Recenze (13)
Piano (1993)
Bouře emocí a pro mě hodně silné scény. Holly Hunter podala dechberoucí výkon. A k hudbě Nymana nemám slov, neuvěřitelná paráda.
Tupíři (2010)
3 hvězdičky za obří kaktus, Black Eyed Peas a Jonas Brothers.. škoda toho nehorázného kýče. Tihle dva prostě občas neví kdy přestat.
Valerie a týden divů (1970)
Výtvarně pastva pro oči. A že je to zmatené, roztříštěné, nesmyslné.. jako všechny sny a také jako stěžejní linie a myšlenka Nezvalovy předlohy.
Máj (2008)
Půl hvězdičky. Bez příšerného ztvárnění II. intermezza, bez olezlýho Hynka, bez Jarmily, která bere oblečení jako zbytečnost a Viléma, který vypadá jak ta seschlá panenka z Tokio Hotel (a který je 'strašný' lesů pán jak noha), bez kýčovitých záběrů májové přírody a bez unylého recitování by se na to možná dalo i koukat. Ale takto rozhodně ne. Chudák Mácha !
Čistá duše (2001)
Když k silnému příběhu přidáme dva skvělé herce v hlavní roli a necháme tomu vévodit tu kouzelnou hudbu... můžeme se jenom nechat unášet tou parádou jménem Beautiful Mind.
Upíří deníky (2009) (seriál)
Vampire Diaries mají přesně to, co postrádám u Twilight - spád, napětí, solidní zápletku a hlavné neodolatelného Damona, kterej je prostě ten nejcharismatičtější záporák vůbec. Navíc Stefan, jakožto 'ten dobrý', postrádá (díkybohu) Edwardův tupý výraz á la "zrovna jsem dostal pánví přes rypák". A Elena neskáče z útesů. Celkově na mě postavy působí velice sympaticky (z vedlejších Bonnie, Vicki, Jeremy a Lexie). Well done. Upíři u mě zase stoupli.
Pevné pouto (2009)
Skvěla práce. A Saoirse Ronan je prostě skvělá herečka, která to dotáhne daleko.
Milý Johne (2010)
Amanda Seyfried i Channing Tatum si získali moje sympatie. Hudba taktéž. Příběh je... ok, odrovnalo mě to emocionálně. Naprosto.
Juno (2007)
Lehkost, nadhled a celková pohoda dělá tento film ohromným kouskem. A Ellen Page je prostě dokonalá.
Vesnice (2004)
Podle popisu jsem byla připravena na neoriginální horůrek. Kdo by čekal, že se z toho vyklube příběh s maximálně neotřelým námětem a občas tak jedinečnými myšlenkami, až z toho mrazí. Jo, lízlo mě to emocionálně. Oči, pusa dokořán a do závěrečných titulek jsem seděla jako na trní. Shyamalan je prostě borec.