LemurKata

I see you - nejromantičtější vyznání, kterého se vám může ve filmu dostat:) Nejlepší povídka z Paříže, skvělá pointa, střih, nápad, herecké výkony, tempo, režie.....všechno to dohromady tvoří úžasný celek. Působivá scéna v přelidněné hale, kde se poprvé hlavní hrdinové objímají, po druhé od sebe stojí metr, po třetí jsou k sobě otočeni zády a po čtvrté tam nejsou vůbec. Lépe by snad ani konec vztahu beze slov vyjádřit nešel. 100%

Film vyloženě stojící na jednom hereckém výkonu - a ten byl nepochybně výborný. Malindy vám bylo sice líto, ale na druhou stranu jste chápali, proč jí všichni zatracují, což myslím u většiny takových filmů chybí. Prostě tam nebyla jediná scéna, kdy byste si řekli, že to přehánějí, nebo že se chovají příliš hrubě. Podle mě osobně byl snad nejsilnější ten moment kdy nad ní Andy stojí skloněný v jídelně. A tak je to vlastně s celým filmem - přestože se zde neodehrává žádná "hmatatelá šikana", díky skvěle zahrané hlavní roli vnímáte, jak se Melinda cítí a jak i ty nejmenší náznaky mohou uvnitř bolet.

Je nepochybně těžké se zavděčit všem divákům každou povídkou. Něco bylo unikátní, něco odpad. Jelikož příběhy nebyly nikterak propojené (nepočítám pár vteřin před koncem, kde se několik hlavních hrdinů setkalo, aby dílo působilo více uceleně) bylo by asi vhodnější hodnotit každou povídku zvlášť. Takže 100% - 16. Faubourg Saint-Denis (Tom Tykwer), 5. Loin du 16éme (Walter Salles a Daniela Thomas), 12. Place des fêtes (Oliver Schmitz). Naopak Odpad! - 6. Porte de Choisy (Christopher Doyle). Ostatní se pohybují někde mezi. Už kvůli těm třem 100% (zejména číslu 16.) ale stojí za to film vidět. A doporučuji pak zkouknout znovu ještě ty povídky, které vás zaujmou - neuvěřitelné, kolik člověk na poprvé přehlédne věcí.

Duo bratří Coenových je zárukou dobrého filmu. A přesto. když jsem včera večer sledovala Duda v jeho bizardních situacích, něco mi tam prostě chybělo. Když teď ale čtu hodnocení ostatních, zdá se mi, jako bych snad ani neviděla ten stejný film. Budu se na něj muset podívat ještě jednou, někdy až bude o něco větší klid. Možná že mi prostě jen při všech těch rušivých elementech unikla podstata. Takze zatím lehce nad 50%, časem přehodnotím.

Kéž bych dokázala brát věci tak, jak je brala Juno. Svět by pro mě byl mnohem krásnější a jednodušší. Pokud máte chuť na milý film o příliš rychlém dospívání, lidských vztazích a citových zmatcích, Juno je ta správná volba.

Výborné lekací scény - dvakrát mě povážlivě píchlo u srdce. Trochu předvídatelný konflikt mezi hlavními hrdinkami, díky kterému mi bylo od začátku jasné, kdo film přežije až před posledních pár závěrečných scén. I přes to po dlouhé době horor, který má vše, co mít má. Konec mi přišel až trochu moc překombinovaný, ale když se nad ním teď zamyslím, těžko bych ho vymyslela lépe. Rozhodně byl originální, protože jsem čekala nějaké obvyklé klišé v podobě schovaného příšeráka na zadním sedadle a podobně. Co se mi líbilo byla duchapřítomnost snad všech hrdinek, které se svých životů nehodlaly jen tak vzdát. PS: scéna s krvavou lázní byla skutečně výborná.

Vynikající thriller, neočekávaný konec, výborná dějová gradace. Možná některé scény trochu zdlouhavé. Rozhodně se nejedná o odpočinkový film, divák musí dávat pozor, aby se v retrospektivně vyprávěném snímku neztratil. Každopádně se jedná o nadprůměrně dobrý film se skvělým scénářem a dobře zvládnutou režií.PS: a nepochybně sympatickým hlavním hrdinou:)

Nechápu jak se někdo může chtít podílet na něčem takovém a už vůbec nechápu, že tenhle film nesedí na prvních příčkách nejhorších počinů všech dob. Příběh žádný, zápletky nepochopitelné, humor nevtipný, herci nesympatičtí a jediný alespoň trochu dobrý nápad - myšlenky pronesené nahlas směrem ke kameře, byl naprosto zpackaný. PS:.....Hl. hrdina mi přišel jako velmi nepovedená kopie Ryana Reynoldse obarvenej na černo s podivným předkusem (AngelAngie) - a já pořád přemýšlela, koho mi ten ťunťa připomíná!

Roadmovie s velmi originálním tématem. Kevina Zagerse znám jen z filmu Já jsem ty a ty jsi já a přestože se mi film líbil, zaškatulkovala jsem si ho jako pohledného fešáka bez výrazného talentu. Transamerika ale jasně dokazuje, že hezká tvář není jeho nejsilnější zbraň. Jedná se o herecký koncert jak Kevina Zagerse, tak Felicity Huffman, která zahrála svou roli tak opravdově, že je těžké uvěřit, že proměnou z muže na ženu skutečně neprošla (tím nijak nechci zpochybňovat její nemalý ženský půvab, který je zde mistrně maskován). I přes tíživé téma se člověk nejednou zasměje a na konci filmu, který je především o sbližování a pochopení, si snad uvědomí, že co se nám může zdát nepochopitelné, není automaticky špatné.

Mám opravdu ráda ten pocit, když od filmu nic nečekáte a on vás nakonec překvapí. Loudilové mají všechno, co by člověk v teen komedii očekával. A možná i něco navíc. Mile mě překvapilo, že hlavní hrdinové nebyli žádní looseři, jako tomu často bývá, ale naopak téměř profíci. Opravdu oddechový film se sympatickými herci, u kterého se člověk zasměje. Ve svém žánru je to rozhodně nadprůměr. PS: Panteří pozdrav byl opravdu skoro na 5 hvězd:)