theSaint

Nechce se mi věřit a nemohu pochopit, při pohledu zpět, že naši "akademici" nevybrali film pro Oscarová klání. ČFTA chybí cit pro film a dokazuje, že je to banda nepoužívající mozek. Věčná škoda.

Na tuhle chladnou mrchu bych se dokázal dívat non-stop. Všechno to tam je. A všichni víme, co to je.

Audiovizuální krása? Bezpochyby. Kvalitní sci-fi? Zřejmě. Důstojný nástupce původního snímku? To už bych netvrdil. Největší slabina? Ryan Gosling. Gosling nikdy nepatřil mezi jedince, kteří oplývají širokou škálou hereckého umu. Jeho největší devízou je atraktivní look a pohled ublíženého dítěte. To ho předurčuje k rolím komplikovaných a neuchopitelných postav. To je sice i tento případ, jen s tím rozdílem, že v takto epickém snímku musíte umět skutečně hrát beze slov a ne jen dobře vypadat. A to Gosling jednoduše nedokáže. Není to totiž ani romantika ani cool jízda, ale film s přesahem. Jeho ukňouraný hlas a vizáž kluka také nepřidává. Jeden z největších taháků se tak stává, ironicky, nejslabším článkem. Další slabinu vidím v přílišné sterilitě. Byl nám naservírovaný chladný, šedivý, depresivní svět ze kterého ovšem necítíte špínu ulice ani trochu. Precizně futuristický a pochmurný, ale zároveň až příliš dokonalý a stylový, krásný, včetně postav. Nedobrá volba. Deckardovo byt v původním snímku obsahoval víc bordelu než v celém pokračování. Schází tomu tak trochu duše a punc skutečnosti. Emočně vás to zanechá naprosto, ale naprosto chladným. Také bych uvítal více šerosvitu, na můj vkus byl tento Blade Runner až příliš prosvícený. Z filmu si tak vzpomenete pouze na cool hologramy, dunící hudbu, stylový kabát Goslinga, epické pohledy z ptačí perspektivy a.. JOI. Nejzajímavější postavou se nám tak stává holografická přítelkyně a není to pouze díky její kráse, ale faktu, že je její postava dobře napsaná, zahraná, má v příběhu význam a dokáže vyvolat (a udržet) vaši pozornost. Forma převálcovala obsah. Designová vata.

Malickova forma mi dělá problémy od jeho 'Nového světa', kde už bilancoval a koketoval s únosností svého "kamerového cvičení", stále to ovšem dokázal vyvážit (i díky krásným exteriérům) a tak se jeho snímek dá považovat za jistou uměleckou/poetickou výpověď. Od té doby je jeho práce téměř nesnesitelná. Malick se utápí v pseudo-art stylu, který by i mohl snad fungovat, ale vyprázdněnost, plochost, vyumělkovanost, nahodilost a absence jakéhokoli scénáře tomu dává dlouhé sbohem. Nemám nic proti vyprázdněným naracím, pokud to má hlavu a patu, myšlenku a jistou kvalitativní výpověď. Malick, který byl ve své tvorbě tak úsporný, se utrhl ze řetězu a pravidelně nám servíruje jeho snové, poetické příběhy, které jsou bez vyjímky ubíjející. Ani plejáda hvězd vám nezaručí kvalitní výsledek a pokud si snad někdo myslí, že ona plejáda hvězd je důkazem jeho vyjímečnosti, tak se plete. Kde jinde než u Malicka si můžete dělat cokoli, "vyblbnout se", jelikož se nic neočekává, protože jméno režiséra už z toho automaticky dělá "umění"? Nebo snad skutečně propadají přeludům, že se o umění jedná? V dnešním světě, kde převážně vládne digitální vesmír, musí být svým způsobem osvobozující být součástí něčeho tak "jiného" a vzdorovitého k dnešnímu filmovému světu. Můžu mít pro to pochopení, ale to z toho ještě nedělá umění. Ano, já ono poselství pochopil. Ano, ten vzkaz jsem pochytil.. ale za jakou cenu? Pustit si trailer je to nejchytřejší, co můžete udělat. Vidíte celý film v pouhých a stylových dvou minutách.

Působivé a krásné. Pokud na mě něco skutečně zapůsobilo, tak to byl závěrečný monolog Toma. Posloucháte a pouze tiše souhlasíte a rozumíte. Doporučuji v originálním znění, dabing na celkovém dojmu ubírá. Jak už to tak bývá.

Polunin je bezpochyby úžasná postava tanečního světa. Jeho osobnost je charismatická a přitažlivá díky kombinaci talentu, odhodlání, vnitřním rozporům a rebélii. Bezpochyby by zasloužil lepší zpracování. Dokument je v mnoha směrech zcela průměrný, kvalitativně neodpovídá velikosti portrétovaného. Nejde do hloubky, klouže po povrchu, což je věčná škoda. Váš zájem tak drží pouze osobnost Polunina a netradiční prostředí baletu, což stále stačí, ale ve finále je to proklatě málo. Dokument se v podstatě veze na charismatu a slávě vyjímečného tanečníka. Nepřidává svůj díl, tak jak by měl a jak by se očekávalo. Polunin, tak jako v baletu, vítězí opět na plné čáře. Bez něj by takto zpracovaný dokument neměl šanci.

Jedno je jisté, Sheridan je brilantní scénárista. A ještě jedna věc je jistá. Je lepší scénárista než režisér. Jeho prvotina má mezery, musí to cítit všichni, co viděli jeho předchozí scénáristické práce. Finále ovšem dává těmto jemným nedostatkům zapomenout a misky vah převáží na svou stranu. Civilní, minimalistické, úsporné, atmosférické. Jediným nedostatkem, ironicky, tak zůstává to, že pod jeho perem už vnikly o chlup (či dva) lepší režijní kusy.

Mastroianni a Kinski. Krásné obrazy podbarvuje mistr Morricone. Už tyto základní informace napovídají, že to nemůže dopadnout jinak než skvěle. Poeticky laděné romantické drama, které jsem si nechal unikat až příliš dlouho. On situovaný, šarmantní muž, ona mladá a v rozkvětu, nespoutaná. Plus jedno sžírající dilema. O to víc, že Nastassja tu je až nadpozemsky překrásná. Doslova jsem byl její krásou fascinován. Ten starý lišák si natáčení musel skutečně užít. Mastroianni je holt Mastroianni. Za mě krásný filmový zážitek.

Žabomyší války, které nesdělují nic a nikomu. Pan X vytvořil nesrozumitelný "dis" , který je víc než cokoli humorný, a pan Y, který mohl projevit nadhled, se chytil a kontroval. Nesmyslné, nic neříkající, osobní nesmysly, které mohou vypadat na první pohled atraktivně, vzhledem ke slávě všech, ale ve výsledku jsou to pouze prázdné výstřely do tmy, které zatěžují mediální prostor. A táhnou dolů všechny zúčastněné.

Chirurgicky přesné řemeslo, až chladně přesné, bez hlubších emocí a přesahu.