Antonymi

Zbytečné pokračování již tak dosti rozbředlé série. Postava Jacka Sparrowa už místy ani nepůsobí vtipně, protože Depp může být skvělý herec, ale počtvrté opakovanému vtipu se prostě člověk nezasměje, Penelope Cruz je sexy, ale svým herectvím také neoslní, a Geoffrey Rush sice vyloudí úsměv na tváři, ale ani ten nezůstane na dlouho. Romantická linka mořské víly a mladého misionáře působí křečovitě, celá zápletka je tradičně překombinovaná a bolestivě špatně promyšlená a Černovous... bez urážky, ale tohle byla nejslabší záporná role všech Pirátů. Co tedy zbývá? Ano, kamera, exteriéry, choreografie bojovek... to vše si drží standardní úroveň, na kterou jsme si u Pirátů zvykli - je to pompézní, velké a nabubřelé, ale pod povrchem není nic. Soundtrack je výborný, ale co je to platné, když sedíte v kině a celou dobu přemýšlíte o vyhozených penězích. Čtvrtý díl Pirátů je balast v pěkném balení a jednoznačně nejzbytečnější pokračování roku 2011.

Sherlock Holmes je zpátky v plné parádě. Hurá? Nu, z větší části ano. Ale popořádku. Vizuální stránka filmu byla chválena už mnohokrát a já se k této chvále připojím - akční scény jsou promyšlené, nepostrádají lehkost předchozího dílu, třebaže místy atmosféra zhutněla, a slow motion, která v prvním filmu působila svěže a originálně, je použita ve větším měřítku - někteří kritizují, já neodsuzuji. Scéna útěku lesem je sice zdlouhavá, na druhou stranu je dostatečně "cool" na to, aby udržela divákovu pozornost. Scénář je opět plný vtipných vybroušených dialogů, humor ve větší části vychází ze schématu prvního dílu a špičkování Watson-Holmes stále patří k těm nejlepším momentům filmu - jak se zdá, i opakovaný vtip občas znovu rozesměje. Naneštěstí je humor občas přítomen i tam, kde se úplně nehodí (masáž srdce ve vlaku by byla podstatně dramatičtější a divákovi by více zatrnulo, kdyby se to nepřehouplo v další legrační scénku). Z Londýna se děj tentokrát přesouvá do Francie a Švýcarska a tady trochu tkví zakopaný pes - podobně jako první Piráti byl první Holmes něčím novým a jiným a podobně jako Piráti se pokračování pokusilo přijít s cestováním ve velkém stylu. A bohužel, podobně jako Piráti je to i zde přepálené a až zbytečně okázalé. Zamrzí i fakt, že Holmes "zachraňuje svět" - mnohem lépe této postavě slušelo "pouhé" vyšetřování zločinu. Na bedra Holmese bylo naloženo hodně a to poněkud nesourodě a zmatečně a třebaže děj se místy rozpadá, postava to ustojí s grácií zásluhou svého představitele. Robert Downey Jr. je hlavní devizou filmu a spolu s Judem Law tvoří dvojici, na kterou se prostě dobře dívá. O poznání hůře dopadly ostatní postavy - ne, že bych si Rachel McAdams z předchozího dílu nějak zamilovala, ale konec její postavy byl dosti unáhlený a její "nástupkyně" Noomi Rapace je ve své velké hollywoodské roli až nepříjemně matná a unylá. Totéž platí o hlavním záporákovi - Jared Harris je trestuhodně nevyužitý a jedinou scénou, kde projeví trochu zlovolnosti je chvíle, kdy mučí Sherlocka (skutečně hodně dobrá scéna). Stephen Fry pak potěší svou přítomností a Kelly Reilly neurazí a ostatní si na plátně dlouho nepobudou a pokud ano, pak především jako cíle na mušce záporáků. Abych to shrnula - bavila jsem se a čtyři hvězdičky dávám s klidným srdcem a čistým svědomím. Chyby to má a nepochybně se nebude jednat o film roku, jako pokračování úspěšné jedničky to ale nebylo zklamání. Guy Ritchie to ustál a nezbývá než vyhlížet třetí díl.

Neonový Gotham a latexoví záporáci jsou tatam a namísto toho se seznamte s Gothamem pro nové tisíciletí - temným městem, co připomíná futurističtější a také prorezlejší verzi New Yorku. Atmosféra korupcí a zločin prosáklých ulic je hutná a tíživá a poznamenala i hlavní postavu, milionáře Bruce Waynea. Z traumatu ze smrti rodičů se dostává do stok podsvětí na konci světa, aby se mohl znovu zrodit a navrátit do Gothamu i se svým alter egem Batmanem. Nolan má v ruce hned několik trumfů, které zrod nové batmanovské éry povýšily nad podobné pokusy u jiných superhrdinů (Supermanem počínaje, Hulkem s Ericem Banou konče). Jedním z nich je skvělý scénář, který dávkuje příjemný humor tam, kde je to třeba, stejně tak jako vážné scény tak, aby nesklouzly k patosu (bohužel v tomto ohledu filmu příliš nepomáhá český dabing, který z civilního dialogu mezi Rachel a Brucem dokáže udělat Rodinná pouta). Druhou stránkou filmu, která zaslouží palec nahoru jsou triky a choreografie bojů - scéna s nadzemkou je výborná a třebaže místy jsou souboje ne úplně přehledné, pořád dopadly velmi slušně. A pak jsou tady herci. Někteří jako Morgan Freeman, Michael Caine, Gary Oldman a především vynikající Christian Bale jsou ve svých rolích přirození, nenucení, příjemní. Totéž neplatí o Katie Holmes, která je nevýrazná až hanba, Cillian Murphy se zmohl na aroganci a jakousi podivnou masku, Ken Watanabe nedostal skoro žádný prostor a Liam Neeson ve své záporácké roli zrovna dvakrát nezáří. Sečteno podtrženo - restart série se vydařil. Teď jen doufat, že nás nečeká závěr ála třetí Spiderman...

Rozverná parodie na superhrdinská sci-fi je příjemnou vzpomínkou na zlaté časy Bessonovy tvorby. Gary Oldman je jako záporák příjemně legrační, Bruce Willis je správný tvrďák s dobrým srdcem, Mila Jovovich roztomilá a pokud přežijete kreace Chrise Tuckera, už vás v tomhle filmu nic nepřekvapí. Střelené, bizarní a být to o trochu méně šílené a o něco více vážné, sestřelila bych to jedním dechem. Takhle - guilty pleasure.

Hezký laskavý film, který stojí a padá s herci v hlavních rolích. Sigourney Weaver je ve své roli autistické matky vynikající, Carrie-Anne Moss je sympatická, ale ve skutečnosti by její postavu mohl hrát kdokoliv jiný a nevadilo by to a Alana Rickmana jsem si nechala nakonec, protože jeho výkon opět hovoří o tom, že sledujete pana Herce. Příběh je jedním z těch, které tu byly a budou - lidský, uvěřitelný, křehký, zaměnitelný. Mohli byste si pustit jakýkoliv jiný film s podobnou tematikou a výsledný pocit by to ve vás zanechalo stejný. Proč tedy sáhnout zrovna pro Sněhový dort? Inu, pro mě osobně stačil jako lákadlo Alan Rickman. Pokud postačí i pro vás, jsou to čtyři hvězdičky. Pokud ne, jednu si uberte.

Zajímavá myšlenka, skvělí herci, dobrý scénář, velmi pěkná vizuální stránka... tak proč jen jsem po shlédnutí měla pocit zklamání? Možná to bylo tím, že po celou dobu film k něčemu směřuje, nevyhnutelně a tíživě a pak je náhle vše zapomenuto a jako mávnutí kouzelného proutku se dostaví uměle naroubovaný happy end, který celý přesah filmu spolehlivě zabil. Pokud tvůrcům odpustím ten závěr, jedná se jednoznačně o jeden z nezajímavějších filmu loňského roku a rozhodně stojí za pozornost. Místy jsem sice měla pocit, že jsem se ocitla v remaku 12 Opic, ale byl to pocit víceméně příjemný. Ignorujte závěr a bude se vám to líbit.

Může mi někdo vysvětlit, PROČ tenhle film vznikl? Jedná se o naprosto překombinovanou, místy směšnou a především zbytečnou konspiraci, kde mrhají talentem nadějní herci. Rozjezd je přitom poměrně slibný, třebaže je divákovi od první chvíle jasné, že pokud scénář nepřijde s nějakým skvělým zvratem, nic nadprůměrného nás nečeká - vizuálně žádný zázrak, režisér jede v zaběhnutých kolejích standardního thrillerového klišé. Ovšem děj nabírá na stále šílenějších obrátkách a ve chvíli, kdy je odhalen hlavní záporák... nechci spoilerovat, ale myslím, že inspirace jistým záporákem z filmu pana Kubricka je tu více než zřejmá. Ve v okamžiku, kdy se dějové linky roztřepí, aby se na konci opět spojily v "grandiózním" finále, už je jasné, že tenhle snímek se řítí do hlubin absurdna a divákovi nezbývá, než to dokoukat už jenom proto, aby zjistil, jestli alespoň ten závěr nebude nějak zajímavý. Popravdě, ušetřete si čas, nebude. Je to předvídatelná nuda až do konce. A ve chvíli, kdy divákovi přeci jen zatrne, je náhle vše odmeteno sladkým happy endem, který to celé stáhne do bažin. Ušetřete si 2 hodiny a jděte na procházku. Určitě na ní uvidíte zajímavější věci, než v tomhle snímku.

Mám slabost pro staré americké filmy a zvláště pak ty historické. Desatero přikázání je na dnešní poměry nenásilné, scénář je propracovaný a oplývá onou laskavou, naivní poetikou, která novým filmům schází, výprava je téměř až divadelní a Charles Heston i Yul Brynner v hlavních rolích působí příjemně. Co vytknout? Téměř 4 hodiny dlouhá stopáž je opravdu skoro moc. A ano, je to možná stylizované a patetické, ale pokud máte rádi historické, potažmo biblické příběhy v podání starého stříbrného plátna, není důvod, proč by se vám Desatero přikázání nemělo líbit.

Nu, k tomu 'Nejslavnější americký film všech dob' se raději vyjadřovat nebudu, myslím si o tom své. Jinak se jedná o poctivou řemeslnou práci se štědrou výpravou, místy zkratkovitým scénářem (zvláště závěr mi přišel poněkud usekaný - mnoho se událo mimo plátno nebo v až příliš rychlém sledu), extrémní stopáží a skvělými herci. Vivien Leigh v roli Scarlett je potvora, která bez skrupulí ničí životy ostatních a jde si tvrdě za svým a vy jí budete přát vše zlé, co se jí přihodí, Clark Gable jako Rhett zase získá sympatie celého publika svým šarmem. A i dnes se u tohoto filmu nikdo jistě nudit nebude.

Abych se přiznala, váhám s hodnocením. Na straně jedné je dechberoucí výtvarná stránka filmu, na straně druhé podivný chlad čišící z příběhu i dialogů a někde na středu zůstali herci. Vezmu-li to obšírněji - vizuálně se tvůrcům povedl překrásný kousek dýchající atmosférou doby, pastelové ladění obrazu, precizní práce kamery, přiměřené kostýmy, minimální líčení hlavní hrdinky, to vše dodává filmu sílu. Co pak filmu ubírá vítr z plachet je scénář - a tentokrát to není tím, že by byl špatný nebo nedomyšlený, naopak, sofistikované promluvy jednotlivých postav, postupné rozkrývání tajemství na panství (i když znáte předlohu, není to na škodu a filmu to na působivosti neubere), to vše se děje s maximální citlivostí. Jenže celé to působí chladně. Tam kde byste měli dýchat za postavy, cítit jejich skrývané vzájemné sympatie a rostoucí náklonnost, je bohužel prázdno. Postavy fungují jako figurky na šachovnici - někam směřují, nějak se mění, ale vám to bude jedno. Na vině tomu jednoznačně nejsou herci - Mia Wasikowska je ve své roli nanejvýš uvěřitelná, nepřehrává, je velmi civilní a zároveň odměřená a velmi chválím výběr Michaela Fassbendera, protože těžko si představit lepšího Rochestera. Mezi touto dvojí však nezpozorujete žádnou chemii a je to dáno do velké míry charakterem jejich postav - Fassbender nemá mnoho prostoru k citovým projevům a ta jediná scéna, kdy se jeho postava vymaní ze své masky a ukáže nějaké emoce, patří k jednoznačně nejlepším scénám filmu. Mia má sice v tomto ohledu více manipulačního prostoru, ale i její postava se často schovává pod maskou zdvořilosti a je těžké si najít k ní cestu. Když tak pak vše dospěje ke konci, nezanechá to ve vás žádné velké dojmy - pár hezkých obrázků a jeden romantický příběh. Jana Eyrová je krásný film, zcela beze sporu, ale nemohu se ubránit dojmu, že to mohlo být lepší.