IviDvo

Mé první setkání s Lynchem a docela oříšek... Člověk čeká nějaké rozuzlení a v posledních třiceti minutách přijde něco uplně jiného, co Vám hlavu zamotá ještě víc... Ve vzteku z absence rozuzlení a totálního nepochopení jsem se vydala na Google, abych našla nějaké vysvětlení... a když se dostavilo to ahááááááá, tak jsem usoudila, že ten film je vlastně hodně dobrý :D Jenom teda velký obdiv patří těm, kteří to pochopili :D (Vážně někdo takový je? Jestli ano, čekám vzkaz :D) Naomi je tu úžasná a ta zvláštní temná a mysteriózní atmosféra má hodně do sebe. Většinou u takových filmů mám potřebu si je pustit znovu, aby mi to celé do sebe zapadlo... zde však váhám, protože je celkem dlouhý a vlastně i docela ponurý a těžký... prostě oříšek. Každopádně jsem ale ráda, že jsem ho viděla.

Zrovna nedávno jsem si říkala, že jsem už dlouho neviděla dobrou komedii, a ejhle... pak jsem narazila na tenhle skvost. I přesto, že je to film už pár let starý, tak v tuto chvíli, v celém tom návalu plytkých laciných rádoby komedií, které z diváka tlačí smích na sílu, tohle byl naprosto fantastický, svěží a neotřelý humor - co pět minut jsem se od srdce zasmála. Oba hlavní herci mě neskutečně bavili a moc se mi k sobě hodili.

Ještě několik dní po shlédnutí seriálu na tento příběh musím myslet, a když si na něj vzpomenu, zaplaví mě tíživý pocit bezmoci a smutku. Jak by jen jeden jediný čin, nebo dvě slova mohli něco změnit, něco zvrátit. Kdyby se jen k sobě lidi chovali lépe a dávali své city najevo - asi jsem naivní :) Také si myslím, že to nemuselo skončit tak jak to skončilo, ale kdo říká, že se vlastně nic tak hrozného nestalo a že nebyl důvod, buďto se sám nikdy nestal obětí šikany, nikdy se mu nikdo neposmíval, nebo prostě jenom není dostatečně empatický. Vždyť jsou dospívající tak zranitelní. S každým dílem se stupňují emoce a samotná závažnost příběhů, které slyšíme z kazet. Mě tento seriál bavil a hodně se mnou pohnul. Zásluhu na tom má samozřejmě samotný příběh, ale hlavně i herecké výkony a prvotřídní soundtrack. Dylan Minnette mě příjemně překvapil, vždy mi připomínal svého hereckého kolegu Logana Lermana, kterého jsem vždy považovala za lepšího herce, ale musím říct, že si mě Dylan jako Clay získal... pro někoho může působit nelogicky to, že si neposlechl kazety za jednu noc... s tím i souhlasím, ale sama si dokážu představit, že bych se do toho nehrnula ze strachu co o sobě uslyším. Katherine Langford jakožto Hannah je pro mě další objev. Věřila jsem jí každou slzu a hrozně moc jí fandila... o to víc to vše pak člověku láme srdce. Skutečně povedený seriál, který, kdyby nebyl tak smutný, pustila bych si ho ještě jednou.

Já už se nechci seznamovat a už nikdy nepůjdu na rande :D Seznámíte se s takovým fešákem, který má slušnou a záslužnou práci a ono pak toto ? Hodně dobrá depka... Přitom nelze říct, že by scénář byl nějaký revoluční a že by herci zasluhovali oscara, i přes to, že jejich výkony byly hodně dobré... ale dýchne na Vás temnota a ten děsivý druh zvrácenosti sociopatického hlavního hrdiny, jehož klid a trpělivost jsou v některých situacích mrazivé, a jeho nevypočitatelnost Vám nedá vydechnout, protože čekáte na nějaký výbuch a na to, jak to vlastně skončí. Naprosto přesně vystihl náladu filmu "SILENTNAME", když napsal, že to není film, kde se neustále něco děje, ale film, který se postupně zarývá pod kůži a buduje atmosféru - lépe bych to nenapsala. Výborný Max Riemelt, kterého snad poprvé vidím jako záporáka... skvělá hudba dokreslující tu mrazivou a depresivní náladu. Celkově příjemné překvapení, které ve Vás vzbudí nepříjemné pocity.

Od dětství miluju předlohu, znám každou scénu nazpaměť, takže jsem poprvé na film koukala možná moc kriticky. Ve své podstatě tahle pohádka má vše co má originál, a ještě trochu víc. Začněme písničkami - Alan Menken vytvořil v roce 1991 hudební mistrovské dílo - jeho písničky jsou podmanivé a nesmrtelné. Při jejich poslechu mě vždy hřeje u srdce. A v roce 2017 přidává pár nových, které jsou opět melodické, lehce zapamatovatelné a které zachovávají duch písniček původních... Byly přidány i nové celkem povedené scény, díky kterým se o našich hlavních postavách dozvídáme trochu víc. Co se týče hereckého obsazení, z Dana Stevense jsem měla obrovskou radost, o svých hereckých kvalitách mě přesvědčil už dávno a Zvíře ztvárnil krásně. Navíc se výborně podařilo převést jeho skutečnou mimiku do finální zvířecí podoby... o vizuálních efektech ještě později. Emma na mě chvílema působila trochu prkenně, ale jinak to zvládla, včetně zpěvu, výborně. Nejlepší je pak snad Luke Evans, který se své animované předloze fyzicky i pěvecky podobá nejvíc a diváka prostě jeho hlody baví. Neskutečně se stydím, že jsem McGregora nepoznala, a to mám nejmíň tisíckrát naposlouchaný soundtrack z Moulin Rouge... ten francouzský přízvuk zvládl bravůrně. No a zbytek obsazení prostě perfektní, včetně McKellena, který bude vždy mou srdcovou záležitostí. Nakonec zmíním vizuál, který je kapitolou sám o sobě. V kině jsem litovala, že jsem sebou neměla brýle, abych si dost ostře užila ty nádherné efekty. Na scénu "Be our guest" jsem byla nejvíc zvědavá a předčila očekávání... co to tady budu rozepisovat, absolutně všechen vizuál byl prostě úžasný... od již zmíněného Zvířete, dále pak vesničky, po výzdobu hradu, Belliny ikonické šaty... všechno.

Docela originální a zábavný námět, ze světa vědy, který mě 2 třetiny filmu velmi bavil. Nechybí tomu ani vtip ani trocha té roztomilé romantiky, ale z toho konce jsem trochu rozpačitá - chápu, že to člověk musí brát s nadsázkou, ale asi jsem holt na takový konec zrovna neměla náladu. A přitom vlastně takový happyend - ať žijí tučňáci :)

Ačkoli je to film z roku 2011, stylizací, kamerou a vyprávěním připomíná filmy z devadesátých let, což je docela příjemná změna. Už dlouho jsem nenarazila na nějaký skutečně hluboký, dramatický a dojemný romantický příběh, který by mě nějakým způsobem zasáhl... ani zde se tak nestalo, i přes to, že herecké výkony jsou tu velmi dobré. Možná mám raději klasické postupné vyprávění, kde si k hrdinům můžu postupně vybudovat vztah, kde jim fandím, aby se dali dohromady a aby spolu zůstali. Tady, tím přeskakováním z minulosti do přítomnosti, celé to vykreslení vztahu hlavních hrdinů postrádá náboj a pak taky celá hlavní zápletka nakonec působí jako vedlejší...

Hrát 11 postav tak, že Vám vlastně nedochází, že je všechny hraje jedna jediná herečka... to dokáže Tatiana Maslany. Když na tenhle seriál koukám, mám prostě pocit, že tu je tak strašně moc postav... a přitom je takřka všechny hraje Tatiana... za to klobouk dolů, protože to zvládá famózně. Příběh mě stále baví, ale to nejlepší je skutečně to její herectví. Chystá se pátá série a já se nemůžu dočkat až Tatianu zase uvidím na obrazovce.

Na filmu se mi líbily snad všechny scény, kromě těch, kde je vetřelec... což je u filmu jménem "Vetřelec" asi trochu průšvih... Vizuálně všechno krásně funguje, výborná kamera, skvělá scenérie, i vizuální efekty jsou parádní... Velký vetřelec super... ale ti bílí hybridi byli zbyteční, i když asi chápu, že se snažili přijít s něčím novým. Mohl to být skvělý film, ale je tam bohužel až moc "to snad nééé" momentů, kde jsem si skoro vykroutila oči (hlavní cenu zde získává pak "zrození"). Nebylo to ale tak špatné jako Prometheus, takže zvyšuji o jednu hvězdičku. Herci byli výborní, i když mě trochu překvapil výběr dvojky "Princ a pruďas", což ale není výtka... naopak... hercům tu nemůžu nic vytknout... za to Scotta bych se strašně ráda zeptala, jestli je se svým "dílem" skutečně spokojený.

Jeden velký kolotoč všemožných emocí s tím, že ty temnější rozhodně převládají. A přitom jsem se, paradoxně, už dlouho takhle u filmu nenasmála... černý humor je tu dotažený do dokonalosti. Pro lepší zážitek doporučuji si o rodině Beksińskich před filmem nic nevyhledávat. Tohle je jeden z těch filmů, o kterých si řeknete jak je úžasný a strašný zároveň... a pár dní ho nedostanete z hlavy. Soundtrack je neskutečně povedený, stejně tak jako výběr herců, kteří se dokonale podobají skutečným protagonistům. A pak celé to zpracování uplývajících let - tak propracované detaily jsem už dlouho neviděla.