folklorman

V New Yorku začne řádit bezcitný maniakální zabiják. S radostí kuchá prsaté paničky, přičemž si nepíská, ale kváká jako kačer. Starší průměrný detektiv začíná po inteligentním rozparovači pátrat. V průběhu se spojí s géniem, jenž pro něho začne sestavovat psychologický portrét potenciálního vraha. Vražd neustále přibývá a detektiv s policajtama nemají vůbec tušení komu nasadit želízka. Mezi zraněnými je i osoba, která vraha nevědomky zná. Do poslední chvíle doufá, že dotyčný nemá s vraždami nic společného. Teoreticky bych mohl tento film zařadit na konec zlaté éry, kdy Fulci natáčel nejznámější a nejkvalitnější filmy. Po Squartatore di New York následoval už jen slabý odvar dřívější slávy a kvality. Fulci v sedmdesátých letech točil převážně gialla. Lo Squartatore di New York v sobě tento podžánr a jeho pozdní projevy nezapře. Mimo gialla zachází i do žánru krimi a samozřejmě hororu. Chtěl bych pochválit práci kameramana (Luigi Kuveiller), jenž převzal otěže po Salvatim a dokázal věrně napodobit jeho nenapodobitelný styl. Hudba šla výjimečně mimo mě. Gore efekty a jiné (palcové) prasárničky byly na výbornou. Herecké obsazení neurazilo a docela bych vyzdvihl výkon Andrea Occhipintiho. Vřele tento žiletkový (nářez) zářez doporučuju…..kvaky..…kvak.

Melvin Devereux (John Savage) navštívil hrob zesnulého otce. Promlouvá s ním a informuje ho o úspěších, dokonalosti i nepřemožitelnosti. Při odchodu ze hřbitova si ho prohlíží sympatická míšenka pěkného vzhledu, ale ďáblem v očích. Od toho okamžiku nespustí Melvina z dohledu. Melvin, ve snaze nejrychlejší možné cesty domů, jezdí opuštěnými, nepoužívanými a místy i strašidelnými silnicemi. Černý pohřebák mu znemožňuje předjetí a Melvin postupně zjišťuje děsivou skutečnost, která ho z této noční můry (spleti silničního labyrintu) vysvobodí. Lucio Fulci zestárl. S přibývajícím věkem se zhoršoval i zdravotní stav. Fulci byl těžký diabetik a v kombinaci s těžkým, stresujícím zaměstnáním mu postupně ubylo sil. Tento letitý pokles zaznamenal mírný úpadek kvality u jeho filmů. Le Porte del silenzio zakončil kariéru hororového boha a to ze vší parádou. V tomto snímku nejvíce oceňuju práci s kamerou, jejíž kvalitní použití graduje při zběsilých honičkách s pohřebákem, kde dokonale spolupracuje se střihem. Tuto symbiózu kamery a střihu považuju za nejlepší část filmu. Další silný zážitek přišel se scénou v márnici. Opět díky kameře, střihu a hudbě vznikl hororo-mysteriózní zážitek. Chválím výběr lokací, temné silnice, vodní příkopy, lesní cesty ozařované sluncem, které odmítá zapadnout a neustále našeho hrdinu oslňuje. John Savage dokonale ztvárnil postavu Melvina a upřímně jsem mu věřil každé slovo. K tomuto dílku bych měl jen jednu výtku. Některé záběry jsou zbytečně natahované, ale i tak shledávám toto Fulciho poslední rozloučení jako nadprůměrnou záležitost.

Několik lidí je zavřeno do jedné místnosti a vůbec netuší, proč tam jsou. Místnost vypadá jako obyčejný sklep. Vždy po hodině zazní zvonkohra a účastníci začnou hrát hru se židlemi. Jedinec, kterému nezůstane žádna židle je automaticky odsouzen k smrti. Hodin přibývá a osazenstvo řídne. Čeká na výherce (přeživšího) zasloužená odměna v podobě vytoužené svobody? Tento film bych označil za katastrofu, protože se nám snaží dokázat, že k realizaci filmu potřebujeme sklep a pár kámošů, kteří po práci něco málo natočí. Kamera, hudba, střih, herecké obsazení a dialogy zavání hlubokým odpadem. Gore zde není prakticky žádné, maximálně jedna kaluž krve na zemi. S klidným svědomím dávám podprůměrné hodnocení.

Dora, Brun a jejich synek Marco se znovu stěhují do svého domu. Dora tu bydlela s prvním manželem a jejich synem. Manžel dle jejího vysvětlení spáchal sebevraždu a zanechal jí a synovi něco, co se při návratu do domu s novým manželem Bruncem probudilo. Počáteční idylka se postupem času mění v noční můru, kdy úkazy a nevysvětlitelné příhody pronásledují Doru a jejího syna. Dora, na kterou doléhá stále větší tlak, chce za každou cenu z domu pryč. Brun si začíná myslet, že je šílená, protože vidí ve svém synovi zrůdu. Stále na ni dopadá jasnější tíha z minulosti, která naznačuje, co se vlastně v minulosti v domě stalo. S tímto filmem se s námi rozloučil slavný hororový režisér Mario Bava a předal rodinné žezlo svému synovi, který mu při realizaci pomáhal. Za největší klady považuju práci s kamerou, střih, hudbu a v jistých momentech geniální atmosféru. Mezi zápory bych označil zbytečnost některých scén a žalostné herecké obsazení, jemuž dominuje ta malá dětská úchylná kreatura. Celkově si tento film udržuje kvalitu a v závěrečném hodnocení bych ho označil za (středně) nadprůměrný.

Clint Goodman (Tim Matheson) je normální spokojený člověk vlastnící firmu, která realizuje dřevostavby. Clint zbožňuje práci se dřevem a je to jedna z jeho radostí. Díky manuální zručnosti si postavil dům, vyrobil nábytek, podlahy, schody, obklady atd. Svoji manželku Joannu Goodmanovou (J. J. Leigh) poznal ve velkém městě. Clint ovšem nechtěl žít městský život a přesvědčil Joannu, aby se přestěhovali do vesnice, kde Clint vyrůstal a měl přátele. Znuděná Joanna si nikdy nezvykla na mimo městský život a pomalu začala Clinta nenávidět. Nový Joannin milenec Cortland (William Atherton) jí poradí způsob na odstranění manžela a shrábnutí peněz za prodej firmy. Jako nástroj zvolil jed z jedné ryby, jenž způsobí infarkt. Joanna se dlouho rozhoduje a nakonec zamíchá jed Clintovi do pití. V Clintnovém nápoji neskončil veškerý jed a proto přežil, unikl ze svého hrobu a začal plánovat pomstu Joanně a jejímu milenci. Buried Alive natočil talentovaný režisér Frank Darabont. Navzdory televiznímu zpracování dokázal do filmu vecpat nejeden zajímavý nápad a po technické stránce vyzdvihnout film z průměrných vod. Herecké obsazení bylo výborně zvoleno. Potěšila mě i přítomnost Hoyta Axtona. Celkově je to (lehce) nadprůměrný film, jehož jediný problém vidím v malém rozpočtu.

V jedné bohaté rodině bydlí kluk posedlí chováním zvířat. Právě čeká na zásilku jednoho neškodného hada, ale vůbec netuší, že došlo k výměně za velice jedovatý druh, který byl původně poslaný do nějakého toxikologického ústavu. Chlapec si odnáší hada domů a o nějakém nebezpečí, ukrytém v krabici, nemá ani páru. V ten moment vrcholí plán únosců, kteří jsou spojeni se služebnou v chlapcově rodině a chystají se ho unést, aby získali tučné výkupné od jeho rodičů. Podle plánu se snaží služebná chlapce dostat do auta, ale ten odmítá, protože musí hada umístit do terária. Služebná nakonec chlapci pomůže rozbalit krabici, aby ušetřila čas a mohla chlapce předat únoscům. Únosci před domem uslyší křik. Vyběhnou z auta a následně proniknou do domu, kde uvidí ležet v křečích svého ženského spojence. Kolem domu se začne stahovat policie. Únosci, chlapec a část jeho rodiny musí zůstat v domě, jenž nyní ovládá velice jedovatý a agresivní zabiják. Z toxikologického ústavu dorazí varování o záměně. Chlapec nemůže ven kvůli únoscům a únoscům zase brání policie. Had se pomalu plazí a jeho agresivita pomalu roste. Tento film předčil moje očekávání. Po ukrutném sledování série Python přišel tento nenápadný a doslova komorní hadohorůrek. Tvůrcům se občas povedlo vybudovat pěkně dusivou atmosféru. Nejvíce mě dostala scéna, kdy si had vlezl do nohavice jednoho z únosců. FUUUUJJJJJ. Dále chválím vydařené záběry z ventilačních šachet. Herecké výkony byly celkově průměrné. Mamba ušla a konečný umělý efekt s ustřelenou hlavou taky. Jako hlavní mínus budou asi zbytečně natahované scény a docela málo vražd. I tak trochu tento film nadhodnotím a udělím mu (lehce) nadprůměrné hodnocení.

Killing Birds označím za nejdebilnější film, jehož tvůrcem byl (hororo-porno) sračkář Joe D'Amato. Tento film vlastní více alternativních názvů, ale ani jeden nevystihuje základní problematiku a problém filmu. Vražední ptáci jsou vidět jen zřídka oproti jejich skřekům, které z úsporných důvodů nahrazují hudební doprovod. Další označení (Zombi 5) jen těží ze jména slavnějších kolegů. Zombie uvidíme asi dvakrát, ale díky kvalitě (make upu) bych to potřetí nedal. Gore, kamera, střih, herecké obsazení a dialogy znázorňují mix podprůměrného odpadu. Půl bodu dávám za ten dům, kde žil slepec. Na stejném místě byl natočen legendární Fulciho film - E tu vivrai nel terrore ! L´aldila.

Další skvostné Z-tko od společnosti toxických sračiček- zvaných TROMA. Absolutně nechápu důvod existence tohoto výtvoru, jenž ukázal náhled filmu, ve kterém selhalo úplně vše. Příšera je hrozná, hudba otravná, herecké obsazení primitivně debilní a stupidní dialogy tradičně nezklamaly. Kamera a střih jsou žalostné. Kdejaký amatér, natáčející svatby, by je strčil do kapsy. Marně přemýšlím nad nějakou drobností, která by se postarala o lepší hodnocení. Možná půl bodu dám za tu humornou myšlenku o dobíjení sil v šatníku.

Pumpkinhead je průměrná záležitost osmdesátých let. Otec (Lance Henriksen) hodlá použít prastarou kletbu, aby pomstil smrt svého syna, jenž zemřel při nehodě zaviněné teenagery z města. Vyhledá proto starou čarodějnici, která mu poradí postup k oživení démona pomsty. Od tohoto filmu jsem příliš neočekával, což se vyplatilo. Než dojde k nějakým vychutnávačkám tak si musíme nějakých čtyřicet minut protrpět, protože nedojde k něčemu zvláštnímu a posun děje minimálně nezajímavý. Mezi klady bych zařadil vizáž démona a exteriéry (hlavně v noci). Herecké obsazení je podprůměrné až na hlavního tahouna - Lance Henriksena.

Stepfather dochází ke zjištění, že se svým obličejem už není v bezpečí a rozhodne si změnit tvář od neautorizovaného chirurga. S novým obličejem hodlá začít nový život, který tradičně upadne do původního stereotypu. Na rozdíl od původních dílů je zde méně vražd, atmosféry a jeden počítačový fakan, kterého bych nejraději zabil i já. Za hlavní úpadek kvality viním neúčast původního herce (Terry O'Quinn), jenž dodával nadstandardní kvalitu. Robert Wightman sice dělal, co mohl, ale původní charakter nedokázal dosti uvěřitelně napodobit. Za tyto nedostatky musím snížit hodnocení na lehký podprůměr.