Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Komedie
  • Krimi

Recenze (2 546)

plakát

Krvavý příliv (1995) 

Skvěle zahraná ponorková partie pod taktovkou Tonyho Scotta s dnes již legendárním Zimmerovým soundtrackem. Mlaďas Washington jako morální kormidlo se pere o velení s Hackmanovým starým psem. Motivy spravedlnosti a argumentace proti bezmyšlenkovitému plnění rozkazů a násilí jsou jednoduché, ale funkční. Atmosféra blížícího se nukleárního holocaustu téměř hmatatelná. Přesto jsou tu i lepší ponorkové thrillery. P.S: Vsadil bych že Tarantinova úlitba scénáři je jistě v konverzaci o Silver Surferovi.

plakát

Tokyo Vice (2022) (seriál) 

Michael Mann první epizodou nastavil vysoký standard a TOKYO VICE i díky němu patří k těm typům pořadů, kterými se člověk mimochodem vzdělává. O japonské kultuře a tamějších mezilidských vztazích, zabíjení i zradě. Gaijin Adelstein, který si události prožil a napsal knihu, kterou jsou události inspirovány dohlíží z producentského křesla na faktickou stránku věci a neony tak svítí o trochu pravdivěji než je na americkou produkci běžné. Realistické pomalejší tempo a sledování vývoje jednotlivých postav se úročí každým dalším dílem. Akce je pomálu, ale o to je zemitější. Herecky není co vytknout. Elgort před počáteční nedůvěru přesvědčil. Kellerová je až na závěrečnou blbost výborná (piko zatemňuje mozek!) a Watababe hraje na jistotu. Oblíbencem prvního kola se však stává komplikovaný policajt Hideaki Itó, skvěle vyvažuje to dobré a zlé co policie nabízí. Skvěle rozehraná show a těším se na druhou sérii. Povstaň z mrtvých a žij!

plakát

Svědci za objektivem (2012) (seriál) 

Není tělo není vražda... příběhy fotografů z rozličných válečných zón světa otevírají oči. Silně polarizované země, které dusí občanská válka ukazují co se může stát, když moc padne do nesprávných rukou. Nejsilnější epizodou je jednoznačně Rio, které se v rámci přípravy pořádání Olympijských her nebálo pořádně přivřít oči. Záběry na těla schovaná v kanalizačních rourách nebo spálených pozůstatků, které spíš než tělo připomínají shnilý kořen stromu, člověkem docela otřesou.

plakát

Bod varu (2021) 

Barantini na zlatém podnose servíruje samo peklo. Grahamův šéfkuchař Andy prožívá tu nejhorší směnu v životě. Přeplněný lokál, hygiena, známá kritička jako doprovod kámoše co mu dlužíte prachy a na telefonu exmanželka, která je vytočená, že nedal synovi dobrou noc. Chyby personálu, špatná komunikace, nedostatek času. Bod varu je o extrémech, ale takhle nahuštěný život je. Možná se neodehrává během jedné směny, ale týdne, co na tom? Ten tlak je neúnosný, každého složí. Otázka není jestli, ale za jak dlouho...

plakát

Moon Knight (2022) (seriál) 

Hroch, krokodýl a pták vejdou do baru a začnou rváčku... Moon Knight je trochu něco jiného než kdokoliv mohl očekávat. Což je na jednu stranu fajn a na tu druhou hodně špatně. Násilný a krvavý potenciál je pořešený kulišácky. Mrtvoly a krvavé zabíjení tu je, ale bohužel v probliku, o který divák vždy přijde a hrdina se tak často probouzí s hromadou mrtvol okolo a zakrvácenýma rukama. Výborná je ovšem linie s přeskakujícími osobnostmi vrcholící v psychiatrické léčebně. Díly jsou bohužel nevyvážené. Ty co dělal Diab postrádají šmrnc a jen rutinně za sebe skládají scény. Moorhead s Bensonem si naopak hrají, překvapují a dodávají toliko potřebnou atmosféru zmatku a nejistoty. Isaac je typově skvěle vybraný a jediným problém vidím s vyměknutím Spectora ve finálních dílech. Kouká se na to dobře a ano na Disneyovku je to krapet drsnější, ale Moon Knight měl potenciál Deadpoola a ten zůstal bohužel zcela nenaplněn. Kouká se na to ale docela dobře, to zase jo.

plakát

Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství (2022) 

Hravé, ale zkratkovité pokračování příběhu o arogantním chirurgovi, který se dal na kouzla vede do jiných světů, ale i do jeho podvratného nitra. V úvodu překvapil Raimi paralelou na západoruský konflikt, závěrem démonickým zmrtvýchvstáním a celkově nekonzistentním vyprávěním. Druhý Strange by zasloužil tak půlhodinu navíc, aby se multivesmírem pořádně poňuchňal, aby mohl rozvést podpříbehy postav. Nevěřím, že by Waldron pokazil scénář a spíš v tom vidím zásah studia, aby dostal stopáž na rozumnější úroveň. Hostující herci jsou celkem fajn, ale z jedné castingové volby nejsem vůbec nadšený, takže minusový bod i zde. Hororové aranžmá je boží (bulvy z očích důlků budou padat!), tlející těla, efektní smrti a odpadávající kusy těl, ale naznačují, že Myšák občas umí přivřít oči a potěšit pravověrné trochou gore. Bude to ale stačit? Jsi šťastný?

plakát

Gangy z Birminghamu - Série 6 (2022) (série) 

Po depresivním závěru minulé řady, který ještě pojistitla smrt Helen McCrory byla laťka hodně vysoko, ale Steven Knight vpletl do historických reálií úvodu druhé světové války velice silný příběh o hledání laskavosti v duši bezcitného cikánského gangstera. Chybí zemitost úvodních řad, mnohem více se politikaří, ale ten vývoj je logický a dává smysl. Cillian Murphy v možná životní roli dává rozlučce Tommyho Shellbyho neskutečný drajv i váhu. Finálová série jak má být. Řádně osudová, plná smrti a loučení. P.S: Potěší cameo frontmana Sleaford Mods Jasona Williamsona v závěrečné epizodě.

plakát

Návrat do vesmíru (2022) 

Elonova revoluční myšlenka nevyhazovat zlomy je hlavním ekonomickým důvodem proč předat zkoumání vesmíru ziskuchtivým korporacím. Musí se to začít vyplácet. Jinak tam nebudeme létat vůbec. Vzít jako konstruktéry lidi, kterým při nevydařeným letům někdo umřel je taky nápad za milión. Tyhle drobnosti ve finále rozhodují o úspěších mise. Pro lidi co to sledují Live není ten dokument nic tak převratného, ale Netflix všechno servíruje ve 4K pěkně sestříhané, s hudbou ala Interstellar a za to má plusové body.

plakát

Moonfall (2022) 

Včera v testovacím Apollu 10 1/2 dneska v regulérní 11ce... Emmerich ničí planetu, podobně, ale zase trochu jinak. Možná je všechno tak nějak línější a destrukce není tak opulentní jako v předochozích katastrofických hitech jako byla 2012 nebo klimatický Den poté. Na druhou stranu ta destrukce hraje tentokrát spíše vedlejší roli. Hlavní je cesta do středu Měsíce a tajemství Dysonovy sféry, zábavné blbnutí s mrakem a předpotopním raketoplánem, rodiné hodnoty a hlášky. O několik chlupů horší než předchozí Emmerichovky, ale pořád solidní zábava na dvě hodiny, kde může jet mozek na volnoběh.

plakát

Apollo 10 1/2: Dítě kosmického věku (2022) 

Linklaterovo vysoce autorské vzpomínání na dětství promíchané s vysněnou cestou na Měsíc. Šedesátá létá v Hustonu, poblíž vzniku jednoho z nejdůležitějších počinů lidstva, byla podle všeho skvělé místo k žití. Tlachání, hry a sny o úžasné budoucnosti. Válka jako kulisa v televizi. Vizuální stránka z celého projektu dělá fantastickou podívanou, ve které jsou překreslovány nejen kusy skutečnosti, jako byly dobové zábavní parky, ale i fragmenty 2001: Vesmírná Odyssey a dalších zásadních kulturních počinů. Test Apolla 10 1/2 je milé naivní a zábavný i když bez větší katarze... dělá z přistání docela brnkačku. Především je to výpověď o době, která budila naději.