Aluska88

Vizuálně naprosto ohromující počin. Při sledování jsem měla až pocit, že režiséři si museli vypůjčit magický štáb z dokumentů BBC, nebo Discovery. Až nadpozemsky působí ty úchvatné přírodní scenérie, do výšky se tyčící hory a nedotčená příroda. A ta kamera je OMG. Všechny záběry na zvířata, a především na majestátní orly... to se přece nedá normálně natočit:) V zajímavostech je psáno, že snímek vznikal 8 (!!) let bez použití triků a zvláštních efektů. Tleskám pánům režisérům, protože ta dlouholetá práce musela být sakra makačka, ale výsledek je naprosto dokonalý. To musí být paráda. Žít si takhle uprostřed přírody, daleko od "hlučícího davu," daleko od "moderního", chaotického, technickými vymoženostmi přesyceného světa, který dává lidem svůj vlastní, zničující "spotřební" řád.

Dva roky poté, co David Hemmings zazářil ve Zvětšenině, se objevil v hlavní roli tohoto zvláštního, netradičního válečného snímku. Tři angličtí vojáci se nacházejí kdesi uprostřed ničeho, na blíže neurčeném místě, přitom však uprostřed bitevního pole. Co se děje kolem nich? Co mají dělat oni sami? Monology jednotlivých postav dávají divákovi možnost nahlédnout do jejich myšlenkových pochodů. Člověk se tak vlastně nejvíce dozví pomocí nevyřčených úvah, než ze samotných dialogů. Vojáci si dokáží porozumět i beze slov. Strávili spolu tolik času na bojišti, že dokáží předvídat činy i myšlenky toho druhého. Jsou na sebe napojeni takovým způsobem, jaký zřejmě nedovede "ovládat" nikdo lépe, než party vojáků, kteří už společně zažili ty nejhorší svinstva. Každý ví, jak ten druhý funguje. The Long Day's Dying přináší neopakovatelný válečný minimalismus, odehrávající se na ploše jednoho lesa, a se čtyřmi aktéry.

Odjezd by mohl být dalším nenáročným, letním "coming out story", ovšem rodinné zázemí obou hlavních hrdinů napovídá, že příběh se bude ubírat zcela opačným směrem. Osobité, artové drama, jemuž vévodí výkony Alexe Lawthera (who the hell is this boy?:) a Phénixe Brossarda v rolích Elliota a Clémenta. Některé scény jdou až na dřeň a jsou velmi silné. Klobouk dolů před chlapci, že takto docela náročné role zvládli bravurně. Nádherné lokace a příroda.

Nevím tedy, jakého chytráka napadlo zařazení tohoto snímku do žánru "komedie", k tomu má The Confirmation totiž hodně daleko. Poctivé nezávislé drama o vztahu taťky, který bojuje s chlastem a jeho malým synkem. Clive Owen zvládne jakékoliv role a malý Jaeden Lieberher má velký talent. Připomínal mi trochu Tobeyho Maguirea. Alespoň mě trochu uklidnilo, když jsem zjistila, že postavu Billa Denbrougha v připravovaném To, má ztvárnit právě on. Snímek s příjemným obsazením a dobrým scénářem. Mám ráda filmy, kde ze sebe slavní herci dokážou shodit ten pozlacený Hollywoodský plášť a stát se na nějakou dobu "obyčejnými" postavami v "malých velkých filmech", u nichž se nehraje na mega rozpočet. Skromné snímečky, které dokáží pohladit po duši a navodit příjemné pocity.

Francouzská verze Jesseho Eisenberga a ostřílený profík na role drsných chlapů, Vincent Cassel spolu podnikají jízdu napříč Francií plnou anarchie a násilí. Pokroucené charaktery obou mužů jsou odrazem současné společnosti a dokonale ukazují, jak lehce se z utlačovaného outsidera může stát násilník pod křídly "dobrého" učitele. Všechny potlačované Rémyho emoce, křivdy a vztek se tak během jejich jízdy začínají dostávat na povrch a ukazují svou odpornou sílu. V roli krásného hotelového poslíčka jsem poznala Pierra Boulangera, jehož si pamatuju z Můj učitel Ibrahim. Bylo mi ho docela líto. Šílená doba nutí lidi k šíleným činům. Šílení lidé vytváří šílenou dobu. Nekonečný kolotoč, který se nikdy nezastaví. Náš den přijde je jedním z těch filmů, které stačí vidět jednou.

Celovečerní debut jednoho z nejosobitějších světových režisérů naznačuje, jakým směrem se bude mistrova tvorba ubírat a že nás hodlá "Lynchovat" naprosto jedinečným a podivným způsobem. Mazací hlava je bizarní, originální a strašně divná. Než se poprvé na scéně objeví "Alien Baby" uběhne zhruba tak půl hodina stopáže. Do té doby se vlastně nic moc neděje a nejeden divák by se tak již trochu mohl začít ošívat. Mně ten malý tvoreček přišel roztomilý a když byl nemocný, bylo mi ho hrozně líto. A pokud v něm také vidíte legendárního Vetřelce, máte pravdu. Právě v tomto podivném tvorovi se H. R. Giger inspiroval, když vytvářel své velkolepé, bizarní a děsivé dílo.

Několik let po tom, co jedinečný kult Drive vyhoupl na výsluní Ryana Goslinga, objevil se sexy a záhadný David coby The Guest ve snímku, z něhož by se také mohl stát kult. O Danu Stevensovi jsem dosud věděla jen to, že hraje v Panství Downton a že je to jeden z těch fešných a šarmantních Britů:) Role tajemného týpka, který se objevil odnikud, mu sedla parádně. Od začátku se rozehrává napínavý příběh, v němž hrají prim skvělí herci. Maika Monroe bourá žánrové klišé tuctových ječících blondýn a bere odvahu i chytrost do svých rukou. She looks like something between Brittany Murphy and Dakota Fanning. Dalším králem tohoto snímku je luxusní, vytříbený soundtrack. Mostly 80's. Ten zde, tak jako v Drive, dokonale dotváří osobitou atmosféru snímku a člověk tak přijde k dalším oblíbeným hudebním kouskům. Ten závěr je epický. Všechny ty kulisy. Hudba. "What the FUCK?!" :)

No, mají tam na jihu teda pěkný bordel:) Southbound přináší velmi povedenou antologii krátkých příběhů. Kde jeden končí, tam druhý začíná. Pro každého se tu najde něco. Mozkomorové, Královská nemocnice, Od soumraku do úsvitu, Stepfordské paničky. Jednotlivé příběhy mají dobrý námět a jsou i skvěle zpracovány. Při Jailbreak a Siren jsem se docela i bála:) Soundtrack je parádní. A s tou nelogičností děje bych to zase tak nehrotila:) Spousta věcí zde sice není objasněna, či více rozvedena, ale v tomto případě mi to vůbec nevadilo. Southbound je jako chutná jednohubka, kterou zhltnete a nepřemýšlíte nad tím, co jí chybělo, nebo, co tam bylo navíc.

Cate Blanchett je dáma. Rooney Mara je kouzelná. Carter Burwell je výborný. Spousta uživatelů zde zmiňuje, jak je Carol chladná, tuctová a srovnávají ji s červenou knihovnou. Já to tak neviděla. Pro mě má snímek skvělou atmosféru i celkové zpracování, a samotné barevné ladění tento dojem ještě více utvářelo. Chemie mezi Cate a Rooney funguje skvěle a jejich flirtování (scéna prvního obědu v restauraci) je úžasné a vyvolává rostoucí napětí mezi postavami. Chápu ty, kterým se snímek líbil, ale také rozumím těm, kteří jej nepovažují za dostatečně "živočišný", či emocionálně nabitý. Ale musí takové všechny snímky s touto tématikou být? Todd Haynes zde zvolil spíše nezávislý, klidný, tichý přístup. Jeho Carol nemá v úmyslu trhat srdce diváků drsně prokreslenými osudy hlavních hrdinek a strhujícím dramatem. Nekřičí do světa, jak je těžké být lesbickou ženou v tehdejší době, a jak těžké jsou volby, které musí učinit. Není prvoplánový a nehraje na efekt. Snímek je spíše jako klidná, malá říčka, která nabídne příjemné chvíle těm, kdo se u ní rozhodnou spočinout a strávit u ní příjemné chvíle. Někteří možná tuto řeku překročí s vidinou toho, že někde v dálce je větší jezero, kde je možná molo, loďky, či snad kemp. I tak by se Carol dala popsat.

Zajímavá, zábavná, barevná, ujetá hříčka. Thomas Dekker je pro mě zajímavý týpek a tato role mu fakt sedla. Kaboom balancuje na hraně mezi jakousi artovou podivností a snímkem, který zavání amatérismem. Záleží na každém, do jaké míry mu bude tato roztodivná hračka pasovat a jak moc bude ochoten se na ni "naladit." Rozhodně se jedná o netradiční námět i zpracování. V tomto směru tak Kaboom vlastně přináší svěží závan do žánru. Komentář uživatele M1k9 to vystihuje velmi přesně.