campix

Dalším z legendárních českých tragikomedií z minulých režimů, které jsem nezažil (ročník 92) a aspoň takhle si můžu připomenout jak to mohlo vypadat. Zároveň také adaptace románu Michala Viewegha. A myslím že velmi zdařilá. I díky české herecké elitě v čele s Vetchým, kterého mám rád stále víc.

Další film v poměrně krátké době od velmi kvalitního režiséra, který není v jejich filmografiích žádným ternem. Po Nebezpečné metodě od Croneberga další film, který se mě snažil totálně unudit. Bůh Masakru od Romana Polanskeho je o diskuzi čtyř lidí, který se celý děj pohybují v jednom bytě a po většinu času i v jedné místnosti. V žádném případě neříkám, že to nefunguje na divadle, to asi ano když měl pan Polansky to nutkání převézt divad. hru na filmové plátno. Autor hudby je také obrovská persona ve svém odvětví, jenže jsem hudbu nijak nezaznamenal. Herecké obsazení je hodně slušné a mužská část se mi opravdu líbila. Ta ženské mě docela i zklamala hlavně Jodie Foster. Zajímavý koncept co na divadle určitě funguje ale na tel. obrazovce je to opravdu nuda.

Když jsem byl ještě mladý chlapec tak se mi pořad Sezame otevři se docela líbil. Ale u nás rozhodně jeho sláva nedosahovala jako u Muppetů v západním světě. Ale i tak při sledování The Muppets musíte každou chvilku zamačkávat jednu nostalgickou slzu za druhou. Ideální film pro víkendové rodinné odpoledne, při kterém se rozhodně budou bavit jak ratolesti tak jejich rodiče. Bohužel rozjezd je dosti pomalý, ale finále spolu s nespočtem hvězdných cameí vrací misky vah na tu lepší stranu. Na 4 to u mě není, ale po shlédnutí mám nepříjemně dobrou náladu.

Samozřejmě se nemohu ubránit porovnání Fincherového remaku od švédského originálu filmu Muži, kteří nenávidí ženy. Fincher je skvělý režisér a nijak jsem se nebál že by z výborného filmu pod jeho taktovkou udělal špatný film. To prostě nejde. Stejnak mě ale shlédnutí remaku donutilo přidat u originálu o jednu hvězdu více, jelikož toto je pouhý remake, ve kterém sice vše podstatné zůstalo a herecké obsazení je na trošku jiné úrovni (hlavně Craig v hlavní roli se mi líbil) a atmosféra je stejně mrazivá, jen prostě přišel o dva roky později a je to opravdu to samé. Věc, která se mi opravdu líbila na filmu je technické zpracování a hudba, která je nedílnou součástí atmosféry od Trenta Reznora. Také úvodní píseň s Karen O se mi velice ale velice líbila.

Typický případ jednorázové hollywoodské podívané,na kterou je ideální vzíti dívku do kina. Mužské i ženské charaktery jsou opravdu krásní lidé a díky špetce vtipu a romantiky dostává i akční složka filmu své opodstatnění. Sice jedním uchem tam a druhým zase ven, ale pobaví a svůj účel tak splní. I přes ne příliš propracovanou dějovou linkou, ale na to je škoda si u podobných filmů nějak více stěžovat.

Bylo zaděláno na opravdu zajímavý boxerský snímek s trošku tím existencionálním nádechem, jenže Neporazitelný je čisté béčko. Herecké obsazení vypadalo docela slibně, ale tak nějaká zapadá do výsledného patosu. Box nedostává tolik prostoru a když ano, tak vypadá hodně uměle. Rány neucítíte a vydávají opravdu divný zvuk. Celkově po zvukové stránce velký propadák. Jediné co se mi líbilo byly vždy titulky u jednotlivých postav při úvodu do děje.

Největší škoda na My Week with Marilyn je, že nabízí pouze pohled jednoho obyčejného člověka na osobnost jakou Marylin Monroe byla. Neukazuje nic víc ani nic méně. Možná je to tak ale lepší. O další tříhodinový životopisný snímek podle skutečné události méně. Na druhou stranu v takovém podání v jakém je film prezentován žalostně chybějí nějaké emoce. Celé je to poměrně strohé, ale herecky dosti solidní (Redmayne, Branagh). Mohu také říci, že Michelle Williams ztvárnila božskou Marilyn vskutku dobře.

Celý loňský filmový rok pro mě poznamenal i Oscarovou ceremonii, která mě abych řekl pravdu dosti nudila. Billy Crystal je více než zkušený moderátor a k jeho výkonu nemám výtky, předávající si také odkroutili to co měli, někteří ocenění zaujali. Jako například Jean Dujardin nebo Octavia Spencer. Ale přišlo mi to všechno takové strohé a tradiční. Navíc ohledně nominovaných/oceňovaných filmů nepodléhám hypu kolem Huga a ani The Artist jsem neviděl. A bohužel mnou obdivované filmy měli jen pár nominací, jestli tedy vůbec nějaké měli (Drive, Půlnoc v Paříži, Warrior,Zrození Planety opic). Ceremonie mi nepřišla nijak pokroková prostě standart, na který se dá ale stále v pohodě koukat celé dvě a půl hodiny.

Neubráním se srovnání Tintina a Huga, oba dva jsou to filmy těch největších person ve filmovém průmyslu a oba nejsou podle mě přesně tím směrem, kterým by se měli pánové Spielberg a Scorsese ubírat. Oba filmy mají také perfektní zpracování, které v Tintinovy umocňuje skvělá animace, u které se mi opravdu líbilo jak se postavy hýbali a chovali. Spolu s dynamickou kamerou vypadají i akční scény poměrně věrohodně a zajímavě. Celkově se mi líbil ten přístup zaměřený na trošku odrostlejší publikum, díky kterému si na své přijdou i dospělí. V konečném porovnání se mi Tintin líbil daleko více nežli Hugo, ale přesto si nemyslím, že by se měl Spielberg opět pouštět do něčeho podobného.

Co naplat, že je Hugo a jeho velký objev perfektně natočený režisérským mistrem Martinem Scorsesem, když je v porovnání s jeho filmografií a celkově filmovou tvorbou celkem slabý. Každý záběr je sice naprosto perfektní, ale jako celek mi film nedokázal dát nic dalšího, snad jen překvapivě ne tak strašného Sachu Barona Cohena a trošku té exkurze do zákulisí prvních filmových počinů. Prostě nějak nechápu ten hype, co se vytvořil okolo a také moc nechápu tolik oscarových nominací, které jistě budou proměněny, hold akademici slyší na menší poctu filmovým začátkům. Tohle bych rozhodně do Scorseseho neřekl.