„Marečku, podejte mi pero!“

nojo, klasika....kdo by neznal stále nepřítomného hliníka a věčně se hlásícího plhu, který dychtil po vědění.....musím se přiznat, že já patřil k těm, co se hlásili jen v kritickejch situacích,,,ty byly celkem dvě,,,,,jedna, když na mě přišlo náhle kakání a druhá, když sem si zapoměl bačkůrky,,,vlastně, eště byla třetí,,,pomoc příteli v nouzi...stalo se to v okamžiku kdy do třídy vlítnul ředitel na nečekanou inspekci,,,byl to typ člověka, kterej očekával oboustranou aktivitu, a protože s učitelem smě měli fér dohodu, že ho necháme 45 minut prospat a von nás nechá vzadu tiše mastit texas holdem, koukal z toho teď docela průser,,,hlavně bylo jasný že nestačí jenom projevit zájem, ale je potřeba taky něco mlhavě tušit..... naštěstí členové poker teamu zachovali chladnou hlavu a vymysleli plán....o pár vteřin později přistála mistrovi na brejlích papírová kulička s návodem..................pravá - vím...levá - nevím, nevyvolávat!... za chvíli profesor vyslovil svou první otázku ke třídě a zvedl se celý prales rukou.....je pravda že většina byla levejch, ale prává se vždycky aspoň jedna našla....a bluff zase jendou slavil úspěch.....to byly ony tři situace, ve kterých sem exceloval, ale jinak jak říkám, ruce v kapsách.... a stejně tak jeden můj kolega, který se naopak zase styděl za to, že "ví"...jednou, v červnu, zrovna den po tom, co si nechal u kadeřníka umotat svůj letní sestřih, mu naše postarší, mírně prošedivělá s mastnou pletí, profesorka pres dějiny, právě během probírání nacismu vyčinila slovy: "tak když znáš odpověď, jene, tak proč se nepřihlásíš, proč proboha nezvedneš ruku když to víš?"...a jenda si přejel hranou ruky svojí holou lebku a povídá: " na to ale máte sakra řídkýho kníra, abych kůli vám zvedal ruku"... (28.03.2009)

Téměř geniální komedie ze školních lavic. Co na tom, že zde hrají hlavní úlohu rodičové, kteří si přišli doplnit vzdělání. V podání takové eskadry výborných herců se člověk dočká mnohem humornějších a uvěřitelnějších situací, než v kdejaké přiblblé americké teen komedie. Skvělé herecké výkony v podání Sováka, Svěráka, Smoljaka, Janžurové, nebo Kemra – co víc si může divák přát. Zvláště když se u toho dosyta nasměje. Že já vůl taky nenosil něco ze své zahrádky… (07.04.2018)

Skvělá komedie, kterou by si měli připomenout ti, kteří pranýřují potomky kvůli známkám. Zejména sami autoři Svěrák se Smoljakem v roli “šikanátorů” se povedli. Ovšem mrzí mě odstrašující vztah otce se synem, který oba Jirkové měli, dlouho před i po filmu. A ta nehoda, která mohla být i příčinou - ne že bych se ho zastával. I když syna pustili z basy za dobré chování dříve a prakticky nikdy nepřestal být v branži úspěšný, během let fyzicky sešel -  cigarety a alkohol, co jiného. Ale… no. Lepší je nekazit si dojem z filmu, ať už jste o tom četli kdovíkolik. (12.01.2023)

Není velkých a malých témat, jsou jen velcí a malí tvůrci, chtělo by se s nadsázkou zvolat při zhlížení klasické české veselohry, kterou také začala pronikat neopakovatelná poetika Cirmanů do naší národní kinematografie. Skeče a někdy i tříšť skečů, jak lze také charakterizovat tento kabaretizující přístup, tu tvoří přirozenou součást syžetu a zdánlivě diletantní cimrmanovské herectví Lipského režie organicky skládá s tím "kukátkovým" těch ostatních. Co divadla rozlučuje, to film spojuje - i tak lze charakterizovat Lipského úspěch. Přispívá k němu i to, že základem řetězu veseloherních scén je "vážné" - lépe by bylo říci věcné - téma. Dálkové studium pokročilejší střední generace se ukazuje jako zvlášť inspirativní. Podařilo-li se zvládnout tuto výchozí výzvu, přímo řetězce zlidovělých výroků a nezapomínaných scén, provázené výbuchy spontánního smíchu, připadají jako přirozené a jaksi spontánní vyznění toho všeho. Tato zdánlivá lehkost je neklamným znakem každého velkého umění. V tomto případě umění, které je jedním z vrcholů našeho hraného filmu vůbec, napříč jeho stoletou historií. (30.12.2007)

Výnimočne nesúhlasím s názorom môjho obľúbeného komentátora golfistu, že "ti hrdobci, kteří hodnotí *** a méně, nevědí, co je sranda". Opakovane a výborne som sa zabával nielen na Marečkovi, ale aj na Vrchní, prchni, Kulovom blesku, na Trháku a Na samotě u lesa. Napriek tomu som všetkým menovaným dal maximálne tri hviezdičky. Všetko sú to filmy preplnené hláškami. Výbornými hláškami, ktoré zľudoveli a často ich používam aj ja. Mareček naviac i úžasným príspevkom Františka Kovaříka. Ale film netvoria iba hlášky, tri hviezdičky označujú nadpriemerný film a nad tým, že podľa ČSFD existuje v celej filmovej histórii iba 34 filmov, ktoré sú lepšie ako Mareček, by sa mohli, po zotavení sa zo záchvatov smiechu, zamyslieť aj vďační hodnotitelia. (12.12.2010)