Iggy

Uf, absolutně nechápu, jak tohle mohl kdokoli odpovědný, jakkoli byl liberální a atmosféra 60. let tomu nahrávala, tehdy povolit! Jinak doporučuju před shlédnutím filmu navštívit Kladno a dnes volně přístupný areál tamějších hutí, to je pak úplně jiný zážitek! A snad jen že ztvárnění ženského věznění včetně skotačení kopečkářek na palandách před večerkou mi (nejen) z dnešního pohledu přijde poněkud příliš idealizované...

„Si představ, jak třeba Pavlu Vrbovou volizujou plameny. – Plameny se maj!“ (…) „Dyť se na sebe podivejte kuci, dyť vypadáte jak ze dvou půlek. – Kdo jak vypadá? To to je normálka, sme zedníci! Každej zedník tak vypadá!“ (…) „Prosimtě Čendo, poď už. Póď. Póď. – Tak čekám, je to tady zajímavý, vole. – Zajímavý. Vole. Pro tebe je to zajímavý! – To neni zz-zajímavý, to to vubec, NAOPAK!“

"If looks can kill, I am a-dead now." (...) "You throw the ball against me? I throw ball against you." (...) "Very true story." (...) "Is a sad and beautiful world."

Já nevím, co všichni mají, mně se to líbilo! Oceňovaná knižní předloha Stevea Ericksona je absolutně výborná a její filmová adaptace za ní podle mě nijak nezaostává. Pro mě to jako pocta určité éře Hollywoodu funguje líp než Tarantinovo Tenkrát v Hollywoodu. Filmu jistě uškodila premiéra odložená o čtyři roky kvůli krachu distributora a následné dosti omezené uvedení a minimální kritická recepce, stejně jako obvinění Jamese Franca v rámci kampaně #MeToo.

Trochu mi to připomnělo Rebela bez příčiny, ale native american style...

Mě tam těch popkulturních odkazů nepřijde zase nějak moc a ani mi nepřijde, že by to bylo příliš „confusing, too cryptic and lacking in answers“ a tím pádem ani označení, že je to takový plytčí Lynch, podle mě není fér, přijde mi to docela srovnatelné. Nejvíc mi to připomnělo Inherent Vice od PTA, které bylo přijato prakticky úplně stejně rozporuplně. Snad jen to rozuzlení (scéna na místě mimo mapy) mi přišlo lehce slabší, to bych klidně vypustil a ukončil to tak nějak nijak, do ztracena, co by ne? A hezky je tu ukázané i současné LA, z kterého většinou vidíme jen jeho studiovou podobu, i když se v něm odehrává snad každý druhý film.

Fascinující záležitost a pro knihovníky rozhodně kultovní film! Hlavní příběh je teda hodně slabý, herecké výkony vyloženě amatérské, ovšem ty knihovnické scény psal někdo, kdo vědel, co dělá, a to nemyslím ironicky. Jsou tam všechna knihovnická klišé a stereotypy, ovšem tak, jak je vnímají sami knihovníci, ne uživatelé (pak se klišé o knihovnících obvykle omezují na tradiční dělání pššt). Takže na rozdíl od zbytku filmu jsou scény z knihovny perfektní a naprosto výstižné. Ve filmu se také dozvíte, proč drží oficiální Lego postavička knihovnice v ruce zrovna knihu Oranges and Peaches. "Librarian, huh? - Yeah, what do you think? - This is a garden and we're all flowers." Party Girl je mimojiné první celovečerní film, který měl premiéru na internetu a vidělo ho tehdy prý několik stovek diváků, na rok 1995 dobrý, myslim.

John Cage sám o sobě je samozřejmě za 5*, ale tohle je i docela originálně pojatý dokument. Dost podobný, ale nudnější je "I have nothing to say and I am saying it" ze série American Masters, kde je ale zase navíc zahrnutý i nezanedbatelný Cageův vliv na světové houbaření...

Poetry in Motion není zrovna jízda od začátku do konce, ale dokumentární hodnotu má nedocenitelnou. Zajímavé, jak některé básně získávají originálním přednesem, zejména ve spojení s hudbou, na působivosti. Příjemným překvapením proto pro mě byl Amiri Baraka a Helen Adam a vrcholem filmu rozhodně punkový Allen Ginsberg. Největším objevem pak určitě John Giorno, kterého jsem dosud znal jen podle jména a jehož poezii si teď budu muset doplnit. Zaujal i mě jinak neznámý Kenward Elmslie. Hudební doprovod nepřekvapí u Eda Sanderse, Toma Waitse nebo Jima Carrolla (i když ten ve filmu vystupuje bez hudby), kteří jsou nejen básníky, ale i profesionálními hudebníky. Živý přednes se podle mě naopak nehodí pro poezii, jakou dělá třeba Gary Snyder nebo Ted Berrigan (platí myslím pro celou Newyorskou školu), tam přináší tradiční intimní čtení básní z knihy čtenářem myslím stále větší zážitek. Trochu do filmu nezapadá William S. Burroughs, který nečte poezii a ani není úplně tradičním básníkem, a nějak mi tam nesedí ani John Cage. A zbytečně moc místa podle mě zabírá Charles Bukowski, kterého nepovažuju zrovna za nejpovolanější osobu k filozofování o poezii...

Did you get any of that?