rozum i cit

Jsou filmy, na něž lze okem popatřiti pouze o samotě, neboť v přítomnosti druhé osoby (nedej Bože cizince) se člověk cítí tak trapně, jako by snad se vznikem onoho veledílka měl osobně něco společného. Toto je právě takový případ. Ubohost vydávaná za něco hlubšího, u níž mi důvod její popularity dosud uniká.

Myslím, že hodnotit seriál po stránce mytologické či snad historické nemá vůbec žádný smysl. Celkově to mělo několik typů dílů, relativně normální, ty čím dál temnější (asi tak od narození Gabrieliny dcery Naděje, neviděla jsem ovšem všechny řady, ty úplně poslední tedy nemohu hodnotit, tuším, že jsem neviděla minimálně poslední dvě) a pak parodie, které ovšem byly vtipné jen někdy a někdy to byla taková pitomost na n-tou, že jsem to nevydržela ani v těch 11/12 letech. Kvalita tedy značně kolísala, ačkoli souhlasím, že vývoj to mělo (ne vždy zcela povedený) a bylo to opravdu v první řadě o přátelství. Mám-li být spravedlivá, tak aspoň tu jednu hvězdičku, a to z několika důvodů. Za prvé odpadem jsem ohodnotila ještě daleko větší nesmysly, za druhé jako dítě jsem to sledovala (ano, i já šermovala s bratrancem dřevěným mečem na zahradě:) a za třetí za postavu Gabriely, (a tím myslím charakter:), kterého si tu nikdo nevšiml. Holka, co se neuměla (aspoň zpočátku) skoro vůbec prát, za to byla vnitřně silnější než ostatní a razila většinu času myšlenku míru proti boji, lásky a odpuštění proti násilí a nenávisti. Možná to někomu přijde jako klišé, ale za toto si tu jednu hvězdičku určitě zaslouží. U Herkula jsem to nepozorovala, ten je jinak v podobném hávu, jen místo dvou hrdinek dva hrdinové (nepodobnost s mytologií čistě záměrná:). Mladý Herkules bez komentáře.

,, Měl jsi štěstí, Jaromíre. Na funkci to nebude mít vliv." ,, To jako na funkci rostlináře?" Vynikající film, dokonale vykreslená lidská malost, pomluvy, podvod, pokrytectví, závist. Jen nechápu, proč je tento snímek označován za komedii. Ano, je tam mnoho skvělých hlášek, ale pro mě bylo vždy bolestné sledovat, jak hnusně se dokáží lidé chovat k mentálně retardovanému člověku. Scéna, při které pravidelně zavírám oči, je ta, v níž chudák Otík zabíjí své milované holuby, aby mu pan Pávek odpustil.

Můj nejoblíbenější film o Artušovské legendě. Možná, že skřítků mohlo být méně, ale tento film si nehraje na víc než je, a sice pohádkou, v níž dobro bojuje svůj odvěký boj se zlem a jednotlivé postavy nejsou vlastně ničím než figurkami na šachovnici, přicházejí a odcházejí stejně, jako se střídají roční období. Líbí se mi oproti některým jiným verzím možnost vývoje postav, a to navzdory tomu, že film je opravdu zhuštěným vyprávěním příběhu. Nevadí mi ani některé změny děje, tato legenda byla ostatně v historii mnohokrát přepracovávaná a upravovaná, sama postava Merlina je starší než Maloryho verze, takže proč ne, zvlášť když nejznámější části jsou zachovány. Toto je možná jediný z filmů o Artušovi, Merlinovi, Excaliburu atd., který jsem schopna bez problémů vidět víckrát. Přiznávám ovšem bez mučení, že je to tak ze 70% zásluhou samotného Sama Neilla, jeho chybující leč v srdci dobrý a milující Merlin mi vážně sedl. Konečně ne žádný vousatý druid, ale muž s charismatem, kterým by koneckonců čaroděj měl podle mě oplývat. Hvězdičku též za krásnou hudbu. A pokud jde o závěr, je možná nefilmový (je-li filmový synonymem pro nervy drásající či neukončený), ale já jsem holt jako Frig: mám raději šťastné konce, těch tragických je kolem nás vidět dost. A ruku na srdce, kdo z vás by to tomu chudákovi Merlinovi na konci nepřál?:)

Již začátek filmu vypadal pochybně, a to jsem zdaleka netušila, co se z toho vyvine. Tento snímek má s Verneovou výbornou knihou společný jen název a jinak už nic. Na jeho hodnocení mi nestačí slovní zásoba. Bezkonkurečně jeden ze žhavých kandidátů na nejhorší film, jaký jsem kdy viděla.

Velmi zdařilý a historicky přesný snímek, kterému dávám 5 hvězdiček. Nemohu souhlasit ovšem s tím, že jde pouze o faktografické vylíčení bez hlubšího vykreslení jednotlivých charakterů. Zvláště trojice Desmoulins, Danton, Robespierre byla snadno uvěřitelná. Na rozdíl od hodin dějepisu si zde člověk uvědomí, jak i lidé s původně ušlechtilými myšlenkami jsou posléze strženi vírem událostí, které už nelze zastavit. Vypočítavý Danton, který si však nakonec dokáže udržet chladnou hlavu a odejít ze scény s hrdostí, a který by dle vlastních slov raději rybařil, než vedl revoluci. Dokonce ani Robespierra v tomto snímku nelze chápat tradičně jako monstrum, nýbrž jako člověka s vlastním ideálem, roztrpčeného tím, že ho lidé ochotně nepřijali, a snažícího se jim jej tak vnutit silou za každou cenu. Jak byl stále více odtržen od reality a blížil se hranici šílenství, bylo mi ho docela líto, o to více, že ne vše padá na jeho hlavu, ale i na Saint-Justa a mnoho jiných. Andrzej Seweryn dle mého mínění odvedl skvělou práci. Ať již tito lidé byli ve skutečnosti jacíkoli, je příjemné vidět je nejen jako postavy v učebnici, ale konečně také jako lidi, jimiž přece byli. Celkově pěkná ukázka toho, jak to dopadá, když si lidé myslí, že mohou zlepšit svět pouhou změnou politického zřízení, aniž by pochopili, že to lze učinit pouze dílčí každodenní prací na vlastním charakteru každého jednotlivce. Ostatně pohleďme na nás dvacet let poté.

Herecký koncert našich nejlepších herců a hereček, plný inteligentního humoru i satirických narážek, někdy skoro na hraně bezpečnosti pro tvůrce. K tomuto filmu nemám co dodat, pět hvězdiček si zaslouží plným právem.

Italská westernová komedie hýřící vtipem takřka v každé scéně a větě. Zjistila jsem bohužel, že některým lidem (včetně některých mých příbuzných) vtipy typu ,,Diogenes? Kdo to byl?" ,, Muž, který hledal člověka." ,,Á, asi ňákej šerif, co?" nebo ,, Jak že se jmenuje?(autor knihy)" ,, George Gordon Byron" ,, Ne, je mi líto, slečno. Ptali se až v Tusconu, ale ani šerif ho nikdá neviděl, ani o něm neslyšel.", bohužel nic neříkají, jelikož neví, kdo byl Byron či Diogenes, ale co naplat, je to jedna z nejlepších zahraničních komedií, jakou jsem kdy viděla a dávám rozhodně pět hvězdiček. Update 2022: Pro mne stále jedna z nejlepších zahraničních komedií, která se nikdy neomrzí, na niž i pouhá vzpomínka dokáže vykouzlit úsměv na tváři, a které udílím maximální hodnocení nikoli z nostalgie, nýbrž za do detailu vybroušený scénář, herecké výkony i perfektní hudbu. Jako malé dítě jsem měla filmy dvojice Hill-Spencer ráda, jako dospělá shledávám řadu z nich prázdnými a některé i hloupými. Stejně tak jsem Terence Hilla s jeho všeho všudy asi dvěma výrazy ve tváři nikdy nepovažovala za velikého dramatického herce. Tento snímek však v Hillově tvorbě doslova vyčnívá, září jako briliant a ani padesát let mu neubralo nic na jeho třpytu. Nejen Hillův nejlepší film bez Buda, ale dost možná jeho nejlepší film celkově. Snad právě proto, že se od zbytku poměrně dost liší. Není totiž postaven primárně na rvačkách, byť i těch se divák dočká, nýbrž především na slovním humoru, často humoru inteligentním. Ten vyžaduje ovšem místy znalosti historie, dějin literatury apod., takže ho někteří lidé nepoberou a považují snímek za málo vtipný, což společně s falešným očekáváním klasického filmu dvojice Spencer-Hill plného rvaček či drsného vážného westernu stojí za některými komentáři s nízkým hodnocením. Konečně i ty jednodušší hlášky jsou pronášeny s lehkostí a samozřejmostí a situační humor je v hereckém výrazu protagonistů vypointován tak, že pobaví. Pro mne už asi navždy nejlepší westernová komedie, co znám, balancující na hraně parodie, aniž by kdy přepadla do trapnosti, kde téměř platí, že co věta, to perla. A přitom (až by se nechtělo věřit, že je taková kombinace vůbec možná) zároveň veliká romantika a poklona zmizelému Divokému západu. Původní dabing excelentní. Závěr s neúprosně postupující civilizací a odjezdem na koních v záři zapadajícího slunce nezapomenutelný.

Nedávno jsem při přehazování kanálů náhodou přepnula na tento film zrovna doprostřed scénky s Burianem a Šléglem a opravdu se kochala, jak si navzájem přihazovali, radost pohledět (,, Na toho jsem zapomněl. Je doktor diskrétní?" ,, Ani není tak diskrétní jako je ožralej, víte." ,, Štófi. Kdo je tady za Vašnostu?" ,, Ale, to je z Kutné Hory koudelníka syn.").Klasika, která nemá chybu. Tedy možná jedinou, ten závěr. Já bych to pokrytectví pánům kolegům asi nedokázala odpustit během 30 sekund. Scéna v pojišťovně je možná nejlepší, protože je, bohužel, nadčasová. (,, Tak Vy mi bahno nedáte?! Tak zuby zpátky, já už na ně hubu najdu.) Většina hlášek už tu byla citována. Napadá mě ještě jedna s Tréglem: ,, Budete si na to dávat studený obklady." ,,Ale náš pan doktor říkal teplý." ,, A já říkám studený." ,, A nešlo by to odražený?"