Paráda. Je to sice jenom postapokalyptické béčko, ale kouzlo neopakovatelných osmdesátých let z něj čiší v každém záběru. Pobaví mnohem víc než většina současných akčních scifáren. A Basilova hudba je vynikající.
Price je jako vždy výborný, potěší i klinické projevy onoho moru. Film je však z velké části zastaralý a nudný, vhodný jen pro krajní fanoušky starých hororů.
Tento snímek oplývá dvěma klady, které z něj dělají mírně nadprůměrnou podívanou. Jednak je tu perfektně ztvárněný doktor Heiter, který tímto vstupuje do síně slávy filmových záporáků, a pak tu máme ten perfektní, úchylný nápad se "siamskými trojčaty". Pochopitelně se jedná o naprostý nesmysl, já sice medicínu nikdy nestudoval, ale je mi jasný jako snad každýmu, že takováto stonožka by v reálu dlouho nevydržela. Ale to nic nemění na tom, že je to nápad zábavný, zvrácený, no prostě to nej pro příznivce takovýchto filmů. Poněkud smutné je, že úchyláci jako dr. Heiter skutečně existují.
Vnikající kousek, z něhož přímo čiší půvab osmdesátých let minulého století. Tenkrát se prostě uměla točit ta nejkvalitnější béčka (v nejlepším slova smyslu), která i přes veškerou tu brakovitost, divné herecké výkony většiny přítomných a celkové ochotnické provedení byla patřičně cool a dokázala diváka chytit za srdce. U tohoto filmu jsem se pobavil tisíckrát víc, než u většiny současných "áček". Ostatně už fakt, že v tom hraje Linnea Quigley, třebaže jen vedlejší roli, prozrazuje mnohé.
Další kvalitní romerovka. Na rozdíl od jeho zombáren tentokrát nejsou hlavním zdrojem nebezpečí ani tak samotní nakažení, jako spíše jejich nemoc. Pokud by film neobsahoval takové stylové scénky, jako je například vražda pletací jehlicí, tak by to spíš než horor byl mrazivý thriller ve stylu Smrtící epidemie. Pocit neviditelného, stálého nebezpečí, projevy nemoci a neustálá přítomnost bílých ochranných mundůrů se postarají o správně mrazivou atmosféru, krvavé scénky a akční sekvence (hlavně ta se sestřelením helikoptéry) zase navozují příchuť příjemného béčka začátku sedmdesátých let. A nechybí ani nějaký ten materiál "k zamyšlení" a drobné ironické jinotaje, pro Romera typické. Takže rozhodně můžu doporučit všem milovníkům poctivé béčkové filmařiny.
Další snímek, který by měl vidět každý, kdo ještě nevěří, že naši dávní filmaři byli skutečnými mistry oboru. Atmosféra by se dala krájet a technické zpracování, ač zjevně velmi skromné, hravě strčí do kapsy drtivou většinu filmů současné české produkce. Herecké výkony nemají chybu, zejména hlavní padouch v podání Jiřího Adamíry ( dost mi v tomto filmu připomíná Drákulu Bely Lugosiho :)).
Carpenter ve výtečné formě. Osmdesátý roky, to bylo jeho. Tento zábavný sci-fi horor říznutý béčkovou akcí se mu vážně povedl. A hlavně nesmím zapomínat na příjemnou dávku poselství a alegorií, která dodává tomuto dílku ten správný říz. Když kolem sebe vidím ty davy konzumentů, jak se cpou popcornem při sledování hollywoodských komerčních sraček, načež začnou hltat nechutné bulvární plátky, to vše na pozadí upadajícího a krizí stiženého hospodářství, tak vážně nabývám dojmu, že ONI ŽIJÍ.
Pro milovníky béček celkem zajímavý počin, moc nechápu zdejší vlnu nevole. Pavouci jsou plyšoví, ale co bysme nechtěli po béčku z půlky sedmdesátých let, zvyknout si na ně dá. Horší je to s přechytralostí hlavních postav a jejich řečma o černých dírách a jiných světech - to nemohli tvůrci zdůvodnit výskyt pavouků prostě nějakým chemickým odpadem? Jinak mě celkem bavila první polovina, kde byl hlavní postavou nechutný farmářský maloměšťák. A druhá půlka je celkem zábavná a svižná. Tento film je dle mého mnohem snesitelnější než většina současných ekohororových sraček.
Takže tři hvězdičky. Je to sice nechutný brak, ale svoje kouzlo má, i když značně podpořené nostalgií. Bývaly doby, kdy mnozí tento film považovali za autentický, a já sám jsem jej tehdy viděl jenom asi do třetiny. To jsem se celý klepal v očekávání největších hrůz a pak jsem radši zdrhnul. Nyní, s odstupem času, jsem si film pořídil již s jasným vědomím, že veškeré "autentické záběry" jsou jen hrané, tedy co se masakrování lidí týče. A s určitým pocitem zklamání musím konstatovat, že to žádná pecka není, tu holku nakonec mlátí klackama jak o Velikonocích a další úmrtí taky nestojí za moc. Horší to bylo se zabitím želvy a té vačice, nebo co to bylo. Tyto záběry ve filmu vůbec nemusely být, jsou tam jenom kůli propagaci, aby o sobě film mohl hrdě hlásat že obsahuje skutečné záběry zabíjení. Kdyby se vystřihly, filmu by to dle mého prospělo, zůstal by nám tu roztomilý, a velmi záživný brak, navíc okořeněný svým morálním poselstvím a krásnou Ortolaniho hudbou.
Vynikající thriller se silnými hororovými prvky. Sledoval jsem ho jedním dechem a pak jsem na něj ještě dlouho, dlouho myslel. Samotná zápletka ke konci trochu pokulhává, neboť je směrována do slepé uličky a poté náhle ukončena ve stylu deux ex machine, to však byl jistě záměr tvůrců. Navíc to funguje dokonale. Tento černobílý snímek je stejně působivý jako o rok mladší Psycho.
Ponurá pohádka jak má být. Za zmínku stojí hlavně ony tři noci v kostele, hlavně ta poslední, kdy se na scéně objeví celé legie originálních a dobře provedených potvor.
Výtečný thriller, těžící hlavně z hereckého umění hlavní představitelky a taky z dokonale zpracovaného, originálního nápadu. Mia je skvělá, její postava rychle přiroste divákovi k srdci a ostatní podávají také celkem slušné výkony. Samotný film je působivý a na svoji dobu poměrně odvážný, co se brutality týče. Postava vraha je ztvárněna také znamenitě, přímo z něj čiší jeho zášť a zlovolnost, a to i přesto, že až do konce neuvidíme jeho tvář. Chybí zde však nějaké uspokojivé vysvětlení jeho jednání. Konec je dost useklý, rozhodně by mělo být ještě pár otázek zodpovězeno. Celkově je to však velice podařený, působivý thriller, který by neměl uniknout pozornosti žádného milovníka napětí. Čtyři a půl.
Nechci tento většinou opěvovaný snímek nějak shazovat, přesto se nemůžu zbavit dojmu, že je to dílo hodně, ale opravdu strašně hodně přeceňované. Mnozí tvrdí, že je ten film působivý, děsivý. A je fakt, že byl velmi úspěšný. To však rozhodně nevypovídá o tom, že by byl nějak nadprůměrně kvalitní. Hodně diváků se při jeho sledování fakt bojí - to je však způsobeno pouhým faktem, že jsou snadno ovlivnitelní a skutečně - alespoň částečně - věří tomu, že jsou ty zmatené záběry autentické a trojice filmařů opravdu zmizela. Tento způsob natáčení, snažící se vsugerovat divákovi, že sleduje nepřikrášlenou skutečnost, není nový, je na něm založen i Cannibal Holocaust a pár dalších filmů - třeba teď mě napadá náš "dokument" Ropáci. Dokonce i Stokerův prastarý román Dracula byl psaný formou deníků a dopisů, aby vzbuzoval dojem skutečných, reálných událostí. V takovém způsobu vyprávění je skryta veškerá síla Blair Witch, odtud pocházejí všechny jeho "kvality", a také komerční úspěch. Pokud diváci věřili tomu, že se film skládá z reálných záběrů, pak se nelze divit, že brali kina útokem, stejně tak je přirozené, že byli po odchodu z kina řádně nesví. Celkem se ale divím tomu, že jej někdo bere vážně i dnes, když se už dávno ví o jeho ryze fiktivním původu. Pro mě je to jen hodina a půl záběrů, v nichž trojice postav běhá po lese a navzájem se natáčejí kamerou. Je to zajímavá marketingová událost, ale jako film je to slabší průměr.
Největším mínusem této série je už její podstata, spočívající v otrocké předělávce Kingovy geniální knihy do filmové podoby, s minimem úprav nebo nových nápadů. Takže to logicky nedopadá zrovna nejlépe, protože se opět potvrzuje pravidlo, že co vypadá dobře v knize, ztrácí většinou po převodu na plátno svoje kouzlo a hlavně smysl. Tady je to nejvíc poznat v poslední čtvrtině, jejíž filmová podoba je celkem nudná a pro ty, kteří knihu nečetli, jaksi nepochopitelná. Ostatně také zbývající většina filmu působí na diváka knihou nezasaženého hůře stravitelně, podivně, nudně. Film se tak paradoxně víc hodí pro ty, kteří Kingovo dílo přečetli a teď chtějí svoje dojmy a představy porovnat (a najdou si na to pěkných pár hodin času). Ti však budou zase nespokojení se ztvárněním některých charakterů a hlavně - což je třeba můj případ - s jasně viditelným nízkým rozpočtem. Totiž ne že by film působil nějak lacině, ale celá první knižní část, v níž se bortí civilizace a lidstvo zmírá v chaosu, panice a úpadku, se zde smrskne jen na pár scének. Co se týče mého názoru na to, jak si filmaři poradili s knižními hrdiny, pak jsem spokojený, a to hodně. Někteří z nich, hlavně Stu, Nadine a Larry, jakoby vypadli svým předobrazům z oka. Na druhou stranu mi moc nesedli Matka Abagail, Ralph Brentner a Randy Flagg, Temný muž, hlavní záporák, také mohl dopadnout líp - hlavně jeho "alternativní podoba" vzbuzuje spíš pobavený úsměv. Režie Micka Garrise je celkem rutinní, ale nejde mu nic vytýkat. S tímto přístupem (převést knihu co nejvěrněji na plátno) by si totiž nejspíš o moc lépe neporadili ani Darabont s Kubrickem. Film je film a kniha je kniha, a nejlepší filmové adaptace jsou takové, které jsou sami sebou a knihou se jen inspirují.
Jsou to sice lepší tři, ale přesto jenom tři. Největší slabinou filmu je mdlé pojetí katastrofy. Žádná pořádná panika, triky nebo pocit ohrožení a bezvýchodnosti zde není. Herci jsou převážně toporní, stejně jako režie. Stáří filmu přitom nehraje roli, neboť starší filmy o potopení Titaniku byly mnohem působivější. Tady to vypadá, jako by filmaři nechtěli hrát na dramatickou strunu a spíše se rozhodli vyprávět statický dokument. Film existuje ve dvou verzích - kratší, která má jen něco přes hodinu a půl, u nás vyšla na videu. Pochopitelně doporučuju tu delší, mající hodně přes dvě hodiny, která podrobněji popisuje osudy hlavních postav.
Pětice příběhů je vynikající. První je celkem ulítlý, je to spíš morbidní komedie, zato druhý příběh je ponurý a napínavý, se zdařilou pointou. Třetí je trochu slabší, ale jeho zakončení je opět vynikající. Čtvrtý příběh, variace na známou story o kočičí pracce, aneb jak moudře volit vlastní přání, se mi líbil asi nejvíc. A ten poslední, vyprávějící o vzpouře slepých pacientů, je z všech nejdrsnější, celkem se divím tomu, že už tenkrát měl někdo odvahu natočit něco, co vypadá jako nějaký předchůdce série Saw. Co se však moc nepovedlo, je rámcový příběh, zejména jeho zakončení, které mi zrovna nesedlo a ani jsem ho nepochopil. Poslední minuta by se měla vypustit a nahradit vhodnější alternativou - i kdyby se měli všichni účastníci sezení postě jen sbalit a odejít, bylo by to snesitelnější než použitá pointa. To je však jenom jeden výraznější nedostatek na této jinak výborné nadílce hororových příběhů.
Ha! Muž, celý navlečený do gumového kostýmu veleještěra, se potácí mezi krabicemi, rozdupává vše, co se mu připlete pod nohy a nic ho nezastaví. Díky pochmurnému, černobílému obrazu to ale působí dost dobře. Je to asi jediný film, v němž je Godzilla opravdu děsivá a budící respekt. taktéž děj je ze všech godzilích filmů nejlepší, člověk nemusí být zrovna génius, aby v radioaktivním zkázonosném ještěrovi odhalil alegorii na jistou událost z konce druhé světové války. Taktéž vynález, který nakonec monstrum zastaví, v sobě nese prvky obav ze zneužití nových objevů - proto jeho stvořitel raději volí smrt, než aby jej vydal do nesprávných rukou. Tento film by mohl jistě zabodovat i u těch diváků, kteří jinak ostatní japonské monsterfilmy nemusí.
Kniha Cujo nepatří mezi to nejlepší, co King napsal, dle mého je to jen neuvěřitelně natáhlá povídka, potvrzující, že se tento většinou vynikající spisovatel nechává rád unášet svou pisálkovskou vášní a upřednostní kvantitu před kvalitou. Proto nebylo na jeho převodu do filmové podoby téměř co pokazit. Vypustilo se jen pár detailů. Příjemný film, který jistě potěší všechny příznivce "nature amoku". Lepší tři.
Tak tento film jsem chtěl vidět už hóóódně dlouho, myslím že od svých deseti let. Dobře si vzpomínám na obal videokazety, kolem kterého jsem často chodíval ve své oblíbené videopůjčovně. Na něm byl vyobrazen nestvůrně znetvořený člověk, který vypadal lépe než ve filmu. CO mi však přišlo nejpůsobivější, byl fakt, že tato kazeta nebyla v oné půjčovně zařazena mezi horory (které jsem si tenkrát rád půjčoval), ale v oddělení thriller/drama. To ve mě pochopitelně vyvolávalo zdání něčeho "serióznějšího" a z netvora na obalu jsem měl patřičný respekt. Navíc text na zadní straně hlásal cosi o varování před nejděsivějšími zbraněmi - biologickými, což mě ještě víc utvrdilo v názoru, že tohle nebude jen obyčejný stašidelný film, ale skutečné varování, drsnou story, která se může skutečně přihodit. A to mi nahánělo takový strach, že jsem si ten film tenkrát nepůjčil. Poslední dobou jsem si na něj vzpoměl, začal se po něm pídit a sehnal jsem si ho - abych vzápětí zjistil, že to není nic jiného než laciná hororová podívaná, jejíž zařazení do jiného žánru byla nejspíš chyba distributora, případně majitele oné půjčovny. Film vypráví o vědci, který se po nezdařeném pokusu nakazí biologickým svinstvem, promění se v jakéhosi mutanta, potácí se městem a žere další lidi. Potácí se pomalu a vydává u toho tolik hlasitého mručení, že by mu v reálu každý utekl, ale on už pár chudáků prostě uloví. Celé je to dost lacině natočeno, což má ovšem svůj béčkový půvab, který jistě pamětníci a milovníci starších béček ocení. Do filmu je navíc zařazeno téma konečného řešení, jaké známe z různých jiných filmů o biologickém ohrožení - armáda uvažuje o zničení města atomovou zbraní. Jakoby měli strach, že by ten potácející se panák mohl vyhladit celé lidstvo. To jediné filmu dodává nádech onoho varovného reálného příběhu, o němž jsem se zmiňoval na začátku. Celé to vidím tak na dvě hvězdičky, neboť některé scény jsou nechtěně humorné, což jistě pobaví, a navíc je tu to kouzlo starého videofilmu.
Slabší tři... Film není natočen podle Stevensonovy novely, jedná se spíš o remake předchozí verze, kterou natočil Rouben Mamoulian s Fredricem Marchem v hlavní dvojroli. Tento film jej kopíruje chvílemi doslovně, některé scény jsou vyloženě identické. Tento přístup k natáčení celkem připomíná současné vykrádání každého aspoň trošku úspěšného filmu a tvorbu zbytečných předělávek. Na druhou stranu je nutno říct, že tohle je povedený film, působivě natočený a oplývající velmi dobrými hereckými výkony. Pokud bych nevěděl, že je to jen předělání předcházející verze, šel bych s hodnocením podstatně výš, uvažoval bych i o plném počtu. Ale takto jsou to opravdu jen slabší tři - už jen pro to, že původní film s Marchem považuji za mistrovské dílo a tato jí sahá tak maximálně po kolena.
Krásná pohádka, významná tím, že ji mnozí viděli, všem utkvěla v podvědomí, nebo o ní alespoň slyšeli... ale téměř nikdo si už nevzpomene jak se film jmenuje a o čem je... Jinými slovy, všichni si pamatují hlavně ten MOR, který je v dětství děsil k smrti a o kterém se druhý den vybavovali ve třídě bez možnosti omrzení a popisovali ho těm, kterým film unikl. Skazka stranstvij tedy vstoupila do kolektivního podvědomí jako "ta pohádka s morem", což je zhruba totéž jako tvrdit, že Císařův pekař je "ta pohádka s golemem". Jinými slovy, mor ve filmu vypadá dobře, nezabere však víc než pár minut a není pro děj nijak extra důležitý (jeden s hrdinů sice padne v souboji s morovou babou, ale kdyby ho místo toho zabili třeba loupežníci, vyšlo by to nastejno.) Málo kdo si však vzpomene na to, že působivý je i zbytek filmu, který sice spadá do pohádkového žánru, ale pro svoji pochmurnost a celkovou vyspělost není moc vhodný pro menší děti. Nejen že by je mohl moc deprimovat, ale ani by nedocenili jeho kvality, neboť témata jako renesanční uvažování kontra středověká zabedněnost by pro ně mohla být těžko stravitelná. Film u nás prozatím nevyšel na DVD, což je nesmírná škoda, je to skutečný skvost. Plných pět.
Film se snaží divákovi nakukat, že nákaza morem je po propuknutí klinických příznaků neléčitelná a stoprocentně smrtelná. Většina děje se odehrává v nemocničním prostředí a celé je to jaksi mdlé, založené na trapných dialozích a nepovedených "dramatických" scénách. Začátek je celkem působivý, sledovat průběh nákazy u ubohé dívky, od prvních příznaků, přes postupující horečku a ž do okamžiků, kdy je jí fakt blbě, to byl celkem nápor na city. Po zbytek filmu většinou sledujeme, jak se parta doktorů snaží vypátrat, kdo se zesnulou přišel do styku, aby se zabránilo epidemii, to vše pokud možno nenápadně, aby se zabránilo panice, přičemž banda mocipánů chce celou záležitost ututlat. Prostě nenápaditá rutina. Ty dvě hvězdičky jsou hlavně za to, že u televizního filmu toleruju celkem dost a filmy o smrtících nákazách jsou prostě atraktivní. Ale fakt to jsou slabší dvě.
Son of Kong není plnohodnotným pokračováním původního Konga, a zřejmě tak nebyl ani zamýšlen - je to spíš doplněk, nenáročná podívaná, v dnešní době podobně pojatá pokračování putují rovnou na DVD. Je proto zapotřebí trocha tolerance, srovnávat s božskou "jedničkou" skutečně není na místě, nedopadlo by to pro SoK zrovna nejlépe. A to by byla hrozná škoda. Film je totiž velmi příjemný a zábavný, třebaže do půlky je to spíše taková dobrodružná komedie, teprve potom se podíváme opět na Ostrov lebek. Zvláštní je, že toto pokračování vzniklo v témže roce, jako původní film, a nedá se tedy přesně určit, zda vzniklo plánovitě hned po dokončení jedničky, nebo byl jeho vznik podmíněn až obrovským úspěchem King Konga. Jisté však je, že se nesnaží svého předchůdce nijak napodobovat či kopírovat. Celé pojetí snímku je zcela odlišné, malý Kong je dokonce kladnou postavou, triků je zde podstatně méně než minule a hrají jen podřadnou roli, celkově je znát menší rozpočet a hlavně menší ambice. Zatímco u King Konga na diváka působily především ohromující triky, tady jsou v popředí spíš dialogy a situační zápletky. Mě se asi nejvíc líbilo představení amatérského kabaretu v první třetině filmu...
Druhá série dost ztrácí přesunem ze zaflusané Sicílie do luxusního prostředí a příbytků mafiánské smetánky, což seriálu ubírá na stísněné atmosféře, která v jedničce čišela z každé druhé scény. Lov "malých ryb" mi přeci jenom sedl víc než velkohubé pikle prohnaných mocipánů. Druhá série má sice své silné části - třeba s Corradem ve vězení - jako celek však za tou první dost pokulhává.
Pravdivý příběh nemravné dívky, které v žilách krom germánské krve koluje také nějaká ta dávka opiátů, je dozajista šokující. Když se však nad tímto příběhem zamyslíme - ať už nad knihou či filmem - zjistíme, že zas tak moc strašné věci se tam nedějí. Naše "hrdinka" vykonává nejstarší řemeslo z vlastní vůle, zcela dobrovolně, nikdo ji k tomu nenutí. Jinými slovy, nepovažuji tuto story za nějak děsivou či dokonce krutou, je to jen příběh lidské blbosti. To ale jen na okraj. Film je velmi povedený, uvážíme - li, co se muselo do dvou hodin smysluplně vtěsnat. Pochopitelně se může ozývat remcání nespokojených diváků že tam není to či ono, ale aby film obsáhl celou knihu, musel by mít alespoň deset hodin. Navíc má film dobrou atmosféru, noční Berlín je zachycen znamenitě. Tudíž jsem spokojený a dávám filmu zasloužené čtyři hvězdičky.
Takovýto film by na Západě zřejmě nikdy nevznikl. A pravděpodobně by už nevznikl ani v současném Rusku. Kdepak, filmy tohoto ražení, drsné a syrové, můžou vzniknout jenom v zemi a v době, nepokládajících komerční ohlas za hlavní prioritu. Zároveň se ale musí jednat o zemi, jejíž kulturní scéna je na patřičně vysoké úrovni - a právě takovou zemí byl bývalý Sovětský svaz. Tam nevznikl jenom Mrazík (mimochodem jedna z nejhezčích pohádek:)), ale také filmy, jejichž umělecká hodnota a řemeslná dokonalost dosahují nebeských výšin. Například Pisma myortvogo cheloveka. Absolutně depresivní záležitost, ukazující nukleární katastrofu v nepřikrášleném a hollywoodsky nepokřiveném světle, obraz beznaděje a zoufalství, něco, co většinu diváků odkojených západní tvorbou musí zcela odrovnat. Možná se nabízí srovnání s Mazací hlavou či 1984, co se atmosféry týče. Dopisy mrtvého výstižně odrážejí ducha doby, kdy byly natočeny, strach z jaderného konfliktu je zde jasně patrný. Po zhlédnutí tohoto mi už skoro všechna americká katastrofická svinstva, jako třeba Armageddon, připadají totálně trapná a zbytečná. Dopisy mrtvého nepotřebují vizuální efekty z nichž bolí oči. O ztvárnění nukleárního pekla se dokonale postará několik hořících kulis a hrůza v obličejích prostých lidí, zoufalý křik a vkusná hudba na pozadí. Pokud máte možnost si tento film někde opatřit, a máte dostatečně silné nervy vidět SKUTEČNÝ katastrofický film, neváhejte ani chvíli. Jenom nezapomínejte, že opravdu není pro slabší povahy a celkem dlouho potom doznívá v hlavě.
Příjemný bio-horor, který sice neoslní kdovíjakou technickou dokonalostí či napětím, při odpovídajícím přístupu diváka, který má podobné filmy zkrátka rád, však nabídne odpovídající porci zábavy. Film je mnohem lepší než většina současných filmů s podobným tématem - například Larva nebo Slither. Tenkrát se prostě neplýtvalo hektolitry krve a digitálními efekty jako dnes, a tak měly tehdejší filmy rozhodně něco do sebe. A také mě potěšilo, že moje oblíbená postava přežila :)
Moje komentáře
Předvolba 976 (1989)
Velmi příjemný béčkový počin. Freddy je mimo jiné i skvělej režisér :)
Cherry 2000 (1987)
Paráda. Je to sice jenom postapokalyptické béčko, ale kouzlo neopakovatelných osmdesátých let z něj čiší v každém záběru. Pobaví mnohem víc než většina současných akčních scifáren. A Basilova hudba je vynikající.
Maska rudé smrti (1964)
Price je jako vždy výborný, potěší i klinické projevy onoho moru. Film je však z velké části zastaralý a nudný, vhodný jen pro krajní fanoušky starých hororů.
Leptirica (TV film) (1973)
Že něco takovýho nemůže vzniknout třeba v dnešní době u nás...
Lidská stonožka (2009)
Tento snímek oplývá dvěma klady, které z něj dělají mírně nadprůměrnou podívanou. Jednak je tu perfektně ztvárněný doktor Heiter, který tímto vstupuje do síně slávy filmových záporáků, a pak tu máme ten perfektní, úchylný nápad se "siamskými trojčaty". Pochopitelně se jedná o naprostý nesmysl, já sice medicínu nikdy nestudoval, ale je mi jasný jako snad každýmu, že takováto stonožka by v reálu dlouho nevydržela. Ale to nic nemění na tom, že je to nápad zábavný, zvrácený, no prostě to nej pro příznivce takovýchto filmů. Poněkud smutné je, že úchyláci jako dr. Heiter skutečně existují.
Barbar Conan (1982)
Bez té hudby od BP by možná byl poloviční, ale i tak je to dokonalý fantasy nářez. Hned po Terminátorovi možná nejlepší Arnoldova role.
Divoké ulice (1984)
Vnikající kousek, z něhož přímo čiší půvab osmdesátých let minulého století. Tenkrát se prostě uměla točit ta nejkvalitnější béčka (v nejlepším slova smyslu), která i přes veškerou tu brakovitost, divné herecké výkony většiny přítomných a celkové ochotnické provedení byla patřičně cool a dokázala diváka chytit za srdce. U tohoto filmu jsem se pobavil tisíckrát víc, než u většiny současných "áček". Ostatně už fakt, že v tom hraje Linnea Quigley, třebaže jen vedlejší roli, prozrazuje mnohé.
Crazies, The (1973)
Další kvalitní romerovka. Na rozdíl od jeho zombáren tentokrát nejsou hlavním zdrojem nebezpečí ani tak samotní nakažení, jako spíše jejich nemoc. Pokud by film neobsahoval takové stylové scénky, jako je například vražda pletací jehlicí, tak by to spíš než horor byl mrazivý thriller ve stylu Smrtící epidemie. Pocit neviditelného, stálého nebezpečí, projevy nemoci a neustálá přítomnost bílých ochranných mundůrů se postarají o správně mrazivou atmosféru, krvavé scénky a akční sekvence (hlavně ta se sestřelením helikoptéry) zase navozují příchuť příjemného béčka začátku sedmdesátých let. A nechybí ani nějaký ten materiál "k zamyšlení" a drobné ironické jinotaje, pro Romera typické. Takže rozhodně můžu doporučit všem milovníkům poctivé béčkové filmařiny.
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (TV film) (1965)
Další snímek, který by měl vidět každý, kdo ještě nevěří, že naši dávní filmaři byli skutečnými mistry oboru. Atmosféra by se dala krájet a technické zpracování, ač zjevně velmi skromné, hravě strčí do kapsy drtivou většinu filmů současné české produkce. Herecké výkony nemají chybu, zejména hlavní padouch v podání Jiřího Adamíry ( dost mi v tomto filmu připomíná Drákulu Bely Lugosiho :)).
Jsou mezi námi (1988)
Carpenter ve výtečné formě. Osmdesátý roky, to bylo jeho. Tento zábavný sci-fi horor říznutý béčkovou akcí se mu vážně povedl. A hlavně nesmím zapomínat na příjemnou dávku poselství a alegorií, která dodává tomuto dílku ten správný říz. Když kolem sebe vidím ty davy konzumentů, jak se cpou popcornem při sledování hollywoodských komerčních sraček, načež začnou hltat nechutné bulvární plátky, to vše na pozadí upadajícího a krizí stiženého hospodářství, tak vážně nabývám dojmu, že ONI ŽIJÍ.
Invaze obřích pavouků (1975)
Pro milovníky béček celkem zajímavý počin, moc nechápu zdejší vlnu nevole. Pavouci jsou plyšoví, ale co bysme nechtěli po béčku z půlky sedmdesátých let, zvyknout si na ně dá. Horší je to s přechytralostí hlavních postav a jejich řečma o černých dírách a jiných světech - to nemohli tvůrci zdůvodnit výskyt pavouků prostě nějakým chemickým odpadem? Jinak mě celkem bavila první polovina, kde byl hlavní postavou nechutný farmářský maloměšťák. A druhá půlka je celkem zábavná a svižná. Tento film je dle mého mnohem snesitelnější než většina současných ekohororových sraček.
Kanibalové (1980)
Takže tři hvězdičky. Je to sice nechutný brak, ale svoje kouzlo má, i když značně podpořené nostalgií. Bývaly doby, kdy mnozí tento film považovali za autentický, a já sám jsem jej tehdy viděl jenom asi do třetiny. To jsem se celý klepal v očekávání největších hrůz a pak jsem radši zdrhnul. Nyní, s odstupem času, jsem si film pořídil již s jasným vědomím, že veškeré "autentické záběry" jsou jen hrané, tedy co se masakrování lidí týče. A s určitým pocitem zklamání musím konstatovat, že to žádná pecka není, tu holku nakonec mlátí klackama jak o Velikonocích a další úmrtí taky nestojí za moc. Horší to bylo se zabitím želvy a té vačice, nebo co to bylo. Tyto záběry ve filmu vůbec nemusely být, jsou tam jenom kůli propagaci, aby o sobě film mohl hrdě hlásat že obsahuje skutečné záběry zabíjení. Kdyby se vystřihly, filmu by to dle mého prospělo, zůstal by nám tu roztomilý, a velmi záživný brak, navíc okořeněný svým morálním poselstvím a krásnou Ortolaniho hudbou.
Yeux sans visage, Les (1960)
Vynikající thriller se silnými hororovými prvky. Sledoval jsem ho jedním dechem a pak jsem na něj ještě dlouho, dlouho myslel. Samotná zápletka ke konci trochu pokulhává, neboť je směrována do slepé uličky a poté náhle ukončena ve stylu deux ex machine, to však byl jistě záměr tvůrců. Navíc to funguje dokonale. Tento černobílý snímek je stejně působivý jako o rok mladší Psycho.
Viy (1967)
Ponurá pohádka jak má být. Za zmínku stojí hlavně ony tři noci v kostele, hlavně ta poslední, kdy se na scéně objeví celé legie originálních a dobře provedených potvor.
Blind Terror (1971)
Výtečný thriller, těžící hlavně z hereckého umění hlavní představitelky a taky z dokonale zpracovaného, originálního nápadu. Mia je skvělá, její postava rychle přiroste divákovi k srdci a ostatní podávají také celkem slušné výkony. Samotný film je působivý a na svoji dobu poměrně odvážný, co se brutality týče. Postava vraha je ztvárněna také znamenitě, přímo z něj čiší jeho zášť a zlovolnost, a to i přesto, že až do konce neuvidíme jeho tvář. Chybí zde však nějaké uspokojivé vysvětlení jeho jednání. Konec je dost useklý, rozhodně by mělo být ještě pár otázek zodpovězeno. Celkově je to však velice podařený, působivý thriller, který by neměl uniknout pozornosti žádného milovníka napětí. Čtyři a půl.
Záhada Blair Witch (1999)
Nechci tento většinou opěvovaný snímek nějak shazovat, přesto se nemůžu zbavit dojmu, že je to dílo hodně, ale opravdu strašně hodně přeceňované. Mnozí tvrdí, že je ten film působivý, děsivý. A je fakt, že byl velmi úspěšný. To však rozhodně nevypovídá o tom, že by byl nějak nadprůměrně kvalitní. Hodně diváků se při jeho sledování fakt bojí - to je však způsobeno pouhým faktem, že jsou snadno ovlivnitelní a skutečně - alespoň částečně - věří tomu, že jsou ty zmatené záběry autentické a trojice filmařů opravdu zmizela. Tento způsob natáčení, snažící se vsugerovat divákovi, že sleduje nepřikrášlenou skutečnost, není nový, je na něm založen i Cannibal Holocaust a pár dalších filmů - třeba teď mě napadá náš "dokument" Ropáci. Dokonce i Stokerův prastarý román Dracula byl psaný formou deníků a dopisů, aby vzbuzoval dojem skutečných, reálných událostí. V takovém způsobu vyprávění je skryta veškerá síla Blair Witch, odtud pocházejí všechny jeho "kvality", a také komerční úspěch. Pokud diváci věřili tomu, že se film skládá z reálných záběrů, pak se nelze divit, že brali kina útokem, stejně tak je přirozené, že byli po odchodu z kina řádně nesví. Celkem se ale divím tomu, že jej někdo bere vážně i dnes, když se už dávno ví o jeho ryze fiktivním původu. Pro mě je to jen hodina a půl záběrů, v nichž trojice postav běhá po lese a navzájem se natáčejí kamerou. Je to zajímavá marketingová událost, ale jako film je to slabší průměr.
Svědectví (TV seriál) (1994)
Největším mínusem této série je už její podstata, spočívající v otrocké předělávce Kingovy geniální knihy do filmové podoby, s minimem úprav nebo nových nápadů. Takže to logicky nedopadá zrovna nejlépe, protože se opět potvrzuje pravidlo, že co vypadá dobře v knize, ztrácí většinou po převodu na plátno svoje kouzlo a hlavně smysl. Tady je to nejvíc poznat v poslední čtvrtině, jejíž filmová podoba je celkem nudná a pro ty, kteří knihu nečetli, jaksi nepochopitelná. Ostatně také zbývající většina filmu působí na diváka knihou nezasaženého hůře stravitelně, podivně, nudně. Film se tak paradoxně víc hodí pro ty, kteří Kingovo dílo přečetli a teď chtějí svoje dojmy a představy porovnat (a najdou si na to pěkných pár hodin času). Ti však budou zase nespokojení se ztvárněním některých charakterů a hlavně - což je třeba můj případ - s jasně viditelným nízkým rozpočtem. Totiž ne že by film působil nějak lacině, ale celá první knižní část, v níž se bortí civilizace a lidstvo zmírá v chaosu, panice a úpadku, se zde smrskne jen na pár scének. Co se týče mého názoru na to, jak si filmaři poradili s knižními hrdiny, pak jsem spokojený, a to hodně. Někteří z nich, hlavně Stu, Nadine a Larry, jakoby vypadli svým předobrazům z oka. Na druhou stranu mi moc nesedli Matka Abagail, Ralph Brentner a Randy Flagg, Temný muž, hlavní záporák, také mohl dopadnout líp - hlavně jeho "alternativní podoba" vzbuzuje spíš pobavený úsměv. Režie Micka Garrise je celkem rutinní, ale nejde mu nic vytýkat. S tímto přístupem (převést knihu co nejvěrněji na plátno) by si totiž nejspíš o moc lépe neporadili ani Darabont s Kubrickem. Film je film a kniha je kniha, a nejlepší filmové adaptace jsou takové, které jsou sami sebou a knihou se jen inspirují.
S.O.S. Titanic (TV film) (1979)
Jsou to sice lepší tři, ale přesto jenom tři. Největší slabinou filmu je mdlé pojetí katastrofy. Žádná pořádná panika, triky nebo pocit ohrožení a bezvýchodnosti zde není. Herci jsou převážně toporní, stejně jako režie. Stáří filmu přitom nehraje roli, neboť starší filmy o potopení Titaniku byly mnohem působivější. Tady to vypadá, jako by filmaři nechtěli hrát na dramatickou strunu a spíše se rozhodli vyprávět statický dokument. Film existuje ve dvou verzích - kratší, která má jen něco přes hodinu a půl, u nás vyšla na videu. Pochopitelně doporučuju tu delší, mající hodně přes dvě hodiny, která podrobněji popisuje osudy hlavních postav.
Tales from the Crypt (1972)
Pětice příběhů je vynikající. První je celkem ulítlý, je to spíš morbidní komedie, zato druhý příběh je ponurý a napínavý, se zdařilou pointou. Třetí je trochu slabší, ale jeho zakončení je opět vynikající. Čtvrtý příběh, variace na známou story o kočičí pracce, aneb jak moudře volit vlastní přání, se mi líbil asi nejvíc. A ten poslední, vyprávějící o vzpouře slepých pacientů, je z všech nejdrsnější, celkem se divím tomu, že už tenkrát měl někdo odvahu natočit něco, co vypadá jako nějaký předchůdce série Saw. Co se však moc nepovedlo, je rámcový příběh, zejména jeho zakončení, které mi zrovna nesedlo a ani jsem ho nepochopil. Poslední minuta by se měla vypustit a nahradit vhodnější alternativou - i kdyby se měli všichni účastníci sezení postě jen sbalit a odejít, bylo by to snesitelnější než použitá pointa. To je však jenom jeden výraznější nedostatek na této jinak výborné nadílce hororových příběhů.
Godzilla (1954)
Ha! Muž, celý navlečený do gumového kostýmu veleještěra, se potácí mezi krabicemi, rozdupává vše, co se mu připlete pod nohy a nic ho nezastaví. Díky pochmurnému, černobílému obrazu to ale působí dost dobře. Je to asi jediný film, v němž je Godzilla opravdu děsivá a budící respekt. taktéž děj je ze všech godzilích filmů nejlepší, člověk nemusí být zrovna génius, aby v radioaktivním zkázonosném ještěrovi odhalil alegorii na jistou událost z konce druhé světové války. Taktéž vynález, který nakonec monstrum zastaví, v sobě nese prvky obav ze zneužití nových objevů - proto jeho stvořitel raději volí smrt, než aby jej vydal do nesprávných rukou. Tento film by mohl jistě zabodovat i u těch diváků, kteří jinak ostatní japonské monsterfilmy nemusí.
Cujo, vzteklý pes (1983)
Kniha Cujo nepatří mezi to nejlepší, co King napsal, dle mého je to jen neuvěřitelně natáhlá povídka, potvrzující, že se tento většinou vynikající spisovatel nechává rád unášet svou pisálkovskou vášní a upřednostní kvantitu před kvalitou. Proto nebylo na jeho převodu do filmové podoby téměř co pokazit. Vypustilo se jen pár detailů. Příjemný film, který jistě potěší všechny příznivce "nature amoku". Lepší tři.
Bakterion (1976)
Tak tento film jsem chtěl vidět už hóóódně dlouho, myslím že od svých deseti let. Dobře si vzpomínám na obal videokazety, kolem kterého jsem často chodíval ve své oblíbené videopůjčovně. Na něm byl vyobrazen nestvůrně znetvořený člověk, který vypadal lépe než ve filmu. CO mi však přišlo nejpůsobivější, byl fakt, že tato kazeta nebyla v oné půjčovně zařazena mezi horory (které jsem si tenkrát rád půjčoval), ale v oddělení thriller/drama. To ve mě pochopitelně vyvolávalo zdání něčeho "serióznějšího" a z netvora na obalu jsem měl patřičný respekt. Navíc text na zadní straně hlásal cosi o varování před nejděsivějšími zbraněmi - biologickými, což mě ještě víc utvrdilo v názoru, že tohle nebude jen obyčejný stašidelný film, ale skutečné varování, drsnou story, která se může skutečně přihodit. A to mi nahánělo takový strach, že jsem si ten film tenkrát nepůjčil. Poslední dobou jsem si na něj vzpoměl, začal se po něm pídit a sehnal jsem si ho - abych vzápětí zjistil, že to není nic jiného než laciná hororová podívaná, jejíž zařazení do jiného žánru byla nejspíš chyba distributora, případně majitele oné půjčovny. Film vypráví o vědci, který se po nezdařeném pokusu nakazí biologickým svinstvem, promění se v jakéhosi mutanta, potácí se městem a žere další lidi. Potácí se pomalu a vydává u toho tolik hlasitého mručení, že by mu v reálu každý utekl, ale on už pár chudáků prostě uloví. Celé je to dost lacině natočeno, což má ovšem svůj béčkový půvab, který jistě pamětníci a milovníci starších béček ocení. Do filmu je navíc zařazeno téma konečného řešení, jaké známe z různých jiných filmů o biologickém ohrožení - armáda uvažuje o zničení města atomovou zbraní. Jakoby měli strach, že by ten potácející se panák mohl vyhladit celé lidstvo. To jediné filmu dodává nádech onoho varovného reálného příběhu, o němž jsem se zmiňoval na začátku. Celé to vidím tak na dvě hvězdičky, neboť některé scény jsou nechtěně humorné, což jistě pobaví, a navíc je tu to kouzlo starého videofilmu.
Dr. Jekyll a pan Hyde (1941)
Slabší tři... Film není natočen podle Stevensonovy novely, jedná se spíš o remake předchozí verze, kterou natočil Rouben Mamoulian s Fredricem Marchem v hlavní dvojroli. Tento film jej kopíruje chvílemi doslovně, některé scény jsou vyloženě identické. Tento přístup k natáčení celkem připomíná současné vykrádání každého aspoň trošku úspěšného filmu a tvorbu zbytečných předělávek. Na druhou stranu je nutno říct, že tohle je povedený film, působivě natočený a oplývající velmi dobrými hereckými výkony. Pokud bych nevěděl, že je to jen předělání předcházející verze, šel bych s hodnocením podstatně výš, uvažoval bych i o plném počtu. Ale takto jsou to opravdu jen slabší tři - už jen pro to, že původní film s Marchem považuji za mistrovské dílo a tato jí sahá tak maximálně po kolena.
Pohádka o putování (1982)
Krásná pohádka, významná tím, že ji mnozí viděli, všem utkvěla v podvědomí, nebo o ní alespoň slyšeli... ale téměř nikdo si už nevzpomene jak se film jmenuje a o čem je... Jinými slovy, všichni si pamatují hlavně ten MOR, který je v dětství děsil k smrti a o kterém se druhý den vybavovali ve třídě bez možnosti omrzení a popisovali ho těm, kterým film unikl. Skazka stranstvij tedy vstoupila do kolektivního podvědomí jako "ta pohádka s morem", což je zhruba totéž jako tvrdit, že Císařův pekař je "ta pohádka s golemem". Jinými slovy, mor ve filmu vypadá dobře, nezabere však víc než pár minut a není pro děj nijak extra důležitý (jeden s hrdinů sice padne v souboji s morovou babou, ale kdyby ho místo toho zabili třeba loupežníci, vyšlo by to nastejno.) Málo kdo si však vzpomene na to, že působivý je i zbytek filmu, který sice spadá do pohádkového žánru, ale pro svoji pochmurnost a celkovou vyspělost není moc vhodný pro menší děti. Nejen že by je mohl moc deprimovat, ale ani by nedocenili jeho kvality, neboť témata jako renesanční uvažování kontra středověká zabedněnost by pro ně mohla být těžko stravitelná. Film u nás prozatím nevyšel na DVD, což je nesmírná škoda, je to skutečný skvost. Plných pět.
Černá smrt (TV film) (1992)
Film se snaží divákovi nakukat, že nákaza morem je po propuknutí klinických příznaků neléčitelná a stoprocentně smrtelná. Většina děje se odehrává v nemocničním prostředí a celé je to jaksi mdlé, založené na trapných dialozích a nepovedených "dramatických" scénách. Začátek je celkem působivý, sledovat průběh nákazy u ubohé dívky, od prvních příznaků, přes postupující horečku a ž do okamžiků, kdy je jí fakt blbě, to byl celkem nápor na city. Po zbytek filmu většinou sledujeme, jak se parta doktorů snaží vypátrat, kdo se zesnulou přišel do styku, aby se zabránilo epidemii, to vše pokud možno nenápadně, aby se zabránilo panice, přičemž banda mocipánů chce celou záležitost ututlat. Prostě nenápaditá rutina. Ty dvě hvězdičky jsou hlavně za to, že u televizního filmu toleruju celkem dost a filmy o smrtících nákazách jsou prostě atraktivní. Ale fakt to jsou slabší dvě.
Son of Kong, The (1933)
Son of Kong není plnohodnotným pokračováním původního Konga, a zřejmě tak nebyl ani zamýšlen - je to spíš doplněk, nenáročná podívaná, v dnešní době podobně pojatá pokračování putují rovnou na DVD. Je proto zapotřebí trocha tolerance, srovnávat s božskou "jedničkou" skutečně není na místě, nedopadlo by to pro SoK zrovna nejlépe. A to by byla hrozná škoda. Film je totiž velmi příjemný a zábavný, třebaže do půlky je to spíše taková dobrodružná komedie, teprve potom se podíváme opět na Ostrov lebek. Zvláštní je, že toto pokračování vzniklo v témže roce, jako původní film, a nedá se tedy přesně určit, zda vzniklo plánovitě hned po dokončení jedničky, nebo byl jeho vznik podmíněn až obrovským úspěchem King Konga. Jisté však je, že se nesnaží svého předchůdce nijak napodobovat či kopírovat. Celé pojetí snímku je zcela odlišné, malý Kong je dokonce kladnou postavou, triků je zde podstatně méně než minule a hrají jen podřadnou roli, celkově je znát menší rozpočet a hlavně menší ambice. Zatímco u King Konga na diváka působily především ohromující triky, tady jsou v popředí spíš dialogy a situační zápletky. Mě se asi nejvíc líbilo představení amatérského kabaretu v první třetině filmu...
Chobotnice 2 (TV seriál) (1985)
Druhá série dost ztrácí přesunem ze zaflusané Sicílie do luxusního prostředí a příbytků mafiánské smetánky, což seriálu ubírá na stísněné atmosféře, která v jedničce čišela z každé druhé scény. Lov "malých ryb" mi přeci jenom sedl víc než velkohubé pikle prohnaných mocipánů. Druhá série má sice své silné části - třeba s Corradem ve vězení - jako celek však za tou první dost pokulhává.
My děti ze stanice Zoo (1981)
Pravdivý příběh nemravné dívky, které v žilách krom germánské krve koluje také nějaká ta dávka opiátů, je dozajista šokující. Když se však nad tímto příběhem zamyslíme - ať už nad knihou či filmem - zjistíme, že zas tak moc strašné věci se tam nedějí. Naše "hrdinka" vykonává nejstarší řemeslo z vlastní vůle, zcela dobrovolně, nikdo ji k tomu nenutí. Jinými slovy, nepovažuji tuto story za nějak děsivou či dokonce krutou, je to jen příběh lidské blbosti. To ale jen na okraj. Film je velmi povedený, uvážíme - li, co se muselo do dvou hodin smysluplně vtěsnat. Pochopitelně se může ozývat remcání nespokojených diváků že tam není to či ono, ale aby film obsáhl celou knihu, musel by mít alespoň deset hodin. Navíc má film dobrou atmosféru, noční Berlín je zachycen znamenitě. Tudíž jsem spokojený a dávám filmu zasloužené čtyři hvězdičky.
Dopisy mrtvého muže (1986)
Takovýto film by na Západě zřejmě nikdy nevznikl. A pravděpodobně by už nevznikl ani v současném Rusku. Kdepak, filmy tohoto ražení, drsné a syrové, můžou vzniknout jenom v zemi a v době, nepokládajících komerční ohlas za hlavní prioritu. Zároveň se ale musí jednat o zemi, jejíž kulturní scéna je na patřičně vysoké úrovni - a právě takovou zemí byl bývalý Sovětský svaz. Tam nevznikl jenom Mrazík (mimochodem jedna z nejhezčích pohádek:)), ale také filmy, jejichž umělecká hodnota a řemeslná dokonalost dosahují nebeských výšin. Například Pisma myortvogo cheloveka. Absolutně depresivní záležitost, ukazující nukleární katastrofu v nepřikrášleném a hollywoodsky nepokřiveném světle, obraz beznaděje a zoufalství, něco, co většinu diváků odkojených západní tvorbou musí zcela odrovnat. Možná se nabízí srovnání s Mazací hlavou či 1984, co se atmosféry týče. Dopisy mrtvého výstižně odrážejí ducha doby, kdy byly natočeny, strach z jaderného konfliktu je zde jasně patrný. Po zhlédnutí tohoto mi už skoro všechna americká katastrofická svinstva, jako třeba Armageddon, připadají totálně trapná a zbytečná. Dopisy mrtvého nepotřebují vizuální efekty z nichž bolí oči. O ztvárnění nukleárního pekla se dokonale postará několik hořících kulis a hrůza v obličejích prostých lidí, zoufalý křik a vkusná hudba na pozadí. Pokud máte možnost si tento film někde opatřit, a máte dostatečně silné nervy vidět SKUTEČNÝ katastrofický film, neváhejte ani chvíli. Jenom nezapomínejte, že opravdu není pro slabší povahy a celkem dlouho potom doznívá v hlavě.
Červi (1976)
Příjemný bio-horor, který sice neoslní kdovíjakou technickou dokonalostí či napětím, při odpovídajícím přístupu diváka, který má podobné filmy zkrátka rád, však nabídne odpovídající porci zábavy. Film je mnohem lepší než většina současných filmů s podobným tématem - například Larva nebo Slither. Tenkrát se prostě neplýtvalo hektolitry krve a digitálními efekty jako dnes, a tak měly tehdejší filmy rozhodně něco do sebe. A také mě potěšilo, že moje oblíbená postava přežila :)