campix

Na Nebezpečné metodě se mi opravdu líbil hlavní hudební motiv a také trailer, ale to naznačuje, že s ní mám podobný problém jako s nedávným Jeden musí z kola ven. Takže naprosto perfektně zrealizované drama, kterému vévodí herecké výkony těch nejzářivějších herců, kteří se jistě budou ucházet o některou z cen. Jenže je to prostě strašná nuda a během celého filmu jsem nemohl uvěřit, že něco podobného natočil Cronenberg. Asi jsem nemohl překonat již daný odpor k psychologii, které u mě přetrvává především díky mojí učitelce na psychologii na střední škole. Prostě si myslím, že je psychologie po většinou plná nesmyslů a ani skvělé technické zpracování a bezchybné herecké výkony ji nezachrání.

Zatím jsme viděl všechny díly série a stále nechápu ten hype náctiletých po Twilightu. Přijde mi dějově jako strašlivá slátanina, která z vcelku slušných mladých herců dělá bezvýrazná torza. A svojí hloupostí mě dostává (viz neustálé omýlání světelkujících upírů). Na Rozbřesku je vidět, že se poučili a jsou zde tedy lehké náznaky emocí a slušných scén jenže na druhou stranu mi nezbývá než bušit hlavou do zdi při scénách (líbánek, blány nebo z mrtvých vstání). Jestli jsou na tom knihy stejně jako filmy, tak to tam podle mě Meyerová naházela jako baťa cvičky během jednoho deštivého podzimního dopoledne.

Vejdělkovi to loni perfektně vyšlo s Ženami v pokušení a tak obrátil a letos podle svého stylu vytvořil Muže v naději. Sice jsou poněkud nemotornější a pro mě ne tak svižné jako ženy, tak stejně u nás nic lepšího komediálního zřejmě nebylo a Vejdělek prostě dělá jen to na co lidé slyší a kasovní úspěchy jsou tak zaručeny. Pohodová komedie, s tradičním českým obsazením, které rozhodně nezklame. Téměř nic lepšího momentálně u nás bohužel nenajdete.

Vize Rolanda Emmericha, jak to asi mohlo býti se Shakespearem a kupodivu není vůbec špatná. Pro Emmericha jsem měl vždy slabost protože jeho vizuál je vždy skvělá záležitost, jenže Anonymous má naprosto jiné kvality. Opravdu dobrá je dobová atmosféra a ne příliš známé ale kvalitní herecké obsazení, kterému vévodí Rhys Ifans, který je zde naprosto skvělý. Jediné co film sráží je místy až možná příliš přestylizované lokace, které hodně evokují zelené plátno a časové skoky, díky kterým je ze začátku těžké se orientovat. Musím tedy říci, že mě Anonymous překvapil tím jak je neEmerichovský.

Zklamání je možná daleko větší díky tomu, že první dva díly jsou pro mě opravdu kultovní záležitostí a hlavně nekompromisní kanonádou snadno zapamatovatelných a kultovních hlášek. Very Harold and Kumar Christmas jsou jen opravdu slabým odvarem. Jen pár opravdu vtipných momentů a daleko více těch trapných a nechutných. Celou dobu jsem si říkal proč vlastně tohle dělali. Pro mě zprznění mé teenagerské kultovky.

Intenzivní, svižné a místa docela brutální. Těmito slovy by se dal charakterizovat počin Davida Croneberga Dějiny násilí, který mě dostal díky své relativně krátké stopáži a údernosti, kterou nikdo rozhodně nemůže popřít. Hodně mi film připomínal i Východní přísliby. Prostě jde o intenzitu a atmosféru bez zbytečného megalomaství a přehnaného vršení dějových zvratů. Velmi komorní a atmosferický snímek, který mě ničím sice na zadek neposadil, ale na druhou stranu mu nemám moc, co vytknout.

Další z Hitchcockových legend která ani po více než 50 letech od natočení neztrácí nic na svém půvabu a zajímavosti. Hitchcock si vystačil téměř bez exteriérů, vše je poutavé a nenudící v jednom a tomtéž prostředí, kde vše závisí na hereckých výkonech, na kterých byste chybu hledali marně. Pan režisér i film samotný je legendou, kterou se již inspiroval nejeden z režisérů (viz Disturbia).

Co naplat, že je Tinker Taylor Soldier Spy řemeslně perfektně zvládnutým filmem s neomylnou režií a velmi kvalitním čistě britským obsazením, když je to setsakramentská nuda. Na druhou stranu musím říci, že podobné filmy nikdy nebyly a asi ani nebudou šálkem mého čaje a nedokáži je naprosto ocenit. Ale mohu Alfredsona pochválit za výběr herců a zvolené hudby, které je důležitou stránkou velmi kvalitní atmosféry. Cítím tu nějaké ceny v technických kategoriích, ale mě osobně nijak film nezaujal.

Na bondovkách je úžasné už jen to, že jde téměř vždy o to samé, ale pokaždé je to něčím jiné. Střídají se tu úhlavní nepřítelé, bondgirl, znělky a po letech i samotný představitel agenta jejího veličenstva. Goldfinger není ani tak akční podívanou jak by se u Jamese Bonda dalo čekat, ale úhlavní nepřítel Goldfinger mě prostě bavil a prozatím mě žádná bondovka nezklamala.

Další klasická ukázka typického anglického Monty Pythonovského stylu. Sice se mi líbil více Život Bryana než Svatý grál, jenže komediální skupina od Johna Cleese ani v jedno z filmů nemá vyloženě hluchá místa a navrch spoustu velmi vtipných momentů. Můžeme tedy říci, že ani po skoro 40 letech neztrácí tento humor svou sílu a v porovnání s dnešními rádoby vtipnými filmy vede o několik délek.