Mick

Blade Runner pro mne jako oddaného SF-fana samozřejmě představuje jeden ze Svatých Grálů žánru, ale také pro mne je určitým návratem do doby, kdy jsem ho poprvé (s otevřenou pusou) sledoval v prachbídné kvalitě n-té VHS-kopie a online dabingem Ondřeje Neffa na jednom z Miniconů (setkání SF fanů). Je tomu bezmála 25 let a teprve dnes, po dlouhé době, dokáži ocenit nesporné kvality filmu, který je díky svému dokonalému technickému zpracovaní skutečně nestárnoucím a triky zcela klidně válcuje i dnešní, CGI-made filmy... A to nemluvím o hereckých výkonech Harrisona Forda, Vangelisově soundtracku a celkové noir atmosféře tohoto opusu. Teprve blue-ray remasterovaná verze s directors cut mi poskytla dokonalý zažitek a také jsem si poprvé uvědomil některé věci, které mi kdysi unikaly. Jednorožec byl jednou z nich, a tím je také vyřešena jedna z hlavních otázek filmu :). Film má také jasné humanistické poselství přesahující rámec žánru. Rozhodně film z mé osobní TOP 10. Díky Ridley, díky Harrisone, díky Sean... All those ... moments will be lost in time, like tears...in rain...

...chci zpět na Pandoru, to byly moje myšlenky chvilku poté, co jsem opustil potemnělý kinosál po 3D projekci a vešel do studené, šedé a nevlídné atmosféry noční prosincové Prahy. Pro mne jako letitého skalního fanouška SF subkultury byl Avatar naplněním snu o návštěvě jiné planety s biosférou - a to Pandora naplnila formou naprostých vizuálních orgií. Ty však dávaly pro mne, povoláním biologa, smysl a nebyly bezúčelné. Taková totiž je (bohužel spíše byla...) i biosféra Země - podobně s pokleslou čelistí jako při sledování Pandorské nádhery jsem před lety stál poprvé uprostřed horského deštného lesta na Čínsko-Barmských hranicích a tajil se mi dech nad neuvěřitelně artistickými projevy biodiverzity doposud civilizací nedotčeného biotopu. Návštěvu takového místa bych ze srdce přál každému člověku alespoň trochu otevřeného směrem k vnímání krás a bohatství přírody. Většina Evropanů totiž vůbec nemá představu jak taková Příroda vypadá - odkojení kánonem krásy o rozměrech Vysokých Tater, lesů českého Ráje či Dalmatského pobřeží si nedovedou představit monumentalitu deštných lesů a tropické přírody vůbec... U nás na hektaru lesa najdeme přinejlepším 10 druhů dřevin, tam jich roste 100, 200 a více..., a od toho se pak odvíjí neuvěřitelné bohatství tvarů a barev návazujících dalších rostlin, hmyzu, žab, ptáků a savců. Kdo neprožil, nechápe - včetně příchodu noci, s ohromnými světluškami, svítícími houbami, zvukem cikád i žab a rychle temnícím nebem pod girlandami stromových kapradin. Pandora byla pro mne hypetrofií (uchvacující...) takového reálného zážitku. Po jisté době jsem místo navštívil znovu, byla tam superobrovská cementárna (jde o krasovou krajinu - tedy zdroj vápence...) a nedaleko se dostavuje 6-ti proudová dálnice. Většina toho lesa byla vykácena, pěstuje se tam cukrová třtina na bioetanol... :( Člověku se chce řvát bezmocí, když vidí jakou rychlostí mizí taková místa z mapy planety Země (loni jsem viděl děsivé následky totálního vykácení Atlanského deštného lesa v severní Brazílii - tam kde byly před 10 lety (!) miliony hektaru nádherných lesu, jsou dnes miliony hektaru třtiny, opět na bioetanol...). A takhle na mne působilo dění na Pandoře, kde se naštěstí vše v dobré obrátilo po vyhnání nás, lidí, z Ráje... Dosti mne nakrknuly recenze v mediích kde se o Avataru mluví jako o zelené agitce. Přitom Avatar jen v malém ukázal co děláme a jak se chováme, nic víc - navíc mnoho recenzentů uvádělo Pandoru jako příklad použití konceptu Gaia. Což není pravda - Gaia je idealistický pohled na biosféru planety, ale zde byla byly organizmy planety skutečně neurálně propojeny v gigantickou neurální síť, nešlo o nějakou mystickou nadbytost ale o fungující fyzicky propojenou biosféru. Děj je mozná jednoduchý, předvídatelný a plný archetypů (nesnáším slovo klišé...) ale zde mi to opravdu nevadilo a jeden z největších filmových zážitků života je za mnou, s husí kůží, občas podivně vlhkými tvářemi a pocitem prázdnoty po návratu do reality a pochopení co asi režisér chtěl říci. Podobně divně po těle mi bylo před mnoha lety po prvním shlédnutí Scottova Blade Runnera, kdy jsem si říkal že něco je na tom našem světě divné. Jasných šest bodů...

Trošku mne překvapují * a ** hodnocení. Jsem sice ortodoxní scifista a náchylnost k sf filmům mám vrozenou, ale Válka světů je i velmi dobrý non-sf film. Od počátku do konce na mne dýchala bezvýchodná situace hrdinů filmu, dokonale vykreslená atmosféra beznaděje a očekávané "extermination". To vše bez bombastických scén a la "Den nezávislosti" či "Armaggeddon". Tom i Dakota byli sqělí! Spielberga řadím do své osobní " top 3" režisérů a tímto dílkem si svoje postavení ještě upevnil. Nakonec stejně skvělým ale nedoceněným zůstává i jeho další SF Film - A.I. Mimochodem celý děj i rychlý konec naprosto koresponduje s Wellsovou knižní předlohou a k filmu naprosto sedl. Rodinný micro-happy end nevadil, miliarda mrtvých snad není málo... 5+

Nadhera... Smutná i dojemná, fantaskní, dekadentní a krutá - ale stejně nádhera... Kombinace fantasy atmosféry a reality občanské války ve Španělsku Guillermovi vyšla dokonale. Film jsem viděl několikrát, vždy jsem jím byl zcela pohlcen a vždy jsem na konci měl podivně vlhko pod očima.

Film na který se budu rád koukat mnohokrát (...už aby vyšel na placce :) ). Po dlouhé době dílko bez násilí a v podstatě pouze se sympatickými postavičkami na plátně, oba dětští hrdinové byli dokonalí a Bruce, Bill i Edvard to velmi příjemně podtrhávali. Vtip, ironie, dojetí, romantika, krásná retro atmosféra, dokonalý vizuál a úžasný hudební doprovod namixovány dohromady v něco, co si budu rád znovu připomínat a prožívat... A pro mne osobně nějvětší filmové překvapení roku (příjemné...). PS: a oči Kary Hayward... :), no uvidíme co z ní vyroste... PPS: "Jen pro případ, že tohle je sebevražda - děkuju, že sis mě vzala."

Poradny komentar budu schopen napsat az po nekolikatem shlednuti... Ale uz ted mi je jasne ze jde o jeden z mala filmu o kterem budu neustale premyslet. Nezfilmovane bylo zfilmovano, sest zarive barevnych kousku neslozitelneho puzzle do sebe dokonale zapadlo a emoce se mnou cloumaji jeste ted... 11 z 10... PS: po čtyřech shlédnutích jasně patří do mých top ten... jeden z největších filmových zážitků a film který si budu často přehrávat...