Djoker

První film patří k vrcholům celého fenoménu. Ten druhý budou schopni částečně ocenit pouze fanoušci seriálu, kteří s Mulderem a Scullyovou ušli celých devět let. Mezi ně patřím i já, takže proto dávám relativně slušné hodnocení. Jedná se o průměrnou epizodu roztaženou na celovečerní stopáž, kde na rozdíl od prvního filmu není vidět větší rozpočet. Vyšetřování není ničím zajímavé. Bylo mi jasné, že k závěru přijde nějaký twist, kterým si tvůrčí duo ospravedlnilo realizaci filmu a on skutečně přišel, ale byl tak marný, že už pár hodin po projekci nejsem schopný popsat jeho podstatu. Potěší tak pouze několik odkazů na seriál, lehké rozvinutí vztahu ústřední dvojice a vlastně i ten nezaměnitelný X-Files humor (Bush!), což je ale na reinkarnaci legendy přeci jen málo. Při spekulacích o třetím filmu mi není úplně dobře.

Pro fanoušky Alex Morgan je to povinnost. Samozřejmě zde nechybí přehlídka amerických hodnot a gól v poslední sekundě.

Disneyho pásová výroba pořád umí. Přesně tak vypadá nezávadná látka pro celou rodinu a velká jména před kamerou navíc slibují zábavnou jízdu. Díky přívětivé stopáži to nestíhá nudit a dorazí Stiflerova máma, ale jinak je to děsně sterilní. Bella Thorne je fakt tlama, ale přiznávám, že ke konci jsem se tvářil dost podobně.

Podobné filmy mají jasnou cílovku, takže kdo není uřvaná černoška, tak se absolutně nechytá. Vykradený nápad se čtením myšlenek není vůbec využit naplno a logicky tak nemůže jít o slibovanou taškařici pro širší publikum.

Allen nikoho nelízal a ty pozice taky nesouhlasí. Hysterie kolem dokumentu je úsměvná. Nepřestává mě fascinovat, kolik lidí má problém pochopit, že i mezi úspěšnými umělci se nachází perverzní jedinci. Máslo na hlavě mají však oba povedení rodičové. Allen je úchyl, kterému začne hučet v klacku, jakmile má v dohledu mladé maso. Farrow má zase mesiášský komplex, a kdyby mohla, tak adoptuje všechny volné děti z Afriky i Asie. Přes velkou snahu tvůrců dokument není ve své výpovědi silný. Lynčování Jacksona mělo o dost větší tah na branku a člověk si to mrazení v zádech fakt užil.

Murder House je děsně zmatená duchařina, která absolutně nemá logiku a místy až trapně kašle na žánrová pravidla, ale nebyli by to Murphy s Falchukem, aby i zde perfektně nenastavili zrcadlo naší společnosti a trefně nevypíchli její nechutné výstřednosti. Co se týče této stránky, tak jsou skoro stejně působiví jako v mém milovaném Nip/Tuck, jenže pak je tady ještě druhá stránka a tu prostě neskousnu. Celá ta hororová stylizace je sice technicky dobře zvládnutá, ale zároveň totálně ujetá. Tvůrci dokazují, že mají velice bujnou fantazii, seriál se však postupně zvrhává v naprostou magořinu, která na mě nemá skoro žádný účinek a osudy hlavních postav mě za srdce příliš neberou. Je to škoda, protože Farmiga, Peters i ďábelská Lange umí diváka připoutat k obrazovce. Asylum diváka zavalí skutečně velkou porcí nápadů. Bohužel se z toho stane tak zmatený guláš, že i samotné dokoukání epizody je utrpení na úrovni nedobrovolného pobytu v blázinci. Hlavní hrdinové tam trpí opravdu hodně, ale mně to bylo upřímně jedno, protože u záporáků chybí pořádné vykreslení motivací, a tak si pořád dokola dělají ty svoje rádoby šokující prasárny, což začne být časem stereotypní. Další věcí je, že z půlky z nich se nakonec stanou správňáci a za ty svinstva, která prováděli předtím, může jejich bordel v hlavě nebo co. Ten měli hlavně scenáristé, protože něco tak nefunkčního se jen tak nevidí. Jedinou zajímavou postavou je slušně hláškující převtělený ďábel a nebýt Petersovy ufonsko-polygamní linky, která se jako jediná alespoň trochu snaží něco odvyprávět, tak se tento paskvil rozpadne úplně. S1: 50% S2: 40%

Chobotnice je nekonečný labyrint plný lží, mrtvol, tajných služeb a amerických prezidentů. Celou pravdu se tedy už nikdy nikdo nedozví, a právě proto je ideálním podkladem pro konspirační dokument. Jeden novinář si už kvůli jejímu rozplétání život zkazil a sledovat jeho následovníky je skutečně fascinující. Z podstaty věci však není možné dojít k pořádnému závěru nebo alespoň nějaké satisfakci.

Jednoznačně nejlepší filmový úvod, který jsem kdy viděl. Stručný, výstižný a velice poutavý. Film má navíc skvělý soundtrack. Samotný příběh je povedeným mixem absurdity lidského života a snahy něco změnit. Kevin je velice přesvědčivý a hodně rychle si ho člověk oblíbí. Díky jeho postavě jsem si uvědomil, že na změnu životního stylu není nikdy pozdě.

Skalní fanoušci Rogena budou asi nadšení. Dostanou totiž dvojnásobnou nálož jeho osoby. Zřejmě mělo jít o variaci na Borata, ale schází tomu drive, provokace jsou slabé a většina scének stejně spíše nudí než baví.

Netflix svoje dokumenty často zbytečně natahuje, aby mohly vzniknout minisérie. Tady překvapivě padla volba na celovečerní formát a hned to má větší spád. Šokující je případ sám o sobě, takže nebylo potřeba vymýšlet žádné dějové kličky a končit umělými cliffhangery. Sociální sítě mají na lidstvo blahodárný vliv.