castor

Mrazivá (tématika znásilnění) dramatická série Neuvěřitelná či návykovost po americku v sérii Absťák. V obou případech se talentovaná Kaitlyn Dever dokonale vryla do paměti, ovšem na tohle stylistické cvičení divák naopak velmi rád a brzy zapomene. Od nějaké poloviny se totiž zoufale točíme v kruhu, snaha o rozebrání traumatu ústřední hrdinky úplně nevychází. Určitě je to symboličtější a promyšlenější, než to na první dobrou vypadá, nicméně to „propojení“ s mimozemskou invazí mě úplně nevtáhlo. Navíc si myslím, že tvůrci (mezi kterými tak nějak chyběl dramaturg) všechny žánrové karty vytasili příliš brzy. A jakási aura příslibu se poměrně časně rozplyne. Je to sice už pár dní, nicméně samotný závěr si už skutečně vůbec nepamatuju. Snaživé Kaitlyn Dever přeju pořádnou hlavní roli.

Už nějaký ten díl Walt přemítá o návratu k drogovému byznysu (ve velkém a v luxusních prostorech), zatímco Jesse jede na vlastní pěst. I když odešel, rodinu hodlá zajistit. „Ne těmi penězi. Vlastně bys z nás udělal spolupachatele!“ Starý karavan, který s námi byl tu a tam od samého začátku, sehraje klíčovou roli. Mexické gumy se dozvídají o opravdovém vrahovi bratrance Tuca. Walt znovu střídá role: postřelený srneček od rodiny, vzápětí rozhodný a neurvalý výrobce drog.

Chápu, že to nemůže být samý skvostný nápad či zajímavý zvrat, ale zatím máme ve třetí sérii přetlak jakýchsi udržovacích dílů. I tentokrát pokračuje tažení rodinnými peripetiemi, ať už jde o Hanka a jeho větry z El Pasa, které zakrývá ponořením se do rozkrývání vaření modrého zázraku, tak samozřejmě o Walta a jeho momentálně podvádějící Skyler, která ale pomalu přehodnocuje svůj postoj k manželově návratu. Obecně bych v jejím případě očekával (už na začátku) nějaké to (větší) „váhání“.

Takové plácání se v kruhu. Jsou díly, kdy je mi Walt poměrně odporný – tenhle je jedním z nich. I když samozřejmě dozvědět se, že i přes jeho „snahu finančně zajistit rodinu“ divočí jeho milá s šéfem Tedem, mu na klidu nedodá. Jeho dovádění ve firmě musí usměrnit Saul. Vzápětí se nechá vyhodit z práce, zatímco Jesse chce znovu naskočit do pervitinového vlaku. Zajímavé je tak možná nevšední sdílení domácnosti. Občas mi hlavní hrdina gesty připomíná Kevina Spaceyho v House of Cards. Francis J. Underwood byl ovšem složitější, cílevědomější i zajímavější postavou než Walt, a hlavně Spacey byl ve svém výkonu šťavnatější a dravější než Cranston. Za mě jen udržovací díl.

„Upřímnost je dobrá, nemyslíš?“ – „Vyspala jsem se s Tedem!“ Všechny oběti, které přinesl, udělal pro tuhle rodinu. A už zní jako kolovrátek. A prakticky to (velmi křehké vztahy) zabere celou epizodu. Už minule jsem to chtěl (znovu) napsat, a i tady pokračuje fakt, že se Walt chová jako debil. Zatímco Walter Jr. se stále nemůže vyrovnat se situací doma, duo zabijáků z mexického drogového kartelu na čas opustí myšlenky od zabití Walta. Se Skyler, které po dvě série její manžel opakovaně lhal do ksichtu, a jejími kroky vážně problém nemám.

Minule nás několika netradičními momenty poctila svou návštěvou dvojice zabijáků z mexického drogového kartelu, uvidíme, jak se to vyvine, nicméně teď měl Walt sakra štěstí. Jinak díl s několika zajímavými liniemi, každopádně cesta na vrchol obrýleného plešouna, tedy Heisenbergova se zasekla, rodina je přece nejvíc. Pervitinová laboratoř sníží cenu domu, slzný plyn skončí v něčích očích a pizza zase na střeše. Všímáte si toho permanentního vlezlého vedra pouštního města Albuquerque?

Konečný počet ztrát na životech se zastavil na čísle 167. V „centru kontroly“ pracoval 19 let, nyní udělal truchlící otec fatální chybu. Kdo za tím vším asi stojí? Jesse dokončuje odvykací léčbu, Walter pálí peníze, Skyler vysedává u rozvodové právničky. „Pouze vyrábím,“ začátek třetí série a Walt jde před manželkou konečně s pravdou ven. A Gusovi řekne, že končí. Ten však přichází s lákavou nabídkou.

Romance ve chvilce mezi životem a smrtí. Před pár lety (asi to celé odstartovalo 50/50 Josepha Gordona-Levitta – 2011, Teď a tady s Dakotou Fanning – 2012, či Hvězdy nám nepřály se Shailene Woodley – 2014) se s podobnými teenagerovskými látkami roztrhl pytel, mnohé se nicméně nepodbízely, nenutily lacině vytahovat kapesník, hrdiny spojovala prořízlá pusa, smysl pro kousavý humor i bystré poznatky. Jindy to s tou laciností bylo přesně naopak. Five Feet Apart stojí někde uprostřed. Tentokrát mají ona i on cystickou fibrózu (netušil jsem, že je to až taková svině). A dost mizerné vyhlídky. Její stereotypní nemocniční život naruší právě on, který naopak vedle jejího přísného přístupu k léčbě povinnosti fláká a k testování nového léku přistupuje netečně. Chemie mezi ústřední dvojkou je hmatatelná, emoce zaručené. Jen je to celé oproti výše zmíněné trojici patetičtější, naivnější a dialogy jsou až přespříliš uhnětené pro své cílové publikum. Tvůrci přesto dvojici i přes fádní nemocniční prostory nepasují do stereotypních pozic a párkrát i docela mile překvapí. A Haley Lu Richardson si už nějakou dobu všímám mnohem důkladněji.

Nekompromisní svět financí a investic versus mladá láska, jejíž váhu navíc čerstvě pozvedlo zasnoubení. Ve světě, kde se vyplácejí víc než půlmilionové provize za zvládnutý obchod, běží šuškanda, že mladší verze Sama Worthingtona dostane flek portfolio manažera poté, co ten poslední ve vzteku rozsekal kancelář a zmizel. Jenže místo nakonec obsadí sympatické děvče z historické seriálové romance Bridgerton, která s ním (navzdory firemním pravidlům) sdílí jednu postel. Chápavý přítel je samozřejmě šťastný spolu s ní, ovšem zase tak horké to s tou přejícností nebude. Vztahy a zvraty charakterů jsou poměrně uvěřitelné a výživné, stejně tak (ne)uvědomění si, že i ambice mají mít své hranice. Ani jsem nepotřeboval nějaký šokující převrat. Velký chlapský svět, korporátní vyprázdněnost, s ní nervózní atmosféra a dva velmi slušní herci. Nepolíben výše zmíněným seriálem si jméno Phoebe Dynevor zapamatuju. Vlastně nakonec příjemné překvapení a lepší tři hvězdy.

Velké černé oči, citlivá a křehká dívka, tvář své generace. Herečka se suverénními výkony i žena, která dokázala mluvit o svých duševních potížích. Jako jedna z mála zvládla brzkou slávu, na druhou stranu na veleúspěšnou první polovinu 90. let nikdy nenavázala. Té se ostatně dokument věnuje nejvíc, ale nepochopitelně ignoruje její dva výkony, za které získala oscarovou nominaci – Věk nevinnosti a Malé ženy. Zatímco bulvárem propíraný vztah s Johnny Deppem ukončil právě nesnesitelný mediální tlak, ale zase jim dopřál legendární satirickou pohádku Střihoruký Edward, událost z roku 2001 a enormní zájem médií jí zkomplikovaly i profesní život. Každopádně krádež v luxusním obchodním domě mě nikdy nezajímala, rozhodující bylo, co předváděla na stříbrném plátně. Nicméně to je Hollywood – tleská, ale přitom čeká, kdo udělá chybu, a pak ho sežvejkne. Navíc pak dlouhé roky moc netušil, co si s Winonou počít.