Určitě mě těší, že se na západě natočil snímek věnovaný okupaci Československa. Dobové reálie jsou znázorněny s překvapivou autentičností, místy jsem ani nepoznal, že to nebylo natočeno v Česku. Taktéž ústřední herecké trio odvádí standardně kvalitní výkony. Nicméně je to příběh, který podle mého názoru patří pouze na stránky knih a nikoli na plátno. Nedočkáme se ani jediné emocionálně silnější scény. Souvislý děj prakticky neexistuje. Hlavní hrdinové jen neustále souloží, schází se a zase rozchází. Zasadit to do Latinské Ameriky 21. století, tak z toho vznikne prachobyčejná telenovela. A to je při takřka tříhodinové stopáži smrtící kombinace. Po první hodině mi ten film připadal věrný svému názvu nesnesitelný.
Na jednoduché zápletce o ukradeném kole vybudovali tvůrci dokonale realistický a dojemný příběh o zcela obyčejných lidech poválečné Itálie. Neherci v hlavních i vedlejších rolích jsou úžasní. Příběh podává jasné a výstižné poselství. Zloději kol zcela právem vstoupili do historie jako jedno z nejpřelomovějších děl své doby.
Anglický pacient není ničím víc než obyčejnou červenou knihovnou, která zaujme pouze skutečností, že vyprávění je zasazeno do prostředí druhé světové války v severní Africe. Děj mi přišel zdlouhavý a poměrně nudný. Nevšední oscarovou sklizeň tudíž moc nechápu. Na druhou stranu, přesvědčivé herecké výkony a nádherná kamera z pacienta dělají přeci jen nadprůměrný snímek, jenž rozhodně stojí za vidění. 70%.
Překvapivě mi tento né moc ambiciózní remake přišel stravitelnější než originál z roku 1973 (který se mi mimochodem moc nelíbil), ale i tak se nejedná o nic víc než béčkový horor se solidním hereckým obsazením. Nové zpracování bylo převedeno do současnosti a ze skotského ostrůvku do USA, ale jinak se příliš neliší od původní verze. Nejlepší Wicker Man pro mě zůstává v podání Iron Maiden :-)
Velké překvapení. Nesmírně zdařilá arénovka, která sice opakuje zaběhnuté postupy a klišé žánru, jaké už známe z Rockyho, Těžké váhy, Fightera a jiných snímků, ale přesto dokáže diváka přibít do sedačky a v závěru si oba hlavní hrdinové chtě nechtě vynutí vaše sympatie. Ačkoli ani jednu z ústředních postav nehraje žádný skutečný zápasník, tak jednotlivé souboje jsou natočeny velice profesionálně. A i když hlavním hnacím motorem příběhu jsou brutální zápasy v ringu, děj samotný vůbec nepůsobí jako vata a to se cení :-)
Snímek, který se zásadně vymyká z Jean-Claudeovi dosavadní filmografie. Rozhodně je to o třídu kvalitnější podívaná než většina Van Dammových děl, přesto bych ji paradoxně fanouškům belgického svalovce nedoporučil, obvzláště té menšině, jež má Jean-Clauda stále spojeného s neporazitelným bojovníkem a nechce si o svém idolu kazit iluze. JCVD tady vystupuje jako úplně normální stárnoucí chlap s docela všedními problémy a otevřeně se na kameru zpovídá ze svých "hříchů". Tahle částečně fiktivní, částečně životopisná forma mi však přišla velice originální a navíc zde snad vůbec poprvé vidíme Jean-Claudea místo kopání podávat opravdový herecký výkon (i když ve filmu představuje sám sebe).
Příjemná a bohužel již skoro pozapomenutá road-movie s Al Pacinem a Gene Hackmanem. Dojemný a hlavně uvěřitelný příběh, spolu s hereckým koncertem ústřední dvojice dělá ze Strašáka skvělou podívanou. I když to nemusí být zrovna snímek pro každého, já tyto nízkorozpočtová komorní dramata prostě žeru :-) !!
Akční thriller, jenž se snaží těžit z osvědčeného motivu nevinného člověka na útěku a zároveň předkládá divákovi romantickou linii mezi dvěma nesourodými postavami. Od samého začátku Turista vrší jedno klišé za druhým a i ten rádoby šokující závěr nakonec působí strašně kýčovitě. Přes velké množství akce a nijak přehnanou stopáž jsem se poměrně dost nudil a to je u podobného žánru zásadní problém. Pohromadě tak snímek drží jen díky charismatu ústřední herecké dvojice. Stárnoucí, ale stále sexy Angelina spolu se sympaťákem Johnnym zajistí, že je to film bez problémů koukatelný a místy i zábavný (třeba Deppův zběsilý úprk ala Jack Sparrow po střechách domů). Osobně bych ale čekal mnohem víc. 30%.
Bezchybné komorní drama, které ačkoli se celé odehrává v jediné místnosti, je napínavé od první do poslední minuty. Působilo to na mě spíše jako divadelní hra, ale i tak bych Dvanáctku rozhněvaných mužů ihned zařadil k nejlepším filmům 50. let. Je to strhující hra nervů vystavěná na brilantně napsaných dialozích a hereckých výkonech. Vedle Henryho Fondy zde zazáří třeba i český emigrant Jiří Voskovec.
Skoro se ani nedá uvěřit na jak malém prostoru se dá vytvořit zajímavý projekt. Rozhodně nejsem příznivcem romantického žánru, ale tohle komorní představení na mě zapůsobilo natolik, že jsem musel oběma hrdinům držet palce, aby to nakonec mezi nimi dobře dopadlo. Nesmírně realistický snímek o mezilidských vztazích (ale jsou zde zmíněna i dobová témata, např. politika, Vietnam atd.) je postaven výhradně na výtečně napsaném scénáři a hereckých výkonech Hoffmana a Farrowové.
Skvělý životopisně-hudební snímek, který obsahuje všechny atributy jaké by projekt daného žánru měl mít a věrně vystihuje osobnost Jimmyho Morrisona. Film je postavený zejména na strhujícím nejen hereckém, ale i pěveckém a tanečním výkonu Vala Kilmera, jenž si tu na počátku své kariéry hned střihnul životní roli. Nápaditá je i kamera se spoustou záběrů v doprovodu psychedelické hudby, jež navozují pocit, jakoby sám divák byl pod vlivem drog. Jen by se to možná dalo trochu sestříhat. 90%.
Japonské dobrodružné drama se věrně drží knižní předlohy od Eidži Jošikawy (i když na několika místech ji pochopitelně trochu osekává) a nabízí poutavý akční děj se sympatickým hlavním hrdinou. Celkově se mi Musaši líbil o něco méně než jiná "samurajská" klasika ze stejného roku a s Toshiro Mifunem v titulní roli (Sedm samurajů), ale i tak se jedná o strhující podívanou. Milovníkům ústředního hrdiny a japonské kinematografie mohu jen doporučit. 90%.
Vcelku podařený dobrodružný snímek z prostředí eskymáků. Film na pozadí jednoduché dějové linie dává nahlédnout do života tohoto osobitého národa. Nechybí nádherné záběry kanadské přírody. Scénář není nikterak originální, ale špatný taky ne a má celkem logické vyústění. Určitě záležitost hlavně pro fanoušky žánru. Z herců mě nejvíc zaujal Toshiro Mifune v jedné ze svých posledních rolí.
Vcelku příjemný poetický snímek s překrásnou kamerou a výbornými herci. Nicméně postrádá v podstatě jakýkoli děj a místy trochu nudí. Ještě, že délka filmu je poměrně přijatelná. Podobná témata zkrátka patří spíše na stránky knih než na obrazovku. Zajímavost: poslední filmová role Josefa Kemra.
Od Clinta bych takový snímek věru nečekal. Polidštění westernových hrdinů mi zpočátku přišlo hodně komické. Když hlavní hrdina-několikanásobný zabiják nedokáže ani nasednout na koně a sestřelit plechovku, chtělo se mi od obrazovky odejít. Ale když dáte Nesmiřitelným šanci, zjistíte, že se jedná o výtečnou podívanou, která ukazuje Divoký západ takový, jaký zřejmě skutečně byl. Bez vší romantiky a příkras. Žádná postava není vyloženě kladná ani záporná. A strhující závěr mi všechny předchozí pochybnosti dokonale vynahradil. Pokud patříte mezi fanoušky klasických westernů typu Sedm statečných, raději se tomuto dílu vyhněte, pro všechny ostatní nezapomenutelný zážitek.
Působivý thriller popisující známou aféru Watergate je natočen dokumentárním stylem. Scénář neobsahuje žádné výrazné dějové zvraty, ani jedinou akčnější scénu, a pro někoho tak může být místy nudný, já se však bavil skvěle. Prezidentovi muži nabízí především realistický pohled do zákulisí mravenčí redakční práce, která ovlivnila americké a možná i světové dějiny. Snímek je pochopitelně postaven na hereckých výkonech dvojice Redford-Hoffman, ačkoli třeba i Jason Robards je výborný.
Brilantní filmová rekonstrukce zřejmě nejznámějšího prezidentského atentátu 20. století. Přes více než tříhodinovou délku nenechá diváka ani na chvíli uhnout pohledem z obrazovky a předkládá další a další šokující zjištění. Na to jak moc se ve své teorii Stone mýlil si bohužel budeme muset ještě hezkých pár let počkat, ale do té doby mu to totálně žeru :-) Nesmím zapomenout pochválit vynikající herce v hlavních i vedlejších rolích.
Typická předražená hollywoodská šaškárna, která toho má s antickou mytologií jen pramálo společného. I když pomineme, že scénář obsahuje kvantum logických mezer, Immortals bohužel selhávají i jako nenáročná oddechovka ve stylu 300: Bitva u Thermopyl. Bojové scény jsou nechutně digitální, nemluvě o tom, že polovina stopáže se odehrává ve tmě (!). Postavy jsou nezajímavé a je vám úplně jedno co se s nimi stane. Na Freidu Pinto se dá alespoň koukat, zato Henry Cavill je neuvěřitelně prkenný hlavní hrdina a i potenciál Mickey Rourka zůstal nevyužit.
Průměrný thriller s vynikajícím Douglasem v titulní roli. Určitě zajímavý nápad, ale přeci jen jsem od toho čekal trochu víc. Po skončení jsem měl pocit, že se jednalo jen o příběh jednoho totálního magora, než o nějakou sociální kritiku. Ve výsledku to není špatný film, ale zkrátka jen trochu přeceňovaný.
Propaganda nejtěžšího kalibru, ale po filmařské stránce opět skoro stejně strhující jako o dva roky starší Křižník Potěmkin. Ejzenštejn filmy rozhodně natáčet uměl!
Lehce podprůměrné akční béčko, které se veze na doznívající vlně podobných snímků 80. let. Zaujme snad jen ústřední představitel - Brandon Lee, který po otci podědil skvělé bojové schopnosti a na rozdíl od něj měl možná i o něco více hereckého talentu. Škoda, že neměl čas ukázat se v nějakém lepším bijáku.
Vynikající český animák, naprostá povinnost vidět pro všechny věkové generace! První povídka mi přišla trochu slabší, ale zbývající dvě mi to bohatě vynahradily. Předchozí Fimfára jsem bohužel neviděl, takže nemám srovnání, ale zatím je to u mě na plný počet!
Jednu hvězdičku strhávám za ideologii. Ale pokud se dokážeme povznést nad skutečnost, že se jedná o komunistickou propagandu, tak po řemeslné stránce je to vskutku mistrovské dílo. Snad žádný jiný němý film nepůsobí tak strhujícím dojmem. Vzpoura na bitevní lodi či masakr na schodišti v Oděse jsou legendární scény, které inspirovaly a dodnes inspirují řadu mladších režisérů. To je primát, který Potěmkinu nikdy nikdo nemůže upřít.
Vcelku zdařilé sociální drama z amerického Jihu v první polovině 20. století. Whoopi Goldbergové role hlavní hrdinky perfektně sedla a předvádí zde o dvě třídy lepší herecký výkon, než jak ji známe z komedií typu Sestra v akci. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že na to kolik to získalo Oscarových nominací se jedná o lehce přeceňovaný snímek. Přes rozsáhlou metráž je znatelné zestručnění příběhu oproti knižní předloze (kterou bych si ale po shlédnutí velice rád přečetl). Kromě toho mi dost vadil ten přeslazený závěr a místy jsem se neubránil nudě. I tak, ale určitě doporučuji shlédnout, zejména fanouškům žánru a příjemné režie Stevena Spielberga.
Je to spíše dokument než hraný film, ale jako sonda do světa narkomanů a generační výpověď to funguje skvěle. Scény s herci jsou výborně nakombinované s monology reálných osob. Nutno vyzdvihnout také přesvědčivý herecký výkon Rostislava Nováka.
Mohla to být celkem zdařilá historická detektivka. Herci, kamera i kostýmy jsou dobré. Avšak výsledný dojem kazí jednoduchý a snadno předvídatelný scénář. Také si režisér mohl trochu více vyhrát s atmosférou. Prostředí starého hradu přímo vybízelo k tomu natočit ponurý a strašidelný film, který by přibil diváka do sedačky, to se ale bohužel nestalo. Podobné projekty zkrátka v Čechách patří spíše na televizní obrazovky, než na plátna kin.
Ano, veze se to trochu na vlně Hřebejkových filmů z konce 90. let, ale i tak jeden z nejlepších českých snímků za poslední roky. Jediné, co bych vytknul je mírná "okleštěnost" příběhu, která dává poznat, že scénář byl napsán podle mnohem obsáhlejší knižní předlohy (a některé postavy tak vůbec nemají šanci se rozvinout, např. Kristýna Boková-Lišková či Macháček). Ale jinak perfektní dobová výpověď, smutná i zábavná zároveň. Překvapili i sympatičtí neherci v ústředních rolích. A já mám navíc pro filmy s podobnou tématikou slabost, takže jasných pět!
Jeden z těch zbytečných filmů totálně o ničem, který se navíc snaží předstírat, že má nějaké hlubší poselství. Scénář začne na mrtvém bodě a taky na něm skončí. Hlavní hrdinky, mimochodem příšerně zahrané, na sebe jen neustále křičí, nebo se snaží s větším či menším úspěchem někoho sbalit. Jedna hvězdička za výbornou hudbu, jinak hrozná tragédie. Ačkoli to má jen 99 minut, dokoukal jsem s vypětím všech sil.
Klasický akčňák 80. let, tentokrát se sympatickou dvojicí Nolte-Murphy. O akční honičky, souboje a vtipné hlášky není nouze. Srdce žánrově nezatíženého fanouška asi nijak zvlášť nerozbuší, ale já z nostalgie dávám za 4!
Je neuvěřitelné, jak česko-slovenská dvojice režisérů, která v 50. letech natáčela jednu sračkoidní agitku za druhou mohla o jednu dekádu později stvořit takový skvost! Herecké výkony Kronera a Kamińské se ani nedají popsat slovy. Ačkoli se nedočkáme ani jediné naturalistické scény, závěr podává to nejmrazivější svědectví o holocaustu a lidském charakteru, jaké jsem kdy na plátně viděl. Postava hlavního (ne)hrdiny mi trochu připoměla Hřebejkovo Musíme si pomáhat.
Moje komentáře
Nesnesitelná lehkost bytí (1988)
Určitě mě těší, že se na západě natočil snímek věnovaný okupaci Československa. Dobové reálie jsou znázorněny s překvapivou autentičností, místy jsem ani nepoznal, že to nebylo natočeno v Česku. Taktéž ústřední herecké trio odvádí standardně kvalitní výkony. Nicméně je to příběh, který podle mého názoru patří pouze na stránky knih a nikoli na plátno. Nedočkáme se ani jediné emocionálně silnější scény. Souvislý děj prakticky neexistuje. Hlavní hrdinové jen neustále souloží, schází se a zase rozchází. Zasadit to do Latinské Ameriky 21. století, tak z toho vznikne prachobyčejná telenovela. A to je při takřka tříhodinové stopáži smrtící kombinace. Po první hodině mi ten film připadal věrný svému názvu nesnesitelný.
Zloději kol (1948)
Na jednoduché zápletce o ukradeném kole vybudovali tvůrci dokonale realistický a dojemný příběh o zcela obyčejných lidech poválečné Itálie. Neherci v hlavních i vedlejších rolích jsou úžasní. Příběh podává jasné a výstižné poselství. Zloději kol zcela právem vstoupili do historie jako jedno z nejpřelomovějších děl své doby.
Anglický pacient (1996)
Anglický pacient není ničím víc než obyčejnou červenou knihovnou, která zaujme pouze skutečností, že vyprávění je zasazeno do prostředí druhé světové války v severní Africe. Děj mi přišel zdlouhavý a poměrně nudný. Nevšední oscarovou sklizeň tudíž moc nechápu. Na druhou stranu, přesvědčivé herecké výkony a nádherná kamera z pacienta dělají přeci jen nadprůměrný snímek, jenž rozhodně stojí za vidění. 70%.
Rituál (2006)
Překvapivě mi tento né moc ambiciózní remake přišel stravitelnější než originál z roku 1973 (který se mi mimochodem moc nelíbil), ale i tak se nejedná o nic víc než béčkový horor se solidním hereckým obsazením. Nové zpracování bylo převedeno do současnosti a ze skotského ostrůvku do USA, ale jinak se příliš neliší od původní verze. Nejlepší Wicker Man pro mě zůstává v podání Iron Maiden :-)
Warrior (2011)
Velké překvapení. Nesmírně zdařilá arénovka, která sice opakuje zaběhnuté postupy a klišé žánru, jaké už známe z Rockyho, Těžké váhy, Fightera a jiných snímků, ale přesto dokáže diváka přibít do sedačky a v závěru si oba hlavní hrdinové chtě nechtě vynutí vaše sympatie. Ačkoli ani jednu z ústředních postav nehraje žádný skutečný zápasník, tak jednotlivé souboje jsou natočeny velice profesionálně. A i když hlavním hnacím motorem příběhu jsou brutální zápasy v ringu, děj samotný vůbec nepůsobí jako vata a to se cení :-)
JCVD (2008)
Snímek, který se zásadně vymyká z Jean-Claudeovi dosavadní filmografie. Rozhodně je to o třídu kvalitnější podívaná než většina Van Dammových děl, přesto bych ji paradoxně fanouškům belgického svalovce nedoporučil, obvzláště té menšině, jež má Jean-Clauda stále spojeného s neporazitelným bojovníkem a nechce si o svém idolu kazit iluze. JCVD tady vystupuje jako úplně normální stárnoucí chlap s docela všedními problémy a otevřeně se na kameru zpovídá ze svých "hříchů". Tahle částečně fiktivní, částečně životopisná forma mi však přišla velice originální a navíc zde snad vůbec poprvé vidíme Jean-Claudea místo kopání podávat opravdový herecký výkon (i když ve filmu představuje sám sebe).
Strašák (1973)
Příjemná a bohužel již skoro pozapomenutá road-movie s Al Pacinem a Gene Hackmanem. Dojemný a hlavně uvěřitelný příběh, spolu s hereckým koncertem ústřední dvojice dělá ze Strašáka skvělou podívanou. I když to nemusí být zrovna snímek pro každého, já tyto nízkorozpočtová komorní dramata prostě žeru :-) !!
Cizinec (2010)
Akční thriller, jenž se snaží těžit z osvědčeného motivu nevinného člověka na útěku a zároveň předkládá divákovi romantickou linii mezi dvěma nesourodými postavami. Od samého začátku Turista vrší jedno klišé za druhým a i ten rádoby šokující závěr nakonec působí strašně kýčovitě. Přes velké množství akce a nijak přehnanou stopáž jsem se poměrně dost nudil a to je u podobného žánru zásadní problém. Pohromadě tak snímek drží jen díky charismatu ústřední herecké dvojice. Stárnoucí, ale stále sexy Angelina spolu se sympaťákem Johnnym zajistí, že je to film bez problémů koukatelný a místy i zábavný (třeba Deppův zběsilý úprk ala Jack Sparrow po střechách domů). Osobně bych ale čekal mnohem víc. 30%.
Dvanáct rozhněvaných mužů (1957)
Bezchybné komorní drama, které ačkoli se celé odehrává v jediné místnosti, je napínavé od první do poslední minuty. Působilo to na mě spíše jako divadelní hra, ale i tak bych Dvanáctku rozhněvaných mužů ihned zařadil k nejlepším filmům 50. let. Je to strhující hra nervů vystavěná na brilantně napsaných dialozích a hereckých výkonech. Vedle Henryho Fondy zde zazáří třeba i český emigrant Jiří Voskovec.
John a Mary (1969)
Skoro se ani nedá uvěřit na jak malém prostoru se dá vytvořit zajímavý projekt. Rozhodně nejsem příznivcem romantického žánru, ale tohle komorní představení na mě zapůsobilo natolik, že jsem musel oběma hrdinům držet palce, aby to nakonec mezi nimi dobře dopadlo. Nesmírně realistický snímek o mezilidských vztazích (ale jsou zde zmíněna i dobová témata, např. politika, Vietnam atd.) je postaven výhradně na výtečně napsaném scénáři a hereckých výkonech Hoffmana a Farrowové.
Doors (1991)
Skvělý životopisně-hudební snímek, který obsahuje všechny atributy jaké by projekt daného žánru měl mít a věrně vystihuje osobnost Jimmyho Morrisona. Film je postavený zejména na strhujícím nejen hereckém, ale i pěveckém a tanečním výkonu Vala Kilmera, jenž si tu na počátku své kariéry hned střihnul životní roli. Nápaditá je i kamera se spoustou záběrů v doprovodu psychedelické hudby, jež navozují pocit, jakoby sám divák byl pod vlivem drog. Jen by se to možná dalo trochu sestříhat. 90%.
Samurai (1954)
Japonské dobrodružné drama se věrně drží knižní předlohy od Eidži Jošikawy (i když na několika místech ji pochopitelně trochu osekává) a nabízí poutavý akční děj se sympatickým hlavním hrdinou. Celkově se mi Musaši líbil o něco méně než jiná "samurajská" klasika ze stejného roku a s Toshiro Mifunem v titulní roli (Sedm samurajů), ale i tak se jedná o strhující podívanou. Milovníkům ústředního hrdiny a japonské kinematografie mohu jen doporučit. 90%.
Stín vlka (1992)
Vcelku podařený dobrodružný snímek z prostředí eskymáků. Film na pozadí jednoduché dějové linie dává nahlédnout do života tohoto osobitého národa. Nechybí nádherné záběry kanadské přírody. Scénář není nikterak originální, ale špatný taky ne a má celkem logické vyústění. Určitě záležitost hlavně pro fanoušky žánru. Z herců mě nejvíc zaujal Toshiro Mifune v jedné ze svých posledních rolí.
Golet v údolí (1995)
Vcelku příjemný poetický snímek s překrásnou kamerou a výbornými herci. Nicméně postrádá v podstatě jakýkoli děj a místy trochu nudí. Ještě, že délka filmu je poměrně přijatelná. Podobná témata zkrátka patří spíše na stránky knih než na obrazovku. Zajímavost: poslední filmová role Josefa Kemra.
Nesmiřitelní (1992)
Od Clinta bych takový snímek věru nečekal. Polidštění westernových hrdinů mi zpočátku přišlo hodně komické. Když hlavní hrdina-několikanásobný zabiják nedokáže ani nasednout na koně a sestřelit plechovku, chtělo se mi od obrazovky odejít. Ale když dáte Nesmiřitelným šanci, zjistíte, že se jedná o výtečnou podívanou, která ukazuje Divoký západ takový, jaký zřejmě skutečně byl. Bez vší romantiky a příkras. Žádná postava není vyloženě kladná ani záporná. A strhující závěr mi všechny předchozí pochybnosti dokonale vynahradil. Pokud patříte mezi fanoušky klasických westernů typu Sedm statečných, raději se tomuto dílu vyhněte, pro všechny ostatní nezapomenutelný zážitek.
Všichni prezidentovi muži (1976)
Působivý thriller popisující známou aféru Watergate je natočen dokumentárním stylem. Scénář neobsahuje žádné výrazné dějové zvraty, ani jedinou akčnější scénu, a pro někoho tak může být místy nudný, já se však bavil skvěle. Prezidentovi muži nabízí především realistický pohled do zákulisí mravenčí redakční práce, která ovlivnila americké a možná i světové dějiny. Snímek je pochopitelně postaven na hereckých výkonech dvojice Redford-Hoffman, ačkoli třeba i Jason Robards je výborný.
JFK (1991)
Brilantní filmová rekonstrukce zřejmě nejznámějšího prezidentského atentátu 20. století. Přes více než tříhodinovou délku nenechá diváka ani na chvíli uhnout pohledem z obrazovky a předkládá další a další šokující zjištění. Na to jak moc se ve své teorii Stone mýlil si bohužel budeme muset ještě hezkých pár let počkat, ale do té doby mu to totálně žeru :-) Nesmím zapomenout pochválit vynikající herce v hlavních i vedlejších rolích.
Válka Bohů (2011)
Typická předražená hollywoodská šaškárna, která toho má s antickou mytologií jen pramálo společného. I když pomineme, že scénář obsahuje kvantum logických mezer, Immortals bohužel selhávají i jako nenáročná oddechovka ve stylu 300: Bitva u Thermopyl. Bojové scény jsou nechutně digitální, nemluvě o tom, že polovina stopáže se odehrává ve tmě (!). Postavy jsou nezajímavé a je vám úplně jedno co se s nimi stane. Na Freidu Pinto se dá alespoň koukat, zato Henry Cavill je neuvěřitelně prkenný hlavní hrdina a i potenciál Mickey Rourka zůstal nevyužit.
Volný pád (1993)
Průměrný thriller s vynikajícím Douglasem v titulní roli. Určitě zajímavý nápad, ale přeci jen jsem od toho čekal trochu víc. Po skončení jsem měl pocit, že se jednalo jen o příběh jednoho totálního magora, než o nějakou sociální kritiku. Ve výsledku to není špatný film, ale zkrátka jen trochu přeceňovaný.
Deset dní, které otřásly světem (1927)
Propaganda nejtěžšího kalibru, ale po filmařské stránce opět skoro stejně strhující jako o dva roky starší Křižník Potěmkin. Ejzenštejn filmy rozhodně natáčet uměl!
Rychlý jako blesk (1992)
Lehce podprůměrné akční béčko, které se veze na doznívající vlně podobných snímků 80. let. Zaujme snad jen ústřední představitel - Brandon Lee, který po otci podědil skvělé bojové schopnosti a na rozdíl od něj měl možná i o něco více hereckého talentu. Škoda, že neměl čas ukázat se v nějakém lepším bijáku.
Fimfárum – Do třetice všeho dobrého 3D (2011)
Vynikající český animák, naprostá povinnost vidět pro všechny věkové generace! První povídka mi přišla trochu slabší, ale zbývající dvě mi to bohatě vynahradily. Předchozí Fimfára jsem bohužel neviděl, takže nemám srovnání, ale zatím je to u mě na plný počet!
Křižník Potěmkin (1925)
Jednu hvězdičku strhávám za ideologii. Ale pokud se dokážeme povznést nad skutečnost, že se jedná o komunistickou propagandu, tak po řemeslné stránce je to vskutku mistrovské dílo. Snad žádný jiný němý film nepůsobí tak strhujícím dojmem. Vzpoura na bitevní lodi či masakr na schodišti v Oděse jsou legendární scény, které inspirovaly a dodnes inspirují řadu mladších režisérů. To je primát, který Potěmkinu nikdy nikdo nemůže upřít.
Purpurová barva (1985)
Vcelku zdařilé sociální drama z amerického Jihu v první polovině 20. století. Whoopi Goldbergové role hlavní hrdinky perfektně sedla a předvádí zde o dvě třídy lepší herecký výkon, než jak ji známe z komedií typu Sestra v akci. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že na to kolik to získalo Oscarových nominací se jedná o lehce přeceňovaný snímek. Přes rozsáhlou metráž je znatelné zestručnění příběhu oproti knižní předloze (kterou bych si ale po shlédnutí velice rád přečetl). Kromě toho mi dost vadil ten přeslazený závěr a místy jsem se neubránil nudě. I tak, ale určitě doporučuji shlédnout, zejména fanouškům žánru a příjemné režie Stevena Spielberga.
PIKO (2010)
Je to spíše dokument než hraný film, ale jako sonda do světa narkomanů a generační výpověď to funguje skvěle. Scény s herci jsou výborně nakombinované s monology reálných osob. Nutno vyzdvihnout také přesvědčivý herecký výkon Rostislava Nováka.
Jménem krále (2009)
Mohla to být celkem zdařilá historická detektivka. Herci, kamera i kostýmy jsou dobré. Avšak výsledný dojem kazí jednoduchý a snadno předvídatelný scénář. Také si režisér mohl trochu více vyhrát s atmosférou. Prostředí starého hradu přímo vybízelo k tomu natočit ponurý a strašidelný film, který by přibil diváka do sedačky, to se ale bohužel nestalo. Podobné projekty zkrátka v Čechách patří spíše na televizní obrazovky, než na plátna kin.
Občanský průkaz (2010)
Ano, veze se to trochu na vlně Hřebejkových filmů z konce 90. let, ale i tak jeden z nejlepších českých snímků za poslední roky. Jediné, co bych vytknul je mírná "okleštěnost" příběhu, která dává poznat, že scénář byl napsán podle mnohem obsáhlejší knižní předlohy (a některé postavy tak vůbec nemají šanci se rozvinout, např. Kristýna Boková-Lišková či Macháček). Ale jinak perfektní dobová výpověď, smutná i zábavná zároveň. Překvapili i sympatičtí neherci v ústředních rolích. A já mám navíc pro filmy s podobnou tématikou slabost, takže jasných pět!
Pusinky (2007)
Jeden z těch zbytečných filmů totálně o ničem, který se navíc snaží předstírat, že má nějaké hlubší poselství. Scénář začne na mrtvém bodě a taky na něm skončí. Hlavní hrdinky, mimochodem příšerně zahrané, na sebe jen neustále křičí, nebo se snaží s větším či menším úspěchem někoho sbalit. Jedna hvězdička za výbornou hudbu, jinak hrozná tragédie. Ačkoli to má jen 99 minut, dokoukal jsem s vypětím všech sil.
48 hodin (1982)
Klasický akčňák 80. let, tentokrát se sympatickou dvojicí Nolte-Murphy. O akční honičky, souboje a vtipné hlášky není nouze. Srdce žánrově nezatíženého fanouška asi nijak zvlášť nerozbuší, ale já z nostalgie dávám za 4!
Obchod na korze (1965)
Je neuvěřitelné, jak česko-slovenská dvojice režisérů, která v 50. letech natáčela jednu sračkoidní agitku za druhou mohla o jednu dekádu později stvořit takový skvost! Herecké výkony Kronera a Kamińské se ani nedají popsat slovy. Ačkoli se nedočkáme ani jediné naturalistické scény, závěr podává to nejmrazivější svědectví o holocaustu a lidském charakteru, jaké jsem kdy na plátně viděl. Postava hlavního (ne)hrdiny mi trochu připoměla Hřebejkovo Musíme si pomáhat.