Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (316)

plakát

To (2017) 

Podobně jako Burtonův Sirotčinec i tento snímek hledá cestu k aktualizaci dětského filmu. Vše staromilské počínaje košatým hudbením doprovodem a zkřivenými statickými záběry konče mě na něm těší. Poflakování dětí a teror maloměsta pak považuju za to nejzajímavější a něco s čímž by si pro mě film plně vystačil. Kdyby se trochu stříhalo a ubralo na lekačkách a úmorném honu na Pennywise, byl bych ještě šťastnější. Celkově jde ale o příjemmý a nevázaný žánrový mix, který se sice do historie nezapíše, ale pořád patří k tomu nejlepšímu, co hororový žánr za poslední roky nabídl.

plakát

Oklamaný (2017) 

Velice subtilní a nuancované, podobně neokázale (a nádherně) natočené. Prosté většinou typických schematizací, banalizace a hraní si na binární dobré vs zlé. Není to válka pohlaví, ale jejich míjení. Lidé jsou zde především oběťmi okolností a vlastních tužeb a strachu. Nerozumí sobě ani válce na pozadí a chtějí jen přežít (v jakémkoliv duchu). Prvky survival horroru obsažené v tematu navíc úspěšně realizuje i forma. Ve všech ohledech minimalistický, ale dokonale homogení celek.

plakát

Král Artuš: Legenda o meči (2017) 

Velmi osvěžující pojetí legendy v době kdy novým médiem pro vyprávění epiky jsou definitivně videohry. Za mě skvěle plynoucí, filmovým jazykem vyprávějící a tak akorát drzé a ideologické.

plakát

Vetřelec: Covenant (2017) 

Nemůžu tvrdit, že by tam byl ten slasher namixovanej zrovna umně a taky je většina jeho části tak okázale nepodstatná a odbytá, až si říkám, jestli o něj vůbec někdo krom producentů stál, ale ty věci okolo nebyly vůbec špatný. Jasně, že se pořád pohybujeme po povrchu mělkých vod filosofie letního blockbusterů, ale i tak jako antiteze promethea tenhle kus funguje celkem dobře. Navíc se nedá říct, že by ty aluze na cyklící se krizi řečkých bohů a jejich výtovrů byly uplně marný. Zkratka kterou pak vyšvihla scéna konfrontace aliena, davida a věřícího kapitána se za mě řadí i k něčemu poměrně nevídanýmu. Prostě uvítal bych víc stavění srubů a hraní na flétničku, než xenomorphů ve vaně, ale i tak jsem nebyl zklamanej.

plakát

Věc (1982) 

Stejně jako polárníci třímající plamenomety, ani já jsem nemohl od Věci odtrhnout zrak. Nestárnoucí kult.

plakát

Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho (2016) 

Já si teda myslím, že plno boxerů tu slávu chce, a vůbec jim nevadí bejt za to maso v masokombinátu showbizu, ale je to takové evropské, natočit film zrovna o tom, který ne.

plakát

Duch ve stroji (2017) 

Neexistovat předloha, byl by to takový mírně nablblý ale výpravný film o hledání ztracené identity a pomstě. Prostě Jason Borne v cyberpunkovém hávu. V jejím kontextu se pro mě ovšem jedná o naprosto nevkusnou záležitost, u které váhám, zda je výsledkem slabomyslnosti scenáristy, vynucených přetáček po test screeningu a nebo, nedejbože, totální drzosti nabízet takhle pateticky vyargumentovanou antitezi originálu. Japonci natočí film o nekončící evoluci vedoucí až k transhumanismu a transcendenci, američani vezmou jeho jméno a natočí film o výjmečnosti a nedotknutelnosti jedince a sjednávání "spravedlnosti" kulkami do hlav. Nemám slov. Hvězdy uděluji především za kostýmy a kulisy, pár vizuálních nápadů, worldbuilding a hudbu. Diváci blockbusterů si mohou přičíst jednu navíc.

plakát

Osvícení (1980) 

Největším monstrem filmové historie je "bílý muž".

plakát

Lék na život (2016) 

Verbinski své podobenství o tom, jak moderní nacismus, namísto plebsu nově "dobře vyživují" ignorantští kapitalisté, umně balí do hávu gotického románu. Ten se s narůstající stopáží a continuity errory přitom propadá do stále většího šílenství. Lituji jen toho, že film neudrží tempo s velmi působivými a vynalézavými obrazy první půl hodiny a neví, co nechat ve střižně. I tak se v kontextu dnešní produkce jedná o v nevídaný počin, který lze zvát hororem v tom nejklasičtějším slova smyslu.