Scaevola

První série je přes velkolepou výpravu, skvělé kulisy a úžasné kostýmy o hloubce emocí a touhách postav. Někteří až fanaticky usilují o vládu nad světem, jiní se nedokáží vyrovnat se svou malostí; někteří milují a neví, co s tím, jiní chtějí milovat a neví, jak na to. To vše zasazené do doby, kdy došlo k nejvýznamnější změně v evropských dějinách, a tvůrci ještě navíc přidali skvěle zrežírovanou akci, špínu ulic a nemravné scény. - Ve druhé sérii se vše vyostřuje místy až k nevydržení: Charaktery jsou pokřivenější, historie se deformuje, krev teče a svlečená těla se potí. Ulice se mění na stoky všech tělních tekutin a starý svět musí skončit, aby mohl nastoupit Augustův nový řád a pýcha Říma dosáhnout vrcholu...

Hodnotit Jacka Bauera je jako poměřovat moderní svět. Americká nátura je nekompromisně liberární, z Východu jde strach a ti ve všemožných hávech by měli zlevnit ropu. A přece tu nalézám napětí, akci a touhu po řádu, který nám všem tak urputně chybí... Omlouvám se, nechal jsem se trochu unést, leč tohle všechno mi hlavou probíhá při každé minutě každého z osmi dní (z nichž ten první byl subjektivně nejnudnější a ten třetí snad nejlepší, ač vysoce cením i dvou tak často kritisovaných washingtonských řad).

Výprava, kostýmy, hudba, herecké výkony s oblečením i bez... Všechno na jedničku a všechno vás drží v neustálém napětí, i když víte, jak to dopadne. Pro mne však všemu nekraloval pokřivený pohled J. R. Meyerse, ale vášeň a odvaha N. Dormer a nezdolná a přitom nesmírně křehká dívčí arogance S. Bolger.

Napínavé od začátku do konce, s výpravou, která se jen tak nevidí, a s nejasným vymezením kladných a záporných postav. Postavy jsou vlastně tím nejlepším, čím seriál disponuje: Každá z nich hluboce propracovaná, i když se na plátně mihne jen krátce, každá má své cíle, které nejsou nikdy jasné, každá za něco bojuje. Široce uchopená fantasy sága s minimem magie, ale maximem zvratů - smekám! (Dodám, že knihy jsem zatím nečetl, tudíž se pouze domnívám, jaký má na scénář vliv autor předlohy a jeho příběhy.) - Druhá série začíná pozvolna, ale graduje nenápadně a cíleně. Vyvrcholení v podobě deváté dílu ("Blackwater") pak přichází nečekaně a udeří jako blesk z čistého nebe překonávajíc samo sebe. A co hůř: Na postavách vám začíná opravdu záležet. - Třetí série přinesla nevídané zdrsnění a opět pracuje s nenápadnou gradací zápletek až k opravdu kruté Rudé svatbě. Jedinými minusy začínají být nesnesitelně dobrácká "Mhysa", kterou zachraňuje jen její suita a možný vývoj, a místy opravdu přehnané postmoderní parcelování děje. - Po třetí sérii jsem myslel, že překvapenější být nemohu. Opak je pravdou. Byť je objektivně vzato tato sezóna protahované nic a jedna - nepříliš zábavná - bitva, subjektivně byla pohlcující a zdrcující. Doporučuji však nezaměřit se na velkoleposti, ale spíše hledat jemné, téměř intimní střety v rámci jednotlivých rodin. Finále mne již tradičně namlsalo, takže netrpělivě očekávám další vývoj. - To, co předchozí dvě série slibovaly, páté pokračování nevyplnilo. Děj se rozpadl na desítky drobností vzdálených od sebe geograficky i atmosférou a i když vás stále baví sledovat osudy vašich oblíbenců, celek jaksi proklouzává mezi prsty, aniž by zůstalo cokoli uchopitelného. Roste tu sice hrozba ze Severu (výtečné finále dílu "Hardhome"), ale ostatek příběhů je přespříliš rozložen na to, aby vyvolal skutečnou emocionální odezvu. Jak asi může působit tříminutová scéna v úplném závěru, když k ní nevedou žádné psychologicky relavantní odkazy? Doufám, že pokračování zase hrdě pozvedne hlavu! - A stalo a šestá série mi prozatím ční v hlavě jako ta nejpovedenější, byť je to samozřejmě způsobeno průběžným budováním děje skrze všechny předchozí díly. Příběh se konečně dostává do svého finále a již se pomalu začínají šikovat strany pro vrcholící střet, k němuž byla bitva levobočků pouhou předehrou. Potěšilo mne nebývalé množství starých/oživených postav i koncentrace na skutečně důležité prvky fikčního světa a jsem neskonale zvědav, jaký bude skutečný výsledek.