djfun

Čas blbů...

Celé je to pěkné, barevné, po mnoha stránkách možná i bezchybné, až na jednu "maličkost" - že je to dílko úplně zbytečné! Remaky všeobecně moc nechápu, originál nikdy nepřekonaj a málokdy se to povede aspoň neposrat. Což se sice Stevenově verzi WSS docela daří, nicméně nového nepřináší nic (pokud za "vylepšení" nechcete považovat jistou učesanost pro dnešního mladého diváka), jenže proč vlastně inovovat dokonalost?! A jsme zpátky u toho, jakej má smysl přetáčet znova klasiku...?

Pierce Brosnan v životní roli:)) A solidní "komparz" hollywoodské smetánky v čele s parádníma Liz a Kim.

Když je na scéně Pauhofová, potažmo výbornej Markovics, drží to povětšinou aspoň obstojně nad vodou, vše kolem je bída. Kříž jako prskající karikatura Hitlera je vážně lacinej "džouk". Stašová nevhodně přehrává Pelíšky, líp nedopadají ani Mádl a bohužel i Procházková, Vágnerová pak úplná tragédie. Typická melodramaticky polokýčová Renčovina, která nedokáže jít syrově na dřeň, ale zas úplnej průser taky ne. Hodnotim jen filmové provedení, faktickou a lidskou stránku radši ne...

Odolával jsem 20 let, tyhle opulentní kýčové muzikály mě totiž nikdy moc nelákaly, i když hudbu miluju... Leč běda mi, v tomto případě to byl trestuhodnej předsudek!:) Tohle totiž byla čirá nádhera! A snad i díky záměrnému dlouholetému odříkání jsem si to dnes vychutnal o to víc. Jasně, že kýč a extravagantní vyšinutost (a v r. 2001 to muselo být na leckoho vážně móóc:)), ale v KULERVOUCÍM a SRDCETRHAJÍCÍM božském provedení! Romeo a Julie z Moulin Rouge v životních výkonech Nicole a Ewana, kterým věříte i sebemenší pohnutí brvou, nejproslulejších hitovek na kolik si jen vzpomenete s úžasnou lehkostí sem zakomponovaných v originálních až přímo drzých a přitom doslova nebesky padnoucích aranžmá, režie, kamera, kostýmy, tanec a hlavně celá stylizace jedním slovem skvost! A to, že mě to tak dostalo i po těch letech z mého pohledu znamená jediné: vzácná nadčasovost! Což -jakkoliv to zní jako hnusný sentimentální klišé- budou tyhle příběhy o lásce až na dřeň dokazovat navždy, aspoň dokud z nás nevyprchá veškeré lidství...

Co bude až nebude rap? PSH se myslim bát nemusej, protože jejich "hip hop neni plácnutý slovo do větru" a navíc: Penerskej dezert je sladší, než taštička vod Macka ty sráči:) Dokument mohl být vyšperkovanej ještě trochu líp, ale nostalgická hvězda navíc nad průměr hlavně z respektu k týhle partě, jejichž první album mě kdysi tak sejmulo! PSH forever!:)

Vlastně se v tomhle thrilleru za celou dobu nic až tak převratnýho nestane, přesto je napětí budováno tak zdařile, že vás to udrží s napnutejma kšandama a staženym žaludkem od začátku až do konce. Nůžky by ale přeci jen místama pomohly, stopáž přes dvě hodiny je značně přehnaná, obzvlášť když si člověk zpětně promítne, kolik se tam toho (ne)odehrálo. Herci v poho, kamera fajn, dialogy obstojný -sem tam s trefnym a občas s klišoidnim "moudrem"- a finále celkem vtipný a pro "vybruslení" asi ideální, což ale neznamená, že mě zároveň pěkně nenasralo!:) Tak a co teď s tim, když je to přesně někde mezi 3 a 4 hvězdama? No OK, vzhledem k tý skoro "Hitch" atmošce a s přihlédnutím k tomu jaký filmový "veledíla" sype Jebflix, ty čtyři nakonec dám:)

Celkem trefné a znepokojivé, jen ne až tolik jako skutečná současnost. Welcome, Voyager 1 a 2 dorazily do "cíle", tedy do PRDELE... I s českým poselstvím na zlaté desce na palubě: „Milí přátelé, přejeme vám vše nejlepší“. Bingo!

Tak jó, posbíráme do scénáře všechny klišé co se dá, zasadíme je do zapadlý díry, kde žije asi 13 lidí, aby nám zbyl nějakej ten Doláč na nějaký ty tríčky a na honorář do finále pro Billa a jeho partu, a už vůbec se nebudeme zdržovat nějakou nadsázkou či vtipem... Mno, jako hold či nostalgický ohlídnutí za Ghostbusters dle mě tedy vskutku ne, ale na nedělní odpolko pro děcka do "tývky" asi docela fajn:)

Lady Gaga dokáže překvapit (i ve filmových rolích viz. třeba Gucci) a v tomto živáku krom "povinné" ukázky stopadesáti modelů ze své garderoby dokazuje, že je vážně skvělou zpěvačkou. Škoda, že její vlastní repertoár jsou takové sračky... Každopádně bylo moc fajn vidět pohromadě tyhle dvě vzdálené generace a zástupce úplně odlišných žánrů, kterým to ale na pódiu společně ladilo i slušelo a celý tenhle komorní koncert byl prostě příjemným pohlazením na duši. Lady hlasově za mistrem určitě nezaostala, jen ten feeling a swingové frázování má (měl) samozřejmě Tony nedostižné. Tak ať je mu v tom jazzovém nebi fajn...