Falcor

Hurá hurá, konečně zase nějaký originální film o modýlku letadla v potížích, jaké ještě žádný letový provoz nepamatuje. To v TV již dlouho chybělo. Plejáda (několik málo komparzistů, zde v hlavních rolích) ukázkových béčkových herců v ohrožení života (věřili byste tomu?) takovém, že i ten největší profík na světě by určitě nevěděl, co dělat. Naštěstí nešťastníci ve vzduchu mají předem vyhráno (Ti zlí samozřejmě ne), když k smrti vyděšený (co se vkusu týče) divák zjistí, že osud všech ze země pevně řídí věčně napomádovaný Daniel Baldwin. Uf, tentokrát to dobře dopadlo.

Na slušný anglický humor zde připadalo až moc odporného a přehnaného špulení rtů na celé roztřesené sanici. Přesto právě onen suchý humor (a lyžařský závod) naštěstí celou přehranou otylku zastínil.

Zavírané a otevírané dveře lidské duši toho, kdo nazatěžuje se hledáním kliky. Lyrická, však svojí prostotou bytí i tíživá, brána ke katarzi od umělých "smysluplných" nadstaveb čisté existenci lásky, života. Jasný? Ne? Tak se nechejte unášet na uklidňujících vlnkách jezerního mikrosvěta i dupejte zuřivě do jeho ostrého ledu, však zkuste nemyslet na věci před a po filmu, na všechny věcičky, vymyšlené zákonitosti a svazující dogmata, křehké nesmysly kolem nás, na nichž stavíme svoje životy.

"Teď, teď tu byl! Teď jsem ho viděla. Je to sotva pár hodin." ... tolik obživlá fotografie z Blow-Up či magnetofonová páska z Blow Out, coby médium a důkazný materiál, však jen trošku pomalejší, zamlženější a nedůvěryhodnější. Zato ale půvabnější, zamilováni se hodnější a zavražděníhodnější (nejsem hodný na češtinu, já vědět) v zápletce tolikrát již v mnoha filmech viděné.

Kterak blondýnka vše tak nějak zvládala.....prostě pohádka, navíc úplně mdlá, nebýt zachraňujícího hlasu Jiřího Hrzána.

Po shlédnutí dalšího bulharského filmového skvostu Marka Ropera (Orient Expres) se odvažuji tvrdit, že konečně začínám tohoto paskvilného rejžu chápat. On si ty svoje lahůdky točí jen tak z prosté radosti, že kamera běží a něco zachytává. Kamera je také na celém veledíle to nejlepší, protože při natáčení jakžtakž kmitavě fungovala (i když to rovněž není stoprocentní, možná ji jen občas někdo omylem zapnul a vypnul, náhodně natočil nějakou "dřevohru" v přírodě) a byla barevná, což k dětinskému tvůrcovu uspokojení stačí. A aby ta jeho nezbedná "filmová" dítka byla opravdu jen a jen jeho, pro jistotu je schválně točí tak, že ..... špatně, aby se to náhodou ještě někomu dalšímu nelíbilo. Musí to dělat naschvál, protože i náhodně nasnímané momentky čehokoliv, slátané dohromady čímkoliv a ozvučené jakkoliv, dávají větší smysl z jakéhokoliv úhlu pohledu a poslechu, než tato toporná tvůrčí zhovadilost.

Jo jo, US pohraničáři jsou dost drsní chlápci a v drsnějším prostředí se s ničím se moc nes.... . .....Chuck Norris ve Wolkerovi to není.

Jako dítě (kolem 10 roku) za komančů jsem to viděl na polské TV (tam se občas dalo shlédnout něco od těch zlých imperialistů) a tehdy by to byl 5ti hvězdičkový dokonalý robotický akční sci-fi horor s blonďatou astronautskou kočičkou.

Je rok 2006 a já se považuji (většinou) za dospělého člověka, ale ne za nostalgického senila, takže pochybuji, že by i američani před 47 lety věřily, že jejich "hrdinní" předkové před 200 lety chodily a jednaly toporně jak prkna a okázalí Ferdové mravenci... ehm, co to melu...to ty čisté uvázané šátky kolem krků a vyžehlené kovbojské oblečky mě zmátly....., tedy okázalí herci, kteří toto vše divadelně názorně, jak na nějakém ochotnickém představení (pravda, občas s nezávadně líbivě obrhroublými, samozřejmě tou správnou U.S. cenzurou posvěcenými a doporučenými, výrazy), usměvavě ztvárnili. Jasný? OK, jednoduše: před půl stoletím v USA pro američana - možná paráda, dnes v civilizaci pro normálního člověka - legrace.

Nehodnotím kvalitu zpracování seriálu o geniálním, leč věrohodném čtyřnohém blonďákovi, ale ... co jsem asi tak před těmi více jak dvaceti lety mohl v té bedně vidět? No, zeptal bych se současných capartů, ale ty mě s Gorem a s Japonským seriálem pošlou maximálně tak někam ...Pikaču....to jo. Avšak já a my všichni tady kolem dobře víme, že ... a vzpomínky zůstanou..... a ty hezké (pokud již nějaké takové někde v přehlcené mysli vyštracháme) si zaslouží vysoké hodnocení.