mac000

Klobouk dolů před mistry Montaldem A volontém... Dokázali natočit vynikající drama, které dokáže oslovit svým dilematem o pravdě i současného diváka.

Úsměvný, místy až dojemný příběh, jaký dokážou natočit nejlépe Francouzi. A Claude Berri je jeden ze dvou režisérů (spolu s Claude Lelouchem) , kteří v tomto ohledu nezklamou... Jamais!

In dubio pro reo?. Skvělé justiční drama A, Cayatta s vážným námětem k zamyšlení, stravícím proti sobě právo a morálku.

poprvé si tým kolem režiséra Reinla a scénáristy Peterssona vyzkoušel model indiánky s nesmrtelnými hrdiny Karla Maye. A hned to byla trefa do černého, dokázali se vcítil do vnímání tehdejších teenageů, kteří hltali dobrodružství náčelníka apačů a jeho bílého bratra (jak se ti dda dali dohromady se divák ale dozvěděl až rok poté v "prequelu" Vennetou I). Vedle dvojice hlavních protagonistů se zde jako charakterově vyhraněné figurky ukázali další, kteří provázeli sérii v budoucích pokračování (Ralf Walter, Eddi Arendt či Karin Dorová)

Když si člověk vybaví pocity desetiletého kluka, který film viděl v kině jako zástupce (tehdy pro něj) úplně nového žánru, a pocity dnešní, kdy si jako senior si připomíná každé léto v TV někdejší hit československé distribuce (jemuž rok předtím předcházel Poklad na stříbrném jezeře a následovala série dalších pokračování, s vyvrcholením v 70 mm panoramatickém spekráklu Old Shatterhand), tak pochopitelně rozdíl je obrovský. Ale právě proto nemůže srovnávat Vinnetouova dobrodružství s jinými klasiky žánru (Tanec s vlky, Malý velký muž), nýbrž vnímat je jako německou obdobu Rychlých šípů (jistá paralela Foglara a Maye podle mě existuje - vnímání touhy mladých čtenářů po dobrodružství a obdivování charakterních hrdinů). A v tomto je na filmovém plátně Harald Reinl i celý tým německých tvůrců dodnes nepřekonán.

Skoro ztracené dvě hodiny. Nic mysteriózního jsem na tom neshledal. Nepochopitelné jednání, reakce a "emoce" hlavních hrdinů. Téměř masochistické pudy nutící k sebedestrukci... až na dřeň. Jediné pozitivum je zajímavá koncepce příběhu a minimalistické podání děje.

Od Lundgrenových filmů nemůžeme čekat druhého Serpica. Přes obvyklá klišé o "dobrých poldech" a "zlých poldech" filmu nechybí napínavé akce, spád děje i dramatické scény. Sidney J. Furie je zde sice za zenitem svých předchozích filmů, ale přesto je jeho rukopis zkušeného profesionála patrný. A "třešničkou na dortu" je sympatická a půvabná Polly Shannon jako začínající detektivka Rossová.

Francis Veber a Edouard Molinaro jako scénáristé (dle původní divadelní hry) jsou zárukou perfektní zábavy. Když k tomu přidáte herecké výkony " all stars" Tognazziho, Serraulta a Galabrua, není co dodat...

O části života, která může ostatním zůstat utajena... Lidsky hřejivý příběh s vynikajícím Aldou a Burstynovou a skvělými dialogy Bernarda Sladea ("Odjeli jsme do Londýna. Když jsme se ubytovávali v hotelu, stál před vchodem do hotelu muž ve společenském plášti a pruhovaných kalhotách. Helen mu podala kufr a vplouvala do haly. Muž šel za ní a velmi zdvořile jí vysvětlil, že nejenže v hotelu nepracuje, ale že je dánský velvyslanec. A Helen bez mrknutí oka řekla: "No, to je úžasné. Možná byste nám mohl říct, kde se dá v Kodani dobře najíst." ). Jedna hvězdička i za perfektní český dabing.

Ve 30. letech min. století. byl G. von Bolvary továrnou na filmy, už ve zvukové éře chrlil až 6 celovečerních filmů za rok (!). Přirozeně rozdílné úrovně. Tento přepis klasické Nestroyovy lidové komedie (v době natáčení více než 100 let staré) ovšem patří k těm nejlepším, včetně výborné dvojice Hörbiger- Rühmann