Jíha

Přečetl jsem knížku a byla tak dobrá, že jsem se na film podíval znovu, abych se ujistil, zda jsem ho čtyřmi hvězdami nepodhodnotil. Knížka je zábavnější, Momoko je v ní se svojí dekadentní individualistickou filosofií mnohem víc cool, než ve filmu a Ičigo, čistě očima Momoko jako vypravěčky, mnohem vtipnější zoufalec. Knížku nekazí crazy komediální efekty a herecké výstupy. Nicméně to není ani tolik kritika filmu, jako spíš reklama na knihu. Film je pořád krásným a v závěru dojemným příběhem přátelství dvou dívek a takové příběhy jsou nejlepší. Ve filmu nastane moment, kdy v jednom záběru, za tónů Straussova valčíku Na krásném modrém Dunaji, vidíme dívčí motorkářský gang na pozadí gigantické sochy Buddhy. Celkem asi 80 %.

--- SPOILERS AHEAD --- Pro příznivce díla Viléma Neubauera je tento film naprostá povinnost. Dosahuje takřka nemožného a je řádově horší než samotná kniha. Ta uvádí na scénu nejextrémnějšího neubauerovského hrdinu - doktora přírodních věd Jaroslava Bolara alias trempa Billa Stína alias boxerského šampiona Černou masku alias tajemného básníka a spisovatele Jana Jiskru alias Bena Lara, čestného šejka Tuarégů. Kdyby hrdina ve filmu neměl o dvě až tři alias méně, dal bych šest hvězdiček. Mimochodem, jediný další film, o němž je mi známo, že při uvedení v kinech rozpoutal protestní demonstrace je Texaský masakr motorovou pilou. Ale tam šlo o masakr motorovou pilou.

Snad to ani nebyl film o transsexualitě, osobně bych to viděl na jistej komentář k absurditě genderových rolí a zobrazení běžnýho rodičovskýho selhání chatrných individualit. Ale vážně jenom osobně, pochybuji, že takový byl záměr za filmem. Scénář byl primitivní a zpracování pitomě stylizované. Je tak vysoký hodnocení zapříčiněný poměrně vzácnou tématikou? Možná právě proto, že je tak vzácná, mohlo by se jí dostat hlubšího provedení. Tohle byla mělká povídačka. No, ale na druhou stranu, proč ne. Dobré: závěrečný sdělení psycholožky hrdince, sympatická hrdinka, jeden velmi silnej, byť stejně jako zbytek filmu nepravděpodobnej moment ke konci. Celkem necelých 65 %.

Film vskutku není příliš dramatický, nápaditý a nakonec ani strašidelný, ale mezi ty lepší z asijských horrorů tohoto typu jej pozvedá výtečná atmosféra. Všechny ty mokrý podlahy na vylidněných chodbách, černošedej beton, po kterém stéká voda, voda kreslící mapy na stropě, neustálý déšť, bláto a kaluže na chodnících a pohoří paneláků přes celý obzor, na to je vážně radost pohledět. Hlavní hrdinka, nyvá či nervózní se v takovém prostředí tváří jakoby nic a zbytky duševní pohody se přitom pomalu rozpouštějí. Je to rozvedená matka, bez práce, nebo s prací, kterou nestíhá, její děcko se chová podivně a bývalý manžel využívá všech nesnází s prací i s duchem, aby dítě dostal do opatrování sám a Jošimi zůstala docela sama. Jestli se nepletu, film končí jinak než povídka, celkem zvláštně, ale vlastně bych řekl, že líp. Šedivou atmosférou a zobrazením osamělosti dává Dark Water vzpomenout na o něco zábavnější a působivější Kairo. 75 %.

Bylo by smutný sledovat, jak dobře zahájený seriál v průběhu času upadá ve slátaninu a právě to se s The L Word během šesti sezón stalo. Co vlastně myslím tím úpadkem - těžko mi analyzovat - postavy, od začátku s velkým potenciálem se, místo aby vytvářely důvěryhodný zápletky, stávají otroky scénáristických výmyslů anebo šablonovatí. Na to, jaký to jsou většinou úspěšný dospělý holky se chovají občas příliš hloupě, často nepravděpodobně. Zajímavý vedlejší postavy mizí bez ohlídnutí, rozloučení, nebo vysvětlení. Zdánlivě čím dál vyšší frekvence nezajímavých milostných scén. Uvedení odporné, minutu dlouhé znělky už v druhé sérii na místo vkusné, pětivteřinové v první sérii. Přehánění, hlavně v poslední sérii... Naštěstí v případě The L Word sledovat to všechno zas tak smutný nebylo, z následujících důvodů: 1/ Všechno bylo lehce pofidérní už ze začátku. Žádný velký očekávání. 2/ Úpadek od skvělejch prvních pár sérií přes rozporuplný další až po pitomý závěrečný probíhá sice setrvale ale pomalu. Žádný velký šoky jako u tý (jediný) špatný série Odpočívej v pokoji, kde se George zbláznil a Claire nepřesvědčivě pochybovala o svý sexuální orientaci. 3/ Nadhled. Občas je to vážně komedie až fraška a všichni to vědí. Případně camp. 4/ Na druhou stranu i drama a napětí. Jak divák chce, řekl bych. 5/ Vynikající obsazení. Až na pár subjektivně vnímanejch výjimek jsou všichni skvělý takřka do samýho konce. 6/ Co se scénáři nedostává v celkovým obraze nahrazuje ve skvělejch rozhovorech, hlavně skupinovejch. Vtipný, dojemný, dramatický a vůbec...... Takže když si, nejspíš spolu s lidmi, co ten seriál dávali dohromady, přiznám, že nejde o umění, ale o zábavu a snad trochu toho poselství a že nejde o kino, ale o televizi, vidím, že jsem se po většinu těch šílenejch pětašedesáti hodin, co to celý trvá dobře bavil. Hvězdičku navíc jsem se rozhodl přidat po shlédnutí sympatickýho bonusovýho pořadu, který vysílali před posledním dílem. Celkem přibližně 80 %.

Sick! Případ Cheryl Dempsey je, s výjimkou nějakých, zejména sociálních, horrorů, to nejtragičtější, co jsem vůbec ve filmu viděl. A i bez toho by šlo o pěkně nechutnej snímek. To, že nebylo nic moc vidět, a že nám o některých věcech buď vrah nebo vyšetřovatelé ve filmu raději ani neřekli považuju za klad. Hodnotím s odstupem, po shlédnutí jsem ještě vůbec nevěděl, co si o tom mám myslet. Skoro 80 %.

Kdyby neměl profesor Sychrava o jedno oko víc, dal bych šest hvězdiček. Na drogách očividně nebyl jen autor knižní předlohy, ale i režisér tohoto výtečného snímku. Stáňa svým hereckým projevem připomínala výkon Bette Davisové ve filmu Co se vlastně stalo s Baby Jane? Ale to byl psychothriller.

Nakonec uděluju 5 hvězdiček, a tak trochu zvedám průměrné hodnocení ze 60 na 63 procent. U filmu jsem se moc nebavil, možná i proto, že jsem ho sledoval s párou u pusy zabalenej do svetrů a peřin na vymrzlý chatě . Nicméně je natáčený v nádherných industriálních prostorech skládek, továren a stavenišť. Je plný úžasných zjevů, za zmínku stojí krásná motorkářská zviřátka, kteří jsou dejme tomu hlavními hrdiny, pokud to u filmu bez děje je vůbec možný říct, potom šílený důchodce v uniformě, neskutečně drsnej šéf gangu s terováním DEATH z kriminálu vzadu na hlavě a všichni šíleně nalíčený punkáči z kapel i z publika. Podstatným prvkem filmu, pro kterej je možný odpustit mu ledacos, je dokumentace první punkové vlny v Japonsku s kapelami jako The Stalin a Inu. Nemyslím si, že by situace mezi nespokojenou mládeží v Japonsku kolem roku 1980 vypadala až takhle zběsile, nicméně v Burst City je čistá esence japonský punku tý doby dovedená do totálního extrému. A nic jinýho. Všechno vrcholí snad půlhodinovým riotem proti policii (v jejích řadách jsou i jacísí nehybní stormtroopeři s raketomety), kde punkáči a gangsteři rozpoutají hotový peklo. Nedokážu si představit kolik práce a filmařskýho génia je třeba k natočení něčeho takovýho takhle přesvědčivě. Celkem třeba 70 %. Dalším punkovým filmem, který Sogo Ishii natočil o tři roky později je (víceméně) komedie Crazy Family (Gyakufunsha kazoku), která je narozdíl od dvouhodinový (a jako takový poměrně nudný) exploze Burst City výtečně gradovaná, vtipná a má o něco silnější závěr. Tímto ji velice doporučuju, stejně jako Ishiiho krátkej utíkací film Shuffle z roku 1981.

--- SPOILERS AHEAD --- Poutavej a zajímavej příběh s množstvím zábavných a působivých situací. Třeba ta, kde se hrdinka přizná opilému zvědavci, že o ní její sestra nikdy dřív nemluvila, protože ona byla patnáct let ve vězení za vraždu svého šestiletého syna a celá veselá společnost si myslí, že je to vtip, skvělý. Bezprostředně následuje rozhovor s mužem, kterého Juliette zajímá a který na základě zkušenosti s výukou ve vězení poznal, jak jsou lidé stejní, takže Juliette nesoudí i když ví, že řekla pravdu. V jiný scéně se Juliettina sestra rozčiluje nad študentem, kterej si špatně vykládá Zločin a trest a povídá mu "Co ty víš o duši vraha, co o ní věděl Dostojevský. I mistrovská díla jsou jenom povrchní extrapolace." Moc chytrý. Něco takového mi přišlo jako hlavní téma filmu, takže jsem vůbec nepochopil co vedlo tvůrce k tomu vyměknutí na závěr. Všem přece byla Juliette sympatická, každej musel vidět, že to není asociální deprivantka, co by vraždila děti jen tak a předpokládal jsem, že když už to udělala, že k tomu měla nějakej dobrej důvod (třeba psychotickou epizodu u jinak zdravýho člověka) a že ten skutek byl sám sobě trestem. A ten důvod mě v podstatě nezajímal. Takže závěrečný odhalení, že šlo o eutanázii a že Juliette o tom před soudem a nikdy potom nemluvila protože "všechno už bylo řečeno" mi přišlo jako trapná zrada na tématu filmu. Bez toho pět hvězdiček, takhle asi 80 %.

Jedna skvělá herečka, jednoduchej zajímavej nápad a scénář, pěkný prostředí. Skromný provedení, skutečný emoce. Napínavej a roztomilej film. 85 %.