momenty válečných a poválečných tragédií zůstávají spíš na povrchu a proplují až moc rychle, než aby v člověku zanechaly hlubší emoce. A to je podle mě v tomhle případě škoda, protože spousta momentů ve filmu by na to ambice měla. Jako zápor taky vidím nedostatečnou prokreslenost motivů postavy Müntze - v některých okamžicích jeho chování nemá úplně logiku a jak tady výstižně napsal někdo jiný - jen jeho dlouhé upřené pohledy to nezachrání. I dráždivá erotika, která je pro Verhoevena  určitou obchodní značkou, je tentokrát naznačená jen letmo a nevzrušivě. O Verhoevenovi se často říká, že je pro Evropu moc americký a pro Ameriku moc evropský. Bohužel, v Černé knize převážila ta americká zábavná a odlehčená tvůrčí část a to bylo trochu na škodu. Hodnotím na slabších 70 %.

Mohlo se to zdát jako originální nápad - natočit SF horor v podstatě bez jediného slova. Ale byl to nápad nešťastný a ve výsledku působí jen rušivě. Ve filmu jsou situace, kdy je nereálné, že by nikdo nepromluvil, ale "na sílu" se v nich mlčí, protože to tak pan scénárista nebo pan režisér chtěl. Hlavní hrdinka drží basu a taky celou dobu mlčí jako zařezaná, i když se kolem ní hroutí svět. Tím se dostávám k druhému kameni úrazu - hlavní hrdinka, která v podstatě nesleze z plátna a emoční prožitek diváka tedy leží jen na ní. Pro takovouhle roli je třeba si vybrat někoho, koho si divák oblíbí a o koho se bude bát - a ne nesympatickou holku zřejmě s nějakou psychickou poruchou. Dílem je vinna osobnost herečky, dílem hloupý scénář. Nudný vzhled mimozemšťanů taky kladné body nepřidá, zajímavý byl snad jen poddruh připomínající dlouhýma nohama pavouka. Samotná kapitola je, že uchvatitelé světů si skoro nedokážou poradit s jednou autistickou holkou a ta jim celou dobu zle zatápí. Závěr nekomentuju, to je už taková ujetina ve stylu "nevím kudy kam, tak tam dám něco hodně mimo a budu se tvářit, jakože je to art".