Mngwa

Kolik těch Wayansů vlastně je? No ale k filmu - mě se to kupodivu líbilo. Humor Wayansovic klanu je poněkud svérázný, takže tak trochu chápu rozporuplné hodnocení. Černohumorné a chvílemi zcela nepokrytě fekální vtipy každému nesednou. Jenže na mě Dance Flick, narozdíl od větší části ostatních diváků (soudě podle místního hodnocení), prostě fungoval. Některé scénky mě totálně rozsekaly, např. flashdance, teplá show nebo číslo Sugar Beara a po skončení závěrečných titulků jsem se na ně prostě musela podívat znovu. Jednoznačné napravení reputace Wayansů po hrůzném Někdo to rád blond. Jen tak dál!

Já jsem si vždycky myslela, že jsem divná, ale potom jsem viděla Adamova jablka a zjistila jsem, že jsem vlastně trapně normální. Příběh je jedna velká bizarnost, ve které figurují neonacista, pošahaný kněz, arab, který má potíže se sebeovládáním, tlustý úchyl, těhotná hysterka a samozřejmě jablka. Většinou mi ujeté a trhlé filmy nevadí, dokonce to beru jako pozitivum, ale tento mi z nějakého důvodu až tolik nesedl, nevím. Všichni ti magoři si neustále něco nalhávali, což už samo o sobě je mi hrozně nesympatické. Největší magor ze všech byl ovšem kněz, který měl na svoje zblbnuté ovečky kupodivu pozitivní vliv. Až když mezi ně přišel nechutně normální nácek, začalo se to všechno nějak bortit. Vlastně už ani nic víc napsat nemůžu bez spoilerování. No, nuda to rozhodně nebyla, ale já na tohle asi nejsem.

Návod ke sledování výtvorů pana Jodorowského: 1) Připravit si velkého panáka min. 50% alkoholu 2) Pokaždé, když se stane něco, co vám připadá naprosto ujeté, upít. 3) Opakovat body 1 a 2 tak dlouho, dokud vám film nebude připadat normální.

Stan je starý zhýralý spisovatelský loser, který právě přišel o manželku při dopravní nehodě a jeho dcera mu to dává za vinu. S Charlottou mají poněkud zvláštní vztah. Někdy se nenávidí a hned na to spolu tančí v objetí za doprovodu romantické hudby. Celkově jsou všichni nějak moc roztančení a Stanovi se nějakým záhadným způsobem povede svést všechny Charlottiny kámošky včetně jakési slonice, která přišla bůhví odkud. Pořád jsem si říkala jestli někdy vyjede i po Charlottě a chvílemi to tak opravdu skoro vypadalo. Stanův podivný vztah s dcerou jsem prostě nějak nepochytala, do toho se tam ještě pomotává nějaký obtloustlý a patetický gay a celému tomu nadělení zdárně nasazují korunu citáty z klasické literatury. Těžko říci, jestli ta všudypřítomná nadrženost a roztančenost filmu spíš ubližuje, nebo je to naopak právě to, co ho dělá zajímavým. Nejbizarnější na tom všem je asi fakt, že Charlottu a Stana hraje skutečně otec s dcerou - Charlotte a Serge Gainsbourg.

Věra Chytilová řízla do živého (ha ha ha) soudě podle hodnocení a všechny ty megahyperodborné komentáře o nízké kvalitě, špatném zpracování, atd, atd .. mi připadají trochu uhozené a zcela se netýkající pointy filmu. Asi to tabu pořád ještě funguje. Možná do toho měla paní režisérka dát víc vepřů a natočit to černobíle, místní pseudointelektuálové by byli nadšeni a házeli by hvězdy jak utržení ze řetězu. Já osobně fandím každému, kdo zkouší točit filmy jinak, než je u nás obvyklé a určitá kontroverze nikdy není na škodu. Tady to bylo dost hardcore, ale kupodivu jsem se i docela zasmála oproti původnímu očekávání vzhledem k tématice a konec mě rozesmutnil. Navíc je snímek imho kvalitní a velmi dobře koukatelný, i když silně schizofrenní - smát se nebo brečet?

Přišla jsem na promítání tohoto dokumentu do místní knihovny, kde se k mému překvapení už nikdo další nedostavil, takže jsme měli hezké domácí video ve třech - já a dva organizátoři. Pro většinu lidí je asi daleko zajímavější dívat se na stupidní hollywoodské filmy, kde bohatí řeší svoje malicherné problémy, než na obyvatele slumu na Haiti vtipně nazývaného Sluneční město, jak se živí koláčky z bláta, sebevražedné farmáře v indii, nebo na keňany chcípající žízní, protože vodu jim sebrala továrna na květinky, případně na hořící amazonské pralesy. Dokument je sbírkou více či méně lokálních problémů z různých částí světa, ovšem jen zdánlivě lokálních .... je to horror, tím horší, že jde o realitu a navíc pohled z druhé strany taky neuškodí. Záležitost pro dlouhé, předlouhé přemýšlení.

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o kozách, ale báli jste se zeptat. Smůla je, že jsem nenašla lokalizovanou verzi a rozuměla jsem anglickému originálu asi jen z 80 procent. Tedy anglicky nemluvící si dokumentu příliš neužijí, což je velká škoda, protože je to poměrně jedinečný dokument. Historická fakta z oblasti hrudníku, minirozhovory se známými i neznámými prsaticemi a úryvky z kozatých filmů: To je Cleavage. Jen nechápu, proč se i v takovém materiálu vyskytuje cenzura, to mi připadá poněkud ujeté, vzhedem k obsahu. Takže mínus jedna hvězda za nesmyslné puritánství a za něco, co mi chvílemi připomínalo reklamu. Ale i tak .. informativní, originální, zábavné a inspirativní.

Je to amatérština, ale když já mám slabost pro fantasy, které se neberou vážně.

Humus, absolutní humus. Žádný výstižnější komentář mě nenapadá. Od určité doby už jsem si nepřála nic jiného, než aby "režisérovi" a jeho úchylným asistentům někdo konečně ustřelil palice a film tím došel zdárného konce. Tento svou nechutností ovšem předčil všechno předešlé. Ale díky téhle hnusárně jsem si uvědomila, že nejstrašidelnější horrory jsou ty, které se inspirují skutečným životem. To je totiž na tom všem to nejhorší: že to může být (a také bývá) realita. Deviantního ksindlu je všude požehnaně, a nemají to naneštěstí napsáno na čele, případně jiné viditelné části těla. Zajímalo by mě, jaká byla vlastně autorova motivace toto natočit, a jestli na to bere nějaké medikamenty .. já opravdu nevím, jak tento kousek hodnotit, protože co se týče filmové stránky, byl dosti kvalitní a přesvědčivý. Předpokládám, že účelem bylo především znechutit a deprimovat, a tohle Srbský film zvládl na jedničku. Otázka je, jestli o to někdo vůbec stojí a jaký to má smysl.

Tohle teda fakt né. Nicole Kidman celou dobu vypadá, jako by byla zhulená, přestože jointa si dala jen jednoho, na začátku. Asi to na ní zanechalo trvalé následky. Z čeho jsem ale opravdu šílela, byly dialogy. Dobrá polovina mluveného slova vypadala tak, že někdo něco řekl a druhý to po něm zopakoval. Trochu mi to připomnělo Rowana Atkinsona v Černé Zmiji napodobujícího Londýnský kabaret - "Co je s tebou? Co je se mnou? Ano, co je s tebou. Chceš vědět co mi je? Ano chci vědět co ti je. Tak já ti to řeknu. Tak mi to teda řekneš? atd. atd." Tak přesně takhle vypadá větší část filmu. Během sledování první poloviny u mě často docházelo k wtf efektu, v druhé půlce jsem už rezignovala. Závěrečná část mě ovšem opět rozhodila, tedy výsledný efekt je prostě špatný. Původně jsem napsala něco nelichotivého o panu Kubrickovi, ale vzhledem k tomu, že už je v pánu, tak na to kašlu. Ale na film se tohle pravidlo samozřejmě nevztahuje, takže za mě je to jedno velké NE!