Flakotaso

Svou strohostí a zároveň analytičností, úhlem zkoumání postav, důrazem na realističnost, popř. rámováním obrazů a střihem mi to připadalo jako takový kompromis mezi bergmanovským a hanekeovským přístupem. Výborný, nenávodný a pečlivě "zosnovaný" (zrovna toto slovo nebylo použito náhodou) film. Není se co divit, že Malmrosovy díla jsou v Dánsku klasikami.

Vala tady kouzelně oslovuje Švormovou - "ty hlavo...".

https://www.youtube.com/watch?v=BUkQjX8eKe0 --> https://www.youtube.com/watch?v=puCLpnpRxhY --> https://www.youtube.com/watch?v=n6a9R0A9lRE

Druhý celovečerní film gruzínského filmaře Otara Iosselianiho je podivuhodný zejména čistotou, s jakou předává zřetelné a do filmových obrazů téměř vyražené poselství. Snímek je objektivizujícím záznamem jednoho dne mladého muže, který pracuje jako tympánista v orchestru. Objektem zkoumání je zde především jeho neuvěřitelně přelétavá povaha – celý den zařizuje desítky záležitostí a drobných povinností, neustále odbíhá od jedné k druhé, aniž by však většinu z nich dokončil. Nelze si nepokládat otázku, zda je nepřeberné množství jeho činnosti obdivuhodné či naopak – energii muž totiž rozhodně nepostrádá, otázkou ale je, zda ji správně investuje. Film je výlučný i svou formou – pojetí je zcela nepsychologizující a míří spíše k dokumentaristickému stylu cinéma verité, zde ovšem v hávu fikce a nezaznamenávající plošnou aktuální skutečnost, ale soustřeďující se pouze na jednu bytost. Neustálá přítomnost Bachova Erbarme Dich však připomíná, že se stejně tak jedná o výpověď obecně platnou, jednotlivce přesahující.

Italskou operu zpívající sklepní střelec Fritz Lang! To je mi ale metahumor. Škoda trochu nahodilé kompozice, ale jinak je to kvalitativně i základní premisou velmi podobné například Tierische Liebe, Seidl si udržuje úroveň už velmi dlouho. Rozhodně se tedy nejedná o jeho nejhorší film, jak píše rivah, spíše o seidlovský nadstandard, osvěžený klasicky vynikající Gschlachtovou kamerou.

"Když de hezká žena a má hezkou nohu a pak de přepychově hezkej kůň a má taky hezkou nohu...to já miluju!"

Tentokrát překvapivě nepříliš rýpavý a potměšilý Dušek, což mě od největší české dokumentaristické studny nekorektního humoru docela překvapilo. Je to spíše sociální dokument vysokých estetických a formálních kvalit, který ale zachycuje realitu určitého prostředí, typu lidí a životních etap velice pozorně a věrohodně, bez zbytečné snahy o šok a senzaci.

"Ty ale ten bubeník byl výbornej!" - "Vážně?" - "Obrovskej...co to bude až to bude?"

Obsahuje jeden z nejlepších voice-overů všech dob: "Ajs krým....y sensible, sebsible! ajs krym...cosos para un tristesa...ohh ahh o ochhh ááááh eeh oh oh ohhh...ajs krým curidad!" Atd.

Příklad filmu, který je podle ustavených konvencí tak špatný, až je dobrý a velmi zábavný, což ale v případě tohoto filmu nutně nemusí být negativum (a ani nesejde na tom, zda se v případě všech "objektivně" neukočírovaných složek filmu jednalo o záměr režiséra či nikoli). Doslova a do písmene infarktově, až absurdně vyhrocená romance s úžasně přehrávajícím Poelvoordem neustále na hranici kolapsu, zlověstnou thriillerovou hudbou a zcela nečekaně se zjevivším, osudově glosujícím voiceoverem jak z Truffautova Julese a Jima. Je docela překvapující, že ještě dnes něco tak podivného projde zkrze všechna síta, dokonce až do benátské soutěže. Ale je to jenom dobře.