bedly

Ten ruský film je prostě výborný. Viděl jsem ho tento týden a vedle mně v kině seděli Rusové. Ošívali se v pasážích, kdy se mluvilo sprostě, a kdy se ve filmu bezuzdně chlastalo, ale jinak reagovali velmi podobně jako já. Leviathan - filosoficko - politické dílo Thomase Hobse - mocný stát v podobě mořské obludy - film začíná skvělou kamerou a záměrně zabírá kostru velryby v zálivu - to vše předjímá o co ve filmu půjde. Politická moc soustředěná v rukou odporného starosty Vadima, který ji navíc opírá o církevní podporu zničí kohokoli, kdo stojí v cestě. V cestě stojí Kolja - automechanik, který je vlastníkem pozemku a nemovitosti v zálivu. Starosta má s pozemkem své plány a nezastaví se ani před právníkem z Moskvy - Koljovým přítelem. Ten si při jednání se starostou počíná naivně - myslí si, že kompromitující materiály donutí starostu k ústupu. V nerovném boji přijde Kolja o všechno, o rodinu i o svobodu. Nemohlo to dopadnout jinak. Ani v Rusku, ani kdekoli jinde. Surové, bezvýchodné, zničující, deprimující, nezapomenutelné. PS : Konečně mně došlo, proč je v Rusku na mnohých krásných místech tolik střepů...

Rozhodně osvěžující podívaná, hlubokomyslné Allenovské komentáře,nás vtáhnou do pocitů mladíka, který neoplývá krásou ani silou , ale rozhodně má co nabídnout. Outsider si nakonec najde děvče, ale v době dvojí krize, řeší raději krizi rodičovskou. Vtipné, místy absurdní, ale rozhodně uvěřitelné a ze života. Mimochodem ti rodičové byli dost aut.

Ponuré, sevřené, intimní drama z doby vojenského převratu v Chile. Civilní herectví, strohá kamera, události otřesné, bez komentáře. Všechno to hnusné bezpráví člověku dochází v momentě ohledávání mrtvoly prezidenta Allendeho. Scéna se znovuzavražděným pacientem a sestrou je výmluvná. Film buď okamžitě vymažete, protože žádná postava se nedá oblíbit nebo vám v hlavě zůstane spousta otázek bez odpovědí. Rozhodně zajímavé, i když naprosto bezvýchodné. Škoda, že to nemůže vidět Augusto Pinochet.

V rámci festivalu evropského filmu jsem zhlédl tento opus a doslova mě to nadchlo. Příběh o překonávání obrovské překážky v cestě za láskou není nijak objevný, ale jeho zasazení do kultivované Francie - členské země EU je přinejmenším alarmující. Sarkastický název Welcome v sobě skrývá tragedii moderní doby, tragedii uprchlíků, kteří se ženou za vidinou lepšího života v Evropě. Drakonická opatření proti lidem, kteří uprchlíkům pomáhají, staví tyto země na úroveň ubohých civilizací. Jen ať nám Francouzi neradí, co máme dělat s Rómy, sami mají tuny másla na hlavě. Kanada má ohromné štěstí, že Atlantik se přeplavat nedá. Bedly

Syrová road movie čtyř feťaček, které utekly z velmi volného odvykacího centra, aby zažily svobodu a mohly si splnit svá tajná přání. Dva týdny před tímto filmem jsem viděl Hřebejkovu Nevinnost a musím bohužel konstatovat, že náš film se nedostal ani píď pod povrch. V dánském dramatu není chvíle k odpočinku, je to surové, sprosté, bezvýchodné , a proto pravdivé. Je to přeci tak jasné jenom najít odvahu ke skoku z mostu a řešit, říci matce to, co nikdy a vyslechnout si od ní prosby za odpuštění, vrátit se zpět k příteli a marně usilovat o navrácení dítěte. Akorát ta poslední byla úplně ztracená, neměla nic a nikoho. Jedinou šanci jsem viděl v té nejchytřejší a vlastním otcem navždy poznamenané..Vynikající herecké výkony, zahrát tak choulostivé věci tak přesvědčivě, no prostě skvělé. Ta severská sklíčenost je až úchylně skutečná.

Zcela jiný životopisný film, než jsem byl zvyklý vídat. Ten nevychovaný a vulgární floutek, že je Mozart ? Zpočátku se mně to zdálo nepřijatelné, ale potom jsem to pochopil. Ti géniové takoví bývají - nesnesitelně dokonalí, bez pokory a úcty, lhostejní a neuvěřitelně samozřejmě servírují své dokonalosti, jakoby to bylo něco běžného k dostání. Skvělý film, u kterého jsem se tak zpotil, že jsem to musel potom v hospodě rozdýchávat a doplnit tekutiny. ÚŽASNÁ energická a vlezlá I. věta z 25. symfonie mě donutila poslouchat vážnou hudbu. Nemám, co bych tomu vytknul, snad jenom to, za co film nemůže - současná hudba je většinou k zblití. Pochybuji, že se něco současného bude hrát za 200 let a že to lidi budou vyjeveně poslouchat. Nezbyde mně, než si pustit REKVIEM. To, že hrál hlavní roli Tom Hulce, považuji za další genialitu, tentokráte formanovskou.

Karel Zeman v tomto filmu předešel svou dobu o desítky let. Dnes, kdy se obchody hemží dinosaury a máme za sebou fantasmagorie s Jurskými parky a Godzilami, se toto filmové dílo stává úžasným a nenásilným ba přitažlivým učitelem geologie a paleontologie. Je to river movie od čtvrtohor do prahor. Možná dnes někteří ohrnou nos nad Foglarovsky kladnými hrdiny nebo nad některými přifocenými záběry, ale co naplat tohle v roce 1955 byla světová extratřída. Dnes si tento film můžete objednat v Japonsku - tam totiž moc dobře narozdíl od nás vědí, kdo to byl KAREL ZEMAN.

Nezapomenutelná a neokoukatelná westernová klasika. Vesničani v Mexiku si najmou střelce, aby je zbavili Calverovy bandy, která je připraví každoročně o zásoby. Jednotliví střelci jsou herecké idoly své doby. Nadčasová hudba a konečné vyústění příběhu z tohoto filmu dělají klenot. Je zajímavé, že ze sedmi statečných už žije jen jeden, ale Calvera je tu stále... Stejně jsem měl nejradši steve McQueena a dodnes se mně líbí ta mladá trucovitá Mexičanka...

Jednoznačně vynikající film. Příběh nájemného vraha, který se připlete díky místu svého bydliště ke krvavé odplatě, kterou sám zaplatí životem. Jean Reno alias Leon působí, jakoby všechny jeho lidské schopnosti atrofovaly a zbyla mu jen schopnost zabíjet. To, že se úplně neoddělil od lidskosti zabezpečuje kytka, o kterou se stará a později Mathilda. Scéna, kdy Mathilda dávala najevo Leonovi , jak ho miluje, mně přišla až trochu kýčovitá, ale zbylá část filmu mně to vymlátila z hlavy. Jako jednu z nejnepřijatelnějších scén ve filmu vůbec považuji tu, jak Garry Oldman zezadu Leona přizabije a pak mu vyzývavě čumí do zkrvaveného obličeje... To, že potom vybuchne ani zdaleka nevyléčilo můj pocit zmaru a smutku. Díky pane Bessone za Váš díl životní reality ...

Zapůsobilo to na mě velice rozpačitě. Obecně válečné filmy zrovna nemusím, ale tohle mně přišlo jako velkolepá, nákladná, zdlouhavá a nepropracovaná agitka. Skvělé obsazení celkově chabý scénář nezachránilo. Nadabování bylo ukrutné a chování většiny hrdinů prvoplánové. Německý generál byl samozřejmě bezradný, italský naivní, velitel Četniků nevěděl , co je to strategie - partyzáni byli udatní, spravedliví a vždy ze všeho vyklouzli. Samozřejmě neznám přesný průběh vojenských operací té doby, ale to ani nebylo cílem filmu. Většině postav chyběla hloubka. Režisér zjevně upřednostnil válečné scény a upozadil hrdiny. Ten film jsem viděl poprvé a od samého začátku jsem věděl, kdo padne a kdo přežije, a to nejsem žádný prognostik. Nějak se nemohu zbavit pocitu, že zásadním obsahem filmu je přesun lidí a vojenského materiálu z místa A do místa B.