theSaint

Tak tohle byl oříšek. Nebýt dvou tří scén, které dokázaly vtáhnout do děje a zprostředkovat diváku onu tíhu okamžiku, tak bych se tím snad neprokousal. Portman působila nepřirozeně a to především ve scénách filmování z Bílého domu. Je mi naprosto jasné, že se pokoušela přiblížit co nejblíže originálu, ale ona strojenost a touha být co nejvěrnější předloze se ukázala jako kontraproduktivní. V určitých momentech se tato strojenost ztratila, ale celkový dojem je velmi rozporuplný. Film mi připadal jako kamerové cvičení než jako ucelená výpověď. Hudba, která by mohla snímek podpořit a krýt mu záda, byla rušivá. Pouze závěrečný Camelot považuji za dobrou volbu. Podruhé už bych to nezvládl.

Obrazově velice chytrá a krásná záležitost. Komorní, elegantní, poetické, snové, osudové, intimní. Tak vizuální perfekcionismus se už nevidí. Každý pohyb kamery má svůj důvod a záměr, kompozičně něco naprosto nevídaného. Příběh lásky zahalený do atmosférického hávu 60.let a geniální hudby.

Kýčovité, slzopudné, banální, červená knihovna? Ano, zcela jistě ano. Jedno se ale těmto romancím 90.let upřít nedá.. zatraceně dobře se na to kouká. Jako na mnohé devadesátky. I když tyhle snímky někdo může označit za plytké a scénáristicky jednoduché, tak jim zároveň nemůže upřít kvalitní základy v podobě herců a jisté jiskry. A když tomu kryje záda John Barry, tak je velmi těžké tomu dát červenou.

Za mě krásně nasnímaný snímek z exotické Indočíny. Kamera je výborná, March lolitovsky přitažlivá, Ka-fai charismatický, téma zajímavé a exteriéry přenádherné. Poeticky laděná romance, která si mě získala. Vše podbarvené krásnou hudbou, kterou si rád pouštím do dnešních dnů.

Vizuální, citová, příběhová, erotická, atmosférická krása. Kdo utáhne 144min bez jediného klopýtnutí? Pro asijskou kinematografii mám velkou slabost, mám slabost pro krásné ženy, mám slabost pro nevšednosti a mám slabost pro kvalitní příběhy. Tady je naservírováno vše dohromady. Plus k tomu přičtěte (standartně) výborný herecký projev všech, jistou ruku Parka, a je vymalováno.

Já si pochutnal. Tom Ford se nezapře a já si jeho smysl pro (nejen) vizuální krásu užívám. Slabost knižního "hrdiny" se mi až hnusila, spíše než empatii ve mně vyvolával opovržení. Adams mě nikdy neoslovovala, ale zde proti ní nemohu říct ani popel, skvěle zahrané. Jake kvalitně. Shannon skvěle. K naprostému maximu mi tam ale přece jen něco chybělo a zřejmě to bude tím koncem, osobně bych si přál vidět jejich opětovné setkání i jeho průběh.

Italská kinematografie vždy vynikala kvalitními kriminálními/gangsterskými eposy, zamiloval jsem si je od chvíle, kdy jsem spatřil skvělý 'Den Sovy' a od té chvíle je s chutí vyhledávám. Jejich propojení se sociální, politickou strukturou a psychologií postav má svůj jedinečný rukopis. Subura je pokračovatelem této tradice v modernějším hávu a jde jí to velice dobře.

Tom Hardy nám pomalu začíná padat do monotónního hereckého projevu. Co ještě nedávno fungovalo u Šíleného Maxe tu začíná pomalu nudit a slévat se. Pro jeho příští roli bych mu doporučil zcela jinou polohu, jelikož s tímhle už si jednoduše do budoucna nevystačí, diváky by tím mohl definitivně otrávit. Naštěstí série těží z hutné atmosféry, tajemna a schopnosti v divákovi vyvolat zvědavost po odpovědích. Samotná Hardyho postava není vůbec špatná, dokonce by se dalo říct, že je výborná. Problém ovšem je, že tohle už nám Hardy párkrát předvedl a nás už to nepřekvapí. Objevit se v tomhle jako nováček, tak má vyhráno. Takhle si ovšem musí pozornost vybojovat a především ji udržet.

Ihned ze startu musím konstatovat, že Hacksaw Ridge je pro mě nejslabším Melovým režisérským kouskem. Toho chlapa mám prostě rád, vždy mi byl sympatický i přes jeho skandály. Evidentně to v Hollywoodu už nějakou chvíli nemá lehké a věřím, že by ho různé rovnoprávní skupiny a pár kolegů nejraději vidělo viset a ne dřepět u stolů pro nejlepší snímky roku. Na jeho další režisérský kousek jsme čekali téměř deset let a vůbec to není špatné. Začátek byl pro mě nezajímavý, unylý a nažehlený, okamžitě by si mohl podat ruce se snímky 'Teorie všeho a Kód Enigmy', za mě určitě nejslabší část filmu. Gibsona jsem v tom necítil ani za mák. Pak nám byl naservírovaný zlatý střed, kde se nám Mel projevil na 100%, v tuhle chvíli člověk začne film hltat, jelikož s atmosférou to ten sympatický xenofób stále bravurně umí a samozřejmě nesmí chybět jeho podpis v podobě krvavých lázní. Na jeho filmech se mi líbí, že jeho násilnosti nejsou nikdy prvoplánové a nemají prázdný význam, ale své opodstatnění. Pokud to na Okinawě nějak vypadalo, tak zcela zřejmě takhle. Fakt, že Garfield mi je už léta velice nesympatický a to díky jeho výrazu "věčně ublíženého dítěte", na celkovém dojmu také nepřidalo. Každopádně, Gibson samozřejmě stále umí a já mu úspěch přeji. Na glóbech neuspěl, kdyby si to vynahradil na Oscarovi, tak bych se nezlobil. Ty nafouknuté a prskající ksichty "všech" by za to stály.

Sledovat intelektuálního psychiatra, jak se probíjí každodenním životem mezi "obyčejnými lidmi", je jednoduše kouzelné. V tom mu řádně sekunduje jeho neméně sofistikovaný bratr. Frasierovo propady šílenství nad určitými životními etapami nemají jedinou chybu. Inteligentní, zábavná podívaná, s úžasnými slovními obraty, zraje jako ono kvalitní víno, které si rád doktor Crain dopřává. Vracím se k seriálu v roce 2020 a cením ho ještě výše. Není divu, že seriál posbíral v průběhu let nominace na mnoho cen a mnoho jich vyhrál. V žánru to považuji za zcela jistou špičku, kterou stále nikdo nepřekonal. Mimochodem, byt Frasiera je úchvatně nadčasový. Vynikající dabing. //2022 a opět jedinečný.