theSaint

V listopadu 1980 se Romy Schneider odebrala do Pavie, aby se připojila k natáčení a jejímu partnerovi Mastroiannimu. V den D, kdy se mělo začít natáčet, nereagovala na výzvu. Nikdo nevěděl, kde ji najít. Vzteklý ředitel produkce zburcoval jejího manžela Biasiniho v Paříži. Ten po dlouhé cestě našel svou ženu v hotelovém pokoji ve stavu, který připomínal noční můru: „Otevřel jsem dveře a ihned jsem trochu ustoupil. Romy se na mě dívala vyvalenýma očima a upřeným pohledem. Měla na sobě župan. Vypadalo to, jako by její pohled zamířil ke mně, ale nezastavil se. Minul mě a ztratil se v neurčitu. Napůl ležela na posteli. Její pohyby byly pomalé, jakoby ve zpomaleném tempu. Zpočátku nebylo vůbec možné s ní mluvit, byla naprosto zoufalá. Trvalo, než jsem z ní trpělivě dostal nějaké vysvětlení. V jejích věcech jsem pak našel několik krabiček optadilonu. Chyběly tři čípky. Přiznala se, že si udělala „koktejl“ ze tří lahví červeného vína. Byla jako ochrnutá.“

Claude Miller řekl: „Když jsem mluvil o Romy Schneider, producenti byli trochu rezervovaní a říkali: ‚Máme už Michela Serraulta, Linu Venturu, to je jako dávat kaviár na husí játra.‘“

Dino Risi o Romy Schneider, kterou stačil během natáčení lépe poznat: „Ona má ve svém životě něco strašidelného, přízračného, jakoby přišla z jiné planety, je to jedna část jejího půvabu.“

Marcello Mastroianni se během natáčení choval k Romy Schneider velmi rytířsky ke spokojenosti režiséra Dina Risiho.

Noëlle Châtelet (Camille) označila Romy Schneider jako „ženu na pokraji svých sil“. Řekla: „Byla jednoznačně vyčerpaná prací, životem a pravděpodobně i osobními nezdary. Ta obrovská síla, kterou po ní natáčení vyžadovalo a která vyžadovala zdolávat davy, situace, lidi, musela být nezměrná. Z toho důvodu nebyla příliš milá k ostatním.“

Bankéřka se natáčela na několika věhlasných místech Paříže. Jedno z nich, Galerie Vérot-Dodat, je oblíbeným místem Catherine Deneuve, kde její dobrý přítel Robert Capia vlastní obchod se starými panenkami. Capia vzpomíná na extrémně drzou Romy, která už se vůbec necítila dobře. Občas zavrávorala, evidentně špatně zvládala tíhu natáčení. Další svědek, reportér, zaslechne velmi hrubé a šokující výroky, které adresovala některým členům štábu.

Thierry Lhermitte prohlásil o Romy Schneider: „Uvidíš přicházet malou ženskou, které nechybí moc do pětačtyřiceti a která už má něco za sebou. Vypadá bezvýznamně. Pak se seznámíte a ona ti řekne: ,Dobrý den' a bum, padneš na zadek! Byl jsem v zajetí jejího kouzla. Její osobnost a její herecký talent způsobily, že ji lidé mají rádi a mají chuť vzít ji do náruče a říct jí: ,Neměla jste moc štěstí, ale se mnou už je tomu konec.' Během natáčení filmu Prohnilí jsme o ní mluvili s Noiretem. Cítil to naprosto stejně.“

31.srpna 1998 Daniel Auteuil prohlásil: „Měl jsem trému. Bylo horko. Celý den jsem strávil vedle Romy Schneider. Tolikrát jsem si opakoval text, že jsem si říkal, že určitě budu mít okno. Měl jsem takový strach, že když jsem se večer svlékl, oblečení bylo celé promočené. Romy byla člověk, který se sžíral úzkostí, a veškerá její energie plynula právě přes tuto tíseň. Proto zůstala ve filmech tak zranitelná a tak zajímavá. V tu dobu byla úžasná, neřekl bych veselá, ale zcela zapálená pro věc.“

V době natáčení měla Romy Schneider velké problémy zakrýt úzkosti. Během jedné scény, kdy musela nožem rozervat sádru, která svírala její nohu, se dostala do takové transu, že si před zraky ohromených kolegů silně rozedřela ruce.

Mezi Romy Schneider a Harvey Keitelem při natáčení bujilo skryté nepřátelství, které herečka těžce nesla. Zarytý stoupenec stylu Actor's Studio (podrobně propracované práce postav, pak teprve improvizace) Romy dráždí. Ta je na tento způsob práce alergická, preferuje naopak na začátku odrazit se a proplout k závěrečné klapce. Tehdejší manžel Biasini se je pokoušel usmířit, avšak bez velkého úspěchu.

Tavernier vzpomínal: „Romy jednou měla říct jednoduše větu a pak se to mělo stopnout. Ona nejenže větu řekla, pak se však najednou dlouze podívala na Sydowa, skleničku přiblížila k puse a upustila ji. Znovu se podívá na Maxe. Je cítit, jak v ní narůstá panika, jež ve scénáři vůbec nebyla. Poté jsem za ní šel a řekl jí: Romy, co to znamená? Ty neumíš improvizovat, ale vůbec netušíš, jaký jsi mi právě dala dárek. Uvědomuješ si ten záběr? Od tohoto okamžiku už neříkám STOP.“

Tavernier prohlásil: „Romy mi psala, že tam nebude sebemenší soucit a skutečně tam nebyl. Vzala na sebe mnoho úkolů, vůbec se nechránila, většinu filmu hrála nenalíčená. Po natáčení nic nekontrolovala, neověřovala. Ani jedinkrát večer nepřišla na promítání natočeného materiálu před střihem.“

Romy Schneider těsně před odletem na natáčení do Skotska psala v hale letiště Roissy režisérovi dopis: „Budu hrát tvou Catherine, celou dobu, až do konce. Nahání mi to strach, ale tu roli beru. Budu ji hrát bez slitování, bez jakéhokoli sentimentu a já doufám, že ty mi pomůžeš.“

„Čtení scénáře Romy Schneider doslova elektrizovalo,“ vzpomínal Daniel Biasini.

V době natáčení často Romy navštěvoval Alain Delon a snažil se ji marně získat zpátky. „Jsem vdaná žena,“ často odpovídala a podle Bergera si vychutnávala sladkou pomstu.

Postavu Ludvíka představuje Helmut Berger. Všichni věděli, že je to milenec režiséra, ale na place a během natáčení žádné výhody neměl. S partnerkou Romy byli jediní, kdo se proti Luchinovým způsobům bouřil.

Mezi největší eskalaci mezi Romy a Viscontim patří hádka způsobená příliš těsným korzetem, který Schneider dostala. Visconti oznamuje čas večeře a radí herečce, aby si nerozepínala korzet, nebo ho pak nezapne. Romina je netrpělivá po neúspěšných záběrech na nervózním zvířeti, otevřeně si stěžuje na nesnesitelnou bolest v zádech a varuje, že sesedne z koně. „Jestli z toho zvířete slezeš, končíme s natáčením a začneme znovu, ale už s jinou herečkou,“ odpoví ji Visconti. Romy sesedá z koně. Toto gesto bylo přijato tichem ledovějším, než byla teplota vně stanu. Mistrovi se neodmlouvá. „Dobrá, vezmu někoho jiného!“ Romy odsekne: „Výborně!“ Visconti jí oznámí, kde jsou dveře a pak se k ní přiblíží a cynicky prohodí: „Co budeš potom dělat, jaké řemeslo budeš potom dělat?

Mezi přecitlivělou Romy a pedantským Viscontim se odehrávali konfrontace od samého začátku. Docházelo k bouřlivým hádkám, bylo často slyšet bouchnutí dveří a pak následovalo usmiřován.

Režisér řekl, že Romy měla obavy z určitých scén, především z té ze znásilnění. „Čekala na mě ve 2h ráno, když jsem se vracel ze střižny. Upozornila mě, že se může hodně rozzuřit. Já jsem tedy na druhý den upozornil komparz. Romy byla tak prudká, že se hercům nepodařilo udržet ji na stole. A když se ji podařilo utéct, málem vypíchla oko herci, který ji bránil v cestě. Zjizvila mu obličej. A to byl teprve první zaběr!“

Původně mysleli na Catherine Deneuve pro roli Clary, ale Enrico byl posedlý podobou Romy. „Byl jsem si jist, že mi zavolá. Buď kolem sedmé večer, pokud se jí to zalíbilo, nebo nikdy, jestli váhala,“ vzpomínal režisér. „Zavolala v 19:15, naprosto nadšená,“ dodal.