meemini

Vít Karas mě překvapil a musím připustit, ze celkem dobře. I když po Micimutr jsem nic takového nečekal (vlastně ani předtím ne). Co se týká nespokojenosti, mám problémy hlavně s podivínstvím některých postav. A to je záležitost obou pohádek. Tyhlety rádoby vtipné role stoji za prd a jsou trapné. Herecky mi nevadilo skoro nic, jenom Dyk slušně přehrává, alespoň já z něj mam takový pocit, a Kraus raděj nehraje vůbec. Celkově mi v Pokladech nic nechybí a zůstává ve mě hřejivý esprit pojetí a kamery.

Pro mě značně nudné. Občas úsměvné, ale rozhodně nic víc. V rámci tvorby dua Smoljak - Svěrak zklamání.

Skvěle sehraná řež na velkém prostoru a co do šíře. Co do hloubky už je to horší. Mám pocit, že bojovníci čas od času nestíhali otáčet vším možným (hlavně sebou samými) přesně podle scénáře. To ukazuje na určitou chybu při sestavě choreografie. Teď záleží, jak si s tím poradit tady. Vzhledem k tomu, že je film na bojových scénách všeho druhu postaven, lze to chápat jako chybu fatální - pro ty, kteří si v boji a bojových scénách hodně libují. Nicméně faktem zůstává, že jsem se vlastně i přesto skvěle bavil. V Zátahu vítězí akce nad statičností, rychlost nad pomalost a hlavně zážitek nad zklamáním ;).

Dokument o zakladateli bojového umění Aikido. Vzhledem k tomu, že se ósensei Morihei Ueshiba narodil už v předminulém století (19.) je film černobílý a většinu stopáže bohužel také hodně poznamenaný zubem času. Jinak jde o dokument poskládaný z nejrůznějších nahrávek. Myslím, že tu stejně nikdo nečeká žádné umění dokumentu, ale především ukázky cesty umění boje v podání zakladatele.

Opět skvělé. I když se neubráním srovnávání. Druhé dějství Hobita rozhodně za tím prvním pokulhává. Ale všimněte si toho, že pořád si i tak vystačí na plné hodnocení. Je to tím, že jsem prostě a jednoduše (a naprosto subjektivně) pohlcený sledováním dobrodružství někde daleko ve Středozemi? Nebo tím, že je Hobit sledem do poslední mrtě vyladěných obrazů, nádherné hudby a neuvěřitelného souznění s dějem, kterému divák podléhá? A víte, co? Ani mi na tom vlastně moc nezáleží. Výsledek je tak jako tak výborný.

Hezká vzpomínka na dětství. Krásná Alessandra Martines, skvělý soundtrack, nevšední příběh.

Chtel jsem dat ctyri, jednu dolu za tezko znatelne 3D. Ale za tu atmosferu nahustenou nepretrzitym napetim, vygradovanou výborným soundtrackem (potažmo zvuk celkově), je to na pet. Nejlepsi filmovy zazitek za posledni minimalne rok!!

Na filmovém Mikulášovi je jisté to, že měl fantastickou předlohu. Výsledek se povedl tak na půl. Mikulášovi patálie jsou zábavné, představitel Mikuláše byl vybrán obstojně, podařilo se šikovně skloubit velkou spoustu Mikulášových mini příběhů a pomalejší Kryšpín je přímo skvělý (stejně tak většina momentů s ním). Problém je v tom, že z materiálu, který Goscinny a Sempé vytvořili bylo možné dostat ještě víc. Otázka je, do jaké míry, je to ovlivněno obsazením většiny rolí. Maminku, tatínka, spolužáky i souseda Durdu jsem si představoval jinak. A důležité je i to, že Tirardovi se do filmu nepodařilo přenést tu specifickou atmosféru dětského světa, kterou knižní předloha film poráží na celé čáře. I přesto jsou patálie školáka Mikuláše příjemným rodinným filmem.

Příliš dlouhá, nezáživná podívaná do zákoutí vykřičeného domu a několika vyčouhlých fujar.

Nechápu pouze jediné. Zač dávat hvězdy? Vždyť je to naprostá ztráta času. Jedna rada: nečekejte pointu. A ano, nekonečně vleklé záběry, červené jako krev a k smrti nudné - ty naopak čekejte, a to po celou dobu. A ještě jedna rada: za ničím nehledejte nic hlubokého, je to jen profi paskvil. A zač vlastně tu jednu? Protože nejsem takový kruťák jako Refn a psychopat jako Julian... nebo Gosling (proč do toho šel?)?