Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Josef Kemr, Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Marie Hradilková, Martin Hradilek, Jan Tříska, Ladislav Smoljak, Naďa Urbánková, Zdeněk Blažek, Alois Liškutín (více)Obsahy(1)
Autoři komedie Na samotě u lesa, Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, humornou formou popisují různé typy tzv. chalupářů. Většinu postav napsali přímo pro jejich představitele, mezi nimiž vyniká především Josef Kemr v roli dědy Komárka. Manželé Lavičkovi, půvabně ztvárnění Danielou Kolářovou a Zdeňkem Svěrákem, jsou sváděni touhou po získání chalupy dědy Komárka, kterou však majitel, jak se zdá, jen tak neopustí. Vše nakonec vyřeší jejich děti, které si starého Komárka zamilují a začnou ho považovat za svého skutečného dědu. (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (809)
Prologem Menzlova filmového návratu k hrabalovským předlohám byl námět cimrmanovské dvojice Svěrák - Smoljak, kteří se pokoušeli zareagovat na nový trend socialistické společnosti jménem chalupářství. Ačkoliv je film eskapádou brilantních komických situací především zásluhou civilizací načichlé rodinky Lavičkových, jakýsi podvědomý tragický tón do něj vnáší svým citlivým herectvím Josef Kemr v roli samorostlého Komárka. A opět musím vyzdvihnout přítomnost Václava Trégla, jehož utlačovaný stařík je vskutku dojímavým obrazem odcházející generace prvorepublikových mistrů humoru. Filmu by opět prospěly méně periodické televizní reprízy. ()
Nemůžu si pomoct, ale tenhle film mě nijak neoslovil, a nemyslím, že je to pouze tím, že jsem mladší generace... Mělo to pár nápadů a docela dobrých hlášek, ale nic, co by mi přišlo opravdu vtipné, snad pouze mírně úsměvné. Konec mi přišel až moc unáhlený a nevšimla jsem si, že by jim tam v průběhu ten dědeček nějak zvlášť přirostl k srdci (snad krom těch dětí), takže to podle mě vůbec nemělo takový dopad, jaký to mělo mít. ~(2,3★)~ ()
Naposledy jsem tenhle film viděl v autobuse Praha-Krumlov. Japonka, co seděla vedle mě, odložila znuděně sluchátka už po deseti minutách a taky americké osazenstvo se tvářilo dost nechápavě. Zato našinci se poznali podle lehkého úsměvu na rtech, občas střídaného hlasitějšími chechty. Jsou prostě filmy národní, které exportovat nelze. Kemr u chaloupky náleží spolu třeba s Járou Cimrmanem a Večerníčkem do galerie entit cizozemci nepochopitelných. ()
Ano, tohle je česká klasika se vším všudy. Menzel si tímto filmem získal moji obrovskou důvěru v jeho kvalitní práci. Je to výborný režisér, což dokázal i v jiných filmech. Přesto na tomto filmu jsou nezapomenutelní hlavně 3 herci: Kemr, Svěrák, Smoljak a jejich výborný a neopakovatelný humor. Určitě zasloužená TOP 200. ()
Další z legendárních komedií, která je jednou z nejznámějších v České kinematografii. Ať už vezmeme laskavý humor Zdeňka Svěráka, příjemné prostředí, prosluněné léto či vynikající herce, dostaneme pravou a nefalšovanou odpočinkovou komedii. Josef Kemr v roli sympatického samorosta pana Komárka předvedl asi svou nejznámější roli, Zdeněk Svěrák je zde také nadmíru zábavný a jako třešinka na dortu je tu František Kovářík jako neodolatelný otec dědy Komárka. Skvělá zásobárna nesmrtelných hlášek a jistota odpočinku a dobré nálady. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (63)
- Ve filmu se opakovaně objevuje výraz „klekání“. Klekání je zvonění, které se opakovalo každý den třikrát – za úsvitu, v poledne a večer. Lidé měli při zvuku zvonu zanechat práce, pokleknout a modlit se modlitbu „Anděl Páně“. Tradičně se klekání zvoní po dobu trvání této modlitby, tedy zhruba dvě a půl minuty, a protože modlitba „Anděl Páně“ sestává ze tří biblických veršů, někdy se klekání zvoní s dvojím přerušením. V době, kdy ještě nebylo rozšířené nošení hodinek, sloužilo také k určování času. Za ranního klekání vstávali, při poledním obědvali a u večerního posílali své děti spát. Starší děti večerní klekání upozorňovalo, že se mají vrátit domů. Opozdilce mohla podle pověstí v poledne odvléct polednice a večer pak klekánice. (sator)
- Asi devět kilometrů od Sedlčan se nachází ves Svatý Jan, na jejímž svažitém hřbitůvku se točily scény pohřbu. V obci se rovněž nachází dům, který filmařům posloužil jako hospoda, v níž se děda Komárek (Josef Kemr) opil a poté na zahradě před ní popral. (Duoscop)
- Děda Komárek (Josef Kemr) vypráví historku o violistovi, který si u něj zapomněl violu. Josef Kemr byl zdatným hudebníkem právě na tento nástroj. (sator)
Reklama