maarr

Nejlepší psychologické drama historie českolovenské a jedno z nejlepších světové kinematografie. Film je především geniální v jediné postavě a to osobě Karla Kopfrkingla v životní roli Rudolf Hrušínský st. Jeho herecký projev je vskutku neuvěřitelný. Právě Hrušínský svým nepřekonatelným hereckým projevem dělá z filmu nadčasové filozofické dílo. Které nás stále nutí přemýšlet. Pan Kopfrikingl je ztělesněním slušného, morálního člověka, který nade vše miluje svou rodinu a práci. Jeho práce pro něj není prací ale posláním, je fascinován smrtí stejně tak spálením těla žehem, protože jedině tak se může dostat duše do éteru a převtělit a dosáhnout znovuzrození jak učí buddhismus. Ano fascinace buddhismem je další s rysů povahy pana Kopfrkingla. V naprostém kontrastu vystupuje postava esesáka Reinkeho. Představitel fašistické ideologie o uspořádání nového světa, dlouholetý přítel pana Kopfrkingla z 1. světové války. On je protipólem povahy Kopfrkingla. Film je především o fašismu v nás. O tom, že v každém z nás se skrývá zlo a i morální člověk se může stát bezcitným vrahem pokud je přesvědčen o ideologii fašismu tak jako pan Kopfrkingl, který zavraždění své ženy "Lakmé" a jejich syna nechápe jako zločin ale naopak ve spojení ideologie fašismu a své vlastní o svobodě duše, chápe svůj čin jako spasení své rodiny, kterou by jejich židovský původ předurčoval k likvidaci v koncentračním táboře. Takto však je dle Kopfrkinglovy idee jejich duše spasena, osvobozena od posmrtného těla a může plynout dál do "éteru". Takto hodlá Kopfrkingl spasit všechny ty nebohé duše (židy), které nemají místo v novém lepším světě. I když je ve skutečnosti obyčejným vrahem sám se považuje za spasitele nebohých duší. Film především poukazuje na temnou stránku lidské povahy, na to jak lehce se dá člověk strhnout k hrůzným činům, které si však ospravedlní díky ideologii. Každá ideologie ať už ta fašistická či komunistická dokázala s normálních obyčejných lidí udělat zločince. Film nutí k zamyšlení každého z nás jak by se v podobné situaci zachoval. Jak pevné jsou morální zásady člověka? Co je pro nás morální a co ne? Co je to svědomí?

Nádherná poetická komedie, z které přímo přímo sálá pohoda českého venkova a krása české přirody. V hlavní roli se zde předvedl Josef Kemr. Mimochodem zajímavé je, že Svěrák se Smoljakem napsali hlavní postavu podle skutečné postavy jistého pana Lukšíčka. Když hledali chalupu tak narazili na takovou samotu, kde v chaloupce žil jistý pan Lukšíček, který také stále tvrdil že v zimě prodá kravku a na jaře už nezaseje, ale vždy zasel. Genialita herectví Josefa Kemra spočívala především v tom, že mu stačilo přečíst si scenář a hned se dokázal do role absolutně vžít, i když se samotným panem Lukšíčkem se odmítl sejít, což mu navrhoval Svěrák, prý aby si osvojil chování pana Lukšíčka, odpověděl Kemr není třeba já už ho mám. A na filmu je to znát. Jeho styl chůze, sečení trávy, bodré vystupování..., Zkrátka Kemr ztvárnil dokonale venkovského člověka. Film je protkán celou řadou hlášek, které jak říkal Svěrák si často ani vymýšlet nemuseli, protože různé situace zažili sami při hledání chalupy. Postava zedníka, který bere deset korun na hodinu, cihlu sice do ruky nevezme ale odborník je to na slovo vzatý skvěle ztvárněná Františkem Řehákem je též psaná podle skutečná postavy zedníka. Zkrátka tato komedie patří k tomu nejlepšímu co se u nás kdy natočilo. Dávám pět hvězdiček.

Opět výborná komedie.Vynikající je především herecký koncert mistra Hrušínského, jeho doktor dodává filmu na poetičnu, když se projíždí krajínou, kterou se kochá a odříkává báseň jako opravdový básník, jeho hlasový projev byl geniální, působil velmi poeticky, srdcervoucně a vzápětí ho Hrušínský hned odlehčil hláškou na řidiče projíždějící trabantu, který na něj troubil "Jen se neposer, papundekle". Naprosto legendární je jeho dialog s hostinským ztvárněným výborným hercem malých rolí Jiřím Lírem. "Chceš lázně Bedřichu? Nechci, to mi neudělalo dobře. Tak jeď k moři. Zavři hospodu a jeď. Tam jsem byl předloni, tam trpím průjmama. Tak jeď do Tater. Já nesnáším vejšky. Tak víš kam jeď? Zajeď do Pelhřimova prohlídni si krematorium, ať víš do čeho jdeš. Jinak se jedná o typicky českou komedii, myslím, že to, že měla nominaci na Oskara byl velký úspěch, ale získat ho nemohla, protože jde o typicky český humor, který Američané nejsou schopni dostatečně docenit. Jak někde prohlásil Jiří Menzel, to, že zahraniční film dostane Oskara znamená jen to, že se líbí Američanům. Legendární je také pivo ze sedmého schodu, to zná prakticky každý. János Bán maďarská filmová hvězda, u nás téměř neznámý byl trefa do Černého, stejně tak pan Pávek v podání Mariána Labudy, ač je zajímavé je, že původně se Svěrákovi příliš nezamlouval do filmu si ho prosadil režisér Jiří Menzel a byla to šťastná volba, právě oni dva se od sebe lišili i fyziognomií Pávek malý obtloustlý, Otík výsoký hubený habán, a právě když spolu šli do JZD tak ta vzajemná nesouměrnost postav ve skutečnosti neuvěřitelně ladila. Za zmínku stojí také asi nejlepší role Oldřicha Vlacha a jeho strkání sirek do kapes, které se mu nakonec vymstilo ale naštěstí to na funkci rostlináře nemělo vliv... Marie Ježková, kterou objevil Miloš Forman vlastně hrála sama sebe, byla neuvěřitelně přirozená, prostě svoje. Velmi vtipná byla scénka se Svěrákem. Na Svěráka vůbec nelze zapomenout, ve filmu hrál sice malou roli i když výborně zahranou ale především scenář, který napsal byl po všech stránkách perfektně vyladěný, však ho také jak říkal psal sedm let. Vůbec tento film vznikl velkou náhodou. Když napsal Svěrák se Smojlakem scenář k filmu Na Samotě u lesa, tak asi po dvou letech se přišlo na to, že jim byly omylem proplaceny dvakrát dvě stránky scénáře. Proto aby nemuseli peníze vracet byl Svěrák osloven aby napsal kratičkou povídku na dvě stránky, čímž by se doložily peníze dvakrát omylem proplacené. Tak Svěrák napsal povídku o řidiči náklaďáku a ušatém chlapci, tato kratičká povídka se dostala do rukou Jiřímu Menzelovi a u Svěráka si objednal scénář. A tak Svěrák celých sedm let scénář postupně zpracovával rozvinul postavu doktora, prostě všechno vytříbil k naprosté dokonalosti. Na dnešní dobu je to něco nepředstavitelného psát scénář na film sedm let. Dnes se všechno píše tzv. na koleně jenom aby to bylo v kinech (či v televizi) co nejrychleji , zkrátka vytřískat na tom co nejvíce peněz. Zkrátka na kvalitě nezáleží hlavně, že jsou z toho peníze. Ale abych se vrátil k filmu nesmím zapomenout na Petra Čepka a jeho řidiče Turka, naprosto perfektní herecký výkon. A pak samozřejmě také Jan Hartl milenec Turkovy manželky výborně zahrané Libuší Šafránkovou. Osobně se mi ještě líbila postava hrobníka-kameníka ztvárněná velmi pěkně Eugenem Jegorovem. Celý film korunuje krásná podmanivá hudba. Jeden z vrcholů československé filmové kinematografie. Pět hvězdiček (více bohužel nejde).

Pro mě osobně nejlepší burianovka, člověk se směje od začátku do konce. Burianovi zdatně sekunduje Marvan, v roli doktora -alkoholika. Dále v životní roli Václav Trégl, jeho pan Klůcek je opravdu nezapomenutelný. Větší prostor dostal i "koudelníka syn" čili gremiální rada jehož hraje snad nejčastější účastník Burianových filmů Čeněk Šlégl. A mohli bychom pokračovat dále, nesnesitelná hypochodrinčka ztvárněná Marií Blažkovou, či třeba postava vinárníka kterou hraje Václav Menger. Film vznikl v těžké době okupace naší vlasti, a jeho účel bylo lidi hlavně pobavit, což se mu určitě podařilo. Ale myslím, že sami autoři si asi těžko dokázali představit, že se lidé u tohoto filmu budou i po sedmdesáti letech od jeho vzniku.