crackonosh

Zmlsané dějiny patří mezi nejnápaditější tuzemské projekty, v jejichž epicentru je gastronomie. Není překvapením, že pochází od lidí okolo Romana Vaňka, který má na svědomí takové klenoty, jako je Luxus na talíři. Rekonstrukce prehistorických receptů jsou technicky uvěřitelné, produkce mimořádná a vtipnost všudypřítomná. Škoda, že nevzniklo více plnohodnotných epizod. (Malé Zmlsané dějiny, které jsou jen takovými jednohubkami, do hodnocení nezahrnuji, jakkoliv jsou docela příjemné.) Prosím, pokračovat!

Další k uzívání nudný kulinářský pořad, kterým provází kuchařský amatér. Tentokrát roztomilá snažilka paní Karolína se svým neučesaným a místy velmi těžko snesitelným projevem, působícím jako parodie na češtinu. Jako vaření pro hobíky by to asi obstálo, to by ale pořad musel mít nějaký nápad nebo scénář. Nedostává se mu ani jednoho, pročež je odsouzen k zapomnění. Pápá.

Zdeněk Marcín vařit umí, ale jeho vtipy působí trochu obstarožně. S lepším námětem a dramaturgií by to mohl být docela užitečný pořad, takhle se potácí spíše v kalných vodách průměrnosti.

Martin Škoda neúnavně mistruje Marii Doležalovou, a naplňuje tak nejhorší noční můry levicových intelektuálek, které při každém podobném mansplainingu dostávají zákeřnou vyrážku. Otázka zní: dá se v jednadvacátém století natočit pořad o vaření tak, aby dáma dostala větší úlohu než býti okrasou muži, chodit pro hrnce a zavářet vodu? Scénář nula, pořad je sestříhaný jako z pomocné školy a recepty mají úroveň přinejlepším všelijakou. Rád bych věřil, že má Škoda na víc, než špatně recyklovat videa Gordona Ramsayho, ve kterých se připravují míchaná vejce se zakysanou smetanou a rajčaty. Bída.

Nadmíru zoufalé putování tři postarších mužů převtělených do zfetovaných pubescentů. Buď oni sami, nebo jejich scénáristé dosud nevyrostli z představy, že je vtipné prdět v karavanu druhém do ksichtu, případně že se bude dospělý člověk popadat za břicho, když některý z aktérů bude na veřejnosti pobíhat ve vší nahotě. Nejhorší je asi vánoční speciál, v němž trojice hostí britské hrdiny a Gordon Ramsay buzeruje celebrity-dobrovolníky, kteří mu pomáhají vařit slavnostní menu. Vím, hraje svoji roli, ale i tak je to mimořádně nechutné.

Šestá řada pořadu přináší až nesnesitelný vzhled do elitního slepičince, který je přehlídkou voskových figurín s inteligencí, rozhledem a lidskou hodnotou na bodu mrazu. Takhle nějak si představuji oživlé vlhké sny o Barbie, které mají američtí padesátníci z kteréhosi tamního vidlákova. Stejně sterilní a zaměnitelné jako umělohmotné ženy-štětky jsou i domy, které se v seriálu nabízejí. Mimořádně odpudivý formát plný odpudivých lidí. Tento unikátní televizní paskvil by se dal nejlépe využít jako nástroj mučení v Guantánamu.

Mnohem lepší kus, než by člověk čekal od spojení Julie Roberts a Huga Granta. Celá zápletka je sice úplně pitomá, ale tenhle snímek táhnou nahoru skvělé dialogy a relativně suchý „britský“ humor, který kupodivu dobře zapadá do kontextu lehce přidrzlých britských romancí a vztahovek, které známe z posledních let. Kdyby se vystříhaly skandující, patesisující a amerikanisující sekvence, jako je závěrečný závod autem a především pak totálně cukrkandlový finiš filmu, zařadil bych Notting Hill mezi nejlepší romanťárny. Takhle je to střela trošku mimo terč, ale ještě jedno zhlédnutí tomu dám.

Kmínkův balet je pádnou odpovědí na otázku, jak by asi vypadala tato tradiční pohádka, kdyby všichni její tvůrci byli na perníku.

Bob Odenkirk je samozřejmě boží a jeho proměna v obstarožního akčního hrdinu jakbysmet. Bohužel se celý film odebírá tisíckrát prošlapanými klišoidními cestami o Američanech a Rusech, a tak asi ani nemůže nabídnou moc víc než to, co jsme už viděli přibližně třistakrát v posledních třiceti letech. Přesto oceňuji účast pana otce v podledním dějství i akční balet  tamtéž, jakkoliv je totálně neralistický. Ke konci filmu už jsem se ale začínal smát — všem tvůrcům se upřímně omlouvám. Nebýt Boba, hodnotím maximálně průměrně, takhle je to tři a  půl.

Pořad má svůj význam v tom, že se výjimečně nesoustředí na zpovykanou zlatou mládež, která si jde do televize užít svých patnáct minut slávy, aby z nich dalších patnáct let žila na Instagramu. V Ostravské ČT kupodivu dávají jakous takous šanci lidem ze dna společnosti, pro které představuje skoro neřešitelný problém najít si práci a byt nebo splatit dluhy. V tomto ohledu soutěž svým způsobem funguje a reálně i mění život (některým) soutěžícím. Jinak je ovšem celá série dost nenápaditá a trpí absencí charismatu téměř všech účinkujících — včetně obou porotců.