Světloslav

Vypadalo to moc dobře do půlky. Sympatický hlavní hdina, který zná básně. Super pejsek. Džíny do pasu dcery diplomatů. Pak to ale nedopadlo. Napětí budované sirénou nebo zvonkama, který drásaj, a člověk si říká: "Proč?" O masovém vrahu, jeho úmyslech a tak, se nedovíme taky nic. A vrchol - pětiminutovej zásek s kamionem v úzké uličce se snahou vyjet a střihy na točící se kola...

Jedna hvězdička za Kerry Condon a muziku nahranou a mixovanou Massive Attack. A motivy Carmen i Sonaty No 11. Ale to je všechno.

Nuda. Nepokládám se za žádnýho Hard Core odolnýho sledovatele hororů, ale naprostá absence strachu. Asi to souvisí s naprosto blbym příběhem, nelogickym, nesmyslně poskládanym. Prvních pět minut intro s malůvkama v jeskyni asi mělo evokovat mystickou atmošku. Následuje 30 minut jakoby z Bakalářů - dozvíme se o hlavní postavě, trošku psychologie a spousta zbytečně nepříjemně roztřesený kamery. No a pak se objeví monstrum, pak začne lítat, s hlavní postavou běhaj po lese sem a tam. Výklad profesora, který se tam zjeví nepřidá hloubku. Nemám rád papoušky.

Dokoukat tuhle šílenost nebylo easy, jak se dnes říká. Film je to toiž dle mého skromného názoru velmi špatný a hloupý. To nejsou zásadní kritéria, takovéhle filmy mohou být někdy stejně zábavné, ale toto není ten příklad. Naprosto nelogický děj a velká nuda. Běhání po lese, záběry do korun stromů, sled scén bez návaznosti. Postavy + jejich psychologie + vztahy = 0, spíše ale vůbec nic. A ty scény s dojemnou hudbou, kde se snad očekával smutek či lítost. A komické příšerky, které se vyznačují tím, že chodí nebo běhají s vtipně roztaženýma rukama a nohama. Občas skáčou. Tohle není horor, u tohohle se nikdo nemůže bát.

Platón a vůbec antická filosofie nabídla několik důležitých klíčů, i k pojmu spravedlnost. Bratři Strugačtí se zamýšlejí nad tím, dle mého skromného názoru, lze-li tyto definice (zjednodušené do zákonů) aplikovat na mimozemské civilizace. A je-li k této aplikaci dobrý normální policejní inspektor. Ve filmu k tomu pěkná stylová syntetizátorová muzika odpovídající i roku vzniku. A spousta záběrů do sluníčka, bylo to příjemné. Sympatický bernardýn Lel.

Chtěl jsem si to připomenout, jsem rád, že jsem to znovu viděl, ale už asi víckrát ne. Vzpomínky byly lepší než poslední zážitek. Nicméně pár postřehů. Hudební aspekt - kdo má rád psychedelii, drones, experimental, noise a tyhlety škatulky, tak opravdu ocení výsledný mix zvonů, hřmění, ploch a lidského zvuku. Ty zvony opravdu dobrý. Hodně podsvícené zelené mlhy. Pěkná hlavní postava ;-) osmdesátkový outfit. Spousta stereotypů spojených s psychiatrickou léčebnou. Hodně bílo-červené kombinace. Spousta akčních prvků, přesto dynamika celého snímku bohužel strnulá, bez pohybu, nechci psát o nudě.

Atmosféru vystavěl i prvky, které připomínají horor, ale o ten se nejedná. Můj názor je ten, že to je takový ten POPIS DUŠEVNÍ NEMOCI. Protože evidentně syn je jiný. A taky jako ten vztah jejich, viď. A matka. Ale ten Glenn Miller na starym gramcu super archetypálně jako pár jiných obrázků - třeba s tim pohledem do nevědomí skrze mřížku na hromádku medajlonků. A celkově zněly klávesy klavíru k filmu fajn. A okénko do antiky mohlo být taky využito peckověji. A to tílko bylo neustále na hranici slušnosti.

Krásný popis psychologie osobnosti a procesů, jak zůstat duševně zdravý, když je člověk objektivně sám. Po dlouhý době jsem zase bulel u filmu :-)

Co se týče žánru, tak řemeslně je ten film v pořádku. Filmy útočící na jistotu domova musí znejišťovat, provokovat, aby znejistili diváka. Ale tady je to spíše program, takové menu, které dostáváme pěkně servírované, ale strava je dost obyčejná. Scénař byl původně míněn jako prekvel k Saw. Ale víte proč to nevyšlo? Aby mohla začít nová série, kde na konci našeho hrdinu strčí do krabice, aby se na chvilku objevil na začátku dalšího dílu. O padouchovi nevíme nic, jediný projev jeho emoce je, že ho zaujmou odhalená prsa Madeline Zimové, to samozřejmě chápu ;-) A hudba skvěle Jerome Dillon - bicák Nine Inch Nails.

Ambivalentní film. Skvělá hudba: Radiohead a Gustavo Santaolalla (Zkrocená hora, Babel). Vizuálně Los Angeles, ale hlavně Mindanao - Filipíny a Hong Kong, příjemné záběry, minimalistikcé ale hezky vykreslené lokality. Střih mě pomohl s pozorností v uměleckých pasážích. Režisér deklaruje zájem zkusit mytologickou fúzi tří postav - seriálový vrah, soukromý detektiv a mesiášská postava. Střet civilizací (jejich témat) zase trochu jinak a nově. Scéna s kladivem spíš patří do béčkovýho hororu. Velmi závažné postmoderní téma, ale nemám pocit, že by toho ve mě moc zůstalo...